Překvapení?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Překvapení?
.
Pomsta! Mysli na pomstu! Chceš se tomu člověku pomstít, ne? To je vlastně jediný logický důvod, proč ho tu trpíš. P-o-m-s-t-a! Sladká a trpělivá pomsta!
Uklidňoval se v duchu Harry a snažil se nevnímat úšklebek na aristokratově tváři. Sedm pokusů a, kupodivu, osm výbuchů. Jak je to možné?
"Tak se mi ten lektvar nepovedl, no a co. Udělám nový."
"Jistě, já jsem velice trpělivý."
Škodolibost Luciusi? Koleduješ si!
"Samozřejmě…"

"A propos, chtěl jsem se zeptat už několikrát, ale tak nějak jsem se k tomu nedostal, protože…"
"Něco explodovalo?" odsekl naštvaně Harry a dál sypal do kotlíku různorodé přísady. Uměl to už nazpaměť.
"Ano. Každopádně, ten jazyk, to je…?"
"Islandština."
"Vy…Ty umíš islandsky?"
"Překvapený?" uchechtl se Harry, ale pak to vysvětlil "Neumím, naučil jsem se jenom tahle základní slova, protože jsme loni brali historii jejich zaklínačů. Měl jsem pocit, že se to nikdy nenaučím."
"Kolik variant toho zaklínadla ještě máš?"
"Poslední. Musí fungovat, protože jinak je chyba ještě někde jinde."
"Jsi si…"
"Ano, jsem si jistý. Teď to musí vyjít anebo je špatný i postup na lektvar. No, nebo ještě něco jiného, ale šance, že bychom přišli na to co, je velice malá."
Mezi tím, co mluvil, se mu povedlo lektvar přecedit do zkumavky - pochopili, že ta břečka je sice odporná, ale když odstraní velké kusy, dá se s ní lépe manipulovat - a znovu postavit na stůl, bez nehody.
"Takže, jdeme na to. Protectio hoc loca*."
Kolem stolu se uzavřel bledý kruh a Lucius se, jako už několikrát před tím, opřel pohodlně o zárubeň dveří. Začínalo ho to bavit a musel uznat, že vidět Harryho Pottera zaklínat je vskutku zážitek. Jeho oči mu jakoby potemněly a vlasy se vždy rozevlály do všech světových stran.
"Ég særi þig í nafni guðs Óðinn, í nafni Guðs dauði, stríð, galdra og alsælu. Vertu galdraðar í nafni Óðinn. Bölvaður í nafni Óðinn.** "
Nic. Ticho. Lektvar pouze zezelenal a po stříbrné barvě nebylo ani vidu, ani slechu. Zelené zorničky se střetly s bouřkovými mračny. Pokrčení ramen.
"Že by?" zeptal se Harry a opatrně poklepal hůlkou na štít, který se okamžitě vypařil.
"No, vypadá to docela…dobře," zamumlal Nebelvír, ale reakce od Malfoye, se pořád nedočkal. Ten jenom fascinovaně sledoval tekutinu ve zkumavce a nemohl uvěřit, že to "ten skrček" dokázal.
"Skutečně Pottere, asi v tobě něco bude."
"Och, abych se pod tíhou té chvály náhodou nesvalil."
"Myslel jsem to vážně. Poprvé jsem mohl být svědkem zaklínání lektvaru. Velice…poutavá událost."
"Poutavá? Mám pocit, že mi někdo vysál z těla všechnu energii."
"No, to už asi bude riziko zaměstnání."
"Podnikání."
"Cože?"
"Říká se podnikání. Je to hojně používaný mudlovský výraz."
Aristokrat přimhouřil oči, ale pak se přece jenom odpoutal ode dveří a šel se podívat na ten "výtvor".
"Smím-li se zeptat, k čemu ten lektvar vlastně je?"
Harry se lehce usmál a vypadal jako by byl ponořený sám v sobě.
"Je to lepší verze anti-lupidního lektvaru."
"Co prosím?" vyhrkl překvapeně Lucius a chladný tón hlasu byl ten tam.
"Vlkodlačí lektvar je v dnešní době mizerný. Nedostačující. Lidé, kteří ho vypijí, trpí. Cítí se hrozně a často dojde i k proměně, ačkoliv by tomu měl lektvar správně zabránit. Je jedno jak velkou dávku si dotyčný dá, jednoduše je to příliš individuální a nedá se korigovat. Navíc se jím lze snadno otrávit, protože se do něj přidává oměj šalamounek*** a jak jistě víte, ten je ve větší míře jedovatý."
Děkuji ti na záchodě zapomenutý časopise.
"Takže to má co dělat…"
"Ne!" přerušil ho prudce Harry. "S ním ani s ničím podobným to nemá žádnou spojitost. Prostě jsem chtěl pomoci," poslední větu téměř zašeptal, a kdyby nestál Lucius tak blízko, neslyšel by ji. Harry cítil, jak se začíná lehce třást.
Stop! Ne…!
V hlavě se mu začaly vynořovat obrazy. Obrazy na které se snažil zapomenout. Jak může taková jednoduchá poznámka připomenout tolik zlého?
.
"Harry!" ženský hlas ho volal, ale on nevnímal. Nemohl…
"Harry!"
"Pottere!"
Vstaň!
I jeho vlastní tělo mu poroučelo, aby něco dělal. Proč ho všichni nenechají být? On nepotřebuje jejich pomoc. Chce být sám…jenom sám…
Otevřel oči. Otevřel je ale snad jenom proto, aby je zase zavřel v návalu šílené bolesti.
Smích, ten smích si bude pamatovat pořád. Do konce svého života.
.
Někdo s ním třásl. Volal jeho jméno ledovým hlasem nepřipouštějícím námitky.
"Co se to…"
"Pottere!" Lucius jeho jméno vyplivl jako urážku. "Co se vám sakra stalo!?"
Tykání netykání, teď jde o to, že je Lucius naštvaný. A pěkně v ráži, když jsme u toho.
"Já…myslel jsem, že tohle je už za mnou…"
Harry vlastně nevěděl, komu to říká. Jestli sobě, nebo jemu. Ale i tak se v duchu ušklíbl nad situací. Omdlévá tu, místo aby byl ten, kdo utěšuje propuštěného vězně. Je na sesypání a Malfoy je den ode dne čilejší.
"Co prosím? Tohle se ti už někdy stalo? Vždyť si omdlel!" obvinil ho aristokrat a Nebelvírovi nezbylo než překvapením zamrkat. Opravdu zaslechl v jeho hlase starost?
"No, stávalo, ale přestalo."
"Jako ty noční můry, co?" vyprskl pobouřený Lucius a přitlačil Harryho zpět do postele.
Musel mě sem donést…
"Ne tak docela. Ty se občas vrátily. Tohle ne."
"Tohle? Co PŘESNĚ to vlastně je? Vypadals, jako bys viděl smrt."
"No, vlastně nejsi tak daleko od pravdy."
Malfoy obrátil oči v sloup a frustrovaně povzdechl. S takovouhle se svatby nedočkají. Pohodil hlavou, aby Potter pokračoval a dlouhé vlasy mu tak spadly do obličeje.
"Jsou to vzpomínky na válku. Madam Pomfreyová mi tehdy říkala, že díky mnoha kletbám, které jsem tehdy schytal, se mi vepsaly…jak to…"
"Vepsaly do paměti těla," zamumlal Lucius a pramen vlasů, překážející mu ve výhledu si strčil roztržitě za ucho.
Ví o čem mluvím…musí to vědět. Po Azkabanu…
Harry nakrčil obočí, ale nic neříkal. Přemýšlel. Přemýšlel a cítil, jako by se mezi ním a Luciusem najednou něco změnilo.
Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že pro něj nachystám pomstu. Tenhle člověk si už vytrpěl dost. Stejně jako já…třeba, třeba to tak má být…
Rozkašlal se. Vlivem myšlenek, ne něčeho jiného, ale Lucius mu pomohl do sedu. Další překvapené mrkání.
"Tohle dělají všichni Nebelvíři?" optal se Lucius a Harryho mrkání se pravděpodobně snažilo trhnout rekord. Aristokratův hlas byl totiž všechno, jenom ne chladný a nepřístupný.
Rozesmál se. Harryho napadlo, že se už musel dočista zbláznit, když slyší smích Luciuse Malfoye. Opravdový nefalšovaný smích. Kupodivu mu ten zvuk vyloudil na tváři laškovný úsměv. Kde se tam jenom vzal?
"Tak smát se, jo? To ti nedaruju," varoval ho Nebelvír a jak slíbil, splnil. Popadl polštář, ležící jenom kousek od něj a hodil ho po smějícím se Zmijozelovi.
Opravdu se tohle děje?
Místo toho, aby ho Lucius pokáral nějakým vražedným pohledem, nebo aby ho proklel, když už měl hůlku, mu polštář hodil zpět. Takovou silou, že se Harry poroučel zpět do peřin a rozplácl se tam s úsměvem na rtech.
Je tohle vůbec skutečné?
Netrvalo dlouho a začala mezi nimi opravdová polštářová bitva. Mezi dvěma dospělými muži.
Musí se mi to všechno jenom zdát, tohle je příliš nereálné.
"Harry?" ozvalo se najednou nevěřícně ode dveří a šokovaný pohled Hermiony Grangerové-Weasleyové těkal mezi dvěma rozesmátými muži, jakoby právě prožila největší šok svého života. A že se tak asi i stalo...
.
.
______________________________
* Volným překladem: "Ochraň toto místo." Obyčejné Protego, mi přišlo příliš…jak jen to říct, vágní? :)
** Zaklínám tě ve jménu boha Odina, ve jménu boha smrti, války, magie a extáze. Buď zaklet ve jménu Odinově. Buď proklet ve jménu Odinově.
A kdyby jste to chtěli porovnat s tím před tím, tak to bylo takhle:
Zaklínám ve jménu Odina, ve jménu boha smrti, války, magie a extáze. Buď zaklet v jeho jménu.
(Opravdu je to pozměněno jenom lehce, aby se zachovala "struktura kozla")
*** Oměj šalamounek (Aconitum plicatum) je vytrvalá prudce jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. - Jen tak na okraj.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 11:23 | Reagovat

tak to pre Hermionu musel byť fakt šok :D Lucius a Harry vo vankúšovej bitke :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx