Pomůžeme si?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Pomůžeme si?
.
"Snídáte?"
Harry akorát dopil třetí hrnek kafe a vrhl na Luciuse nechápavý pohled.
"Ah…" vypadlo z něj po chvíli.
"Ne, nesnídám, ale jestli chcete, skočím pro něco do obchodu. Je to odsud kousek."
"To jste už stihl prozkoumat okolí? Neříkal jste, že tu bydlíte sotva čtyři dny?"
"No, ale lidé většinou potřebují jíst," konstatoval s mírným úsměvem Harry a ležérně se opřel o kuchyňskou linku. Mrkl na hodinky a znovu se zakřenil. Pak se podíval znovu a na tváři se mu usadil vyděšený pohled, jako když spatříte na zahradě maďarského trnoocasého draka.

"Do háje! Jdu pozdě! Jestli něco potřebujete peníze jsou…eee….tady," z kapsy vytáhl nějaké mudlovské papíry - podle Luciusova odhadu - a položil je na stůl "není to moc, ale jestli budete něco potřebovat…každopádně musím už běžet. Kdyby se něco stalo, na telefonu je číslo na můj mobil, ale měl bych být brzo doma. Cestou se pro něco stavím, tak si udělejte pohodlí a…no…to bude asi všechno."
Během svého proslovu na sebe hodil kabát, popadl tašku opřenou u dveří a třetí kosmickou vypálil z domu.
Lucius překvapeně těkal očima z hromádky papírů na zavřené dveře a zase zpět.
Tohle bylo co?
Aniž by přemýšlel, přešel k místu, kde ještě před chvílí stál mladý Nebelvír a vzal do rukou jeho hrnek. Byla na něm jakási neidentifikovatelná čmáranice a zespodu bylo napsáno datum, přibližně rok staré.
Zajímavé.
Položil ho zpět a začal opatrně zkoumat, co všechno se v domě nachází. Včera toho moc nestihli. Po tom, co vybalil, nebo se o to alespoň pokusil, mu Potter ukázal ložnici, nutno podotknout, že s královsky velkou postelí, a sám si šel lehnout na pohovku. I když měl Lucius nutkání trvat na opačné situaci, bylo to tak dlouho, co se pořádně nevyspal v měkké posteli a tomu prostě nešlo odolat… Stejně jako sprcha. Nikdy by nevěřil, jak úžasná věc, taková sprcha je. Netušil, jak dlouho v ní včera strávil, ale když vylezl, spal už Potter spánkem spravedlivým.
.

.
Harry se už chystal vrazit klíč do zámku, když se zarazil. Co má sakra říct?
Lásko, jsem doma?
Nebo.
Čau budoucí manželi, nesu oběd?
To určitě.
Nakonec si jenom frustrovaně povzdechl a se zarachocením klíčů vešel dovnitř. Do svého domu. Do svého a Malfoyova domu. Ach jo, kam se to jenom dostal? A po kolikáté se takhle ptá?
"Ehm, Malfoy? Jsem…doma," vyhrkl a skopnul ze sebe boty. Kabát skončil také na zemi a taška jenom kousek vedle. Pak už zamířil do kuchyně a měl co dělat aby šokem nepustil nákupní tašku na zem. Jeho dům, totiž, jejich dům, byl…prostě byl uklizený. Útulný a hlavně vypadal jako obyvatelné místo. Ne jako chaotická změť věcí ze starožitnictví, knihovny nebo nějaké čínské lékárny. Ano, narážím na skutečnost, že Harryho školní pomůcky na lektvary se nedají označit jako normální.
"Páni…" vydechl ohromeně a prudce se otočil, když zaslechl vrznutí dveří.
"Malfoyi? Tohle…jak…"
"Jako praš…mudla, Pottere. A ano, dalo to práci, ale nedalo se tu jinak vůbec existovat."
"Ale…no uznávám, že jsem toho moc nevybalil ani neuklízel…"
"Ano, všiml jsem si. Také jsem si všiml, že máte nutkání vytvářet stále nový…nepořádek."
Lucius očividně narážel na věci, které nechal v předsíni.
"No…dobře. Přiznávám a děkuji. Udělám něco k jídlu. Na co máte chuť?"
Najednou se oba zarazili. Opravdu to znělo jako z nějakého nepovedeného románu patřícího do červené knihovny?
Lucius si lehce odkašlal a pobaveně se mu blýsklo v očích.
"Mám chuť na spoustu věcí, pane Pottere."
Bum!
To byla rána, kterou vyvolal Harryho mozek, když se po tomto prohlášení zkratoval…
"Co prosím?" vydal ze sebe nakonec přidušeně Nebelvír a doslova hypnotizoval aristokrata před sebou.
"Dám si cokoliv, co nebude vypadat jako šedá, několik let stará, plesnivá kaše, táhnoucí se jako sliz."
Harry se zamračil.
Jestli se tenhle člověk pořádně vyspal, pak jsem Červená Karkulka. Já bych měl nočních můr jako smetí.
"Dobře. Tak já něco udělám, zatím…no…zatím…"
"Mohl bych pomoct."
Těžko říct, kdo byl touto nabídkou více překvapen.
"No, jak chcete. Donesl jsem zeleninu, tak ji můžete nakrájet."
Lucius přikývl a začal hledat nůž, ale nechal toho, když se začal Harry nekontrolovatelně smát.
"Tedy…já…to víte,…tohle…"
Malfoy se zamračil.
"Co se vám nezdá, Pottere?"
"Prostě…nějak si nedovedu představit, jak krájíte třeba okurku."
"Co je na tom tak nepředstavitelného?"
"Prostě…jste Lucius Malfoy," vysvětlil Harry s pokrčením ramen, jako by to mělo situaci snad nějak osvětlit.
Oslovený si odfrkl a znovu se začal věnovat hledání nože, ignorujíc pobavený nebelvírský úšklebek.
.
"Je to kupodivu dobré," konstatoval překvapený Lucius.
"Kupodivu?"
"Překvapuje mě, že umíte vařit."
"Žiju sám přes pět let a už když jsem bydlel u strýce a tety, tak jsem musel vařit."
"Žijete sám přes pět let? Proč?"
Harry se ošil.
To jsem zase něco řekl.
"Nějak nebyla příležitost to změnit."
"Zajímavé."
"Ani ne. Prostě…mi to tak vyhovuje. Mám čas na školu."
"Školu?" Tentokrát byl Lucius opravdu překvapený.
Blbec, blbec, blbec! Příště musím mlčet!
"Ano. Chodím na univerzitu, tenhle rok budu končit."
"Jaký obor?"
Merline nééé…
"Zaklínač."
"Ne bystrozor?"
A je to tu…
"Ne. Nechtěl jsem …"
"Co jste nechtěl?"
Že jsem neřekl jenom ne. To jsem celý já. Prostě kecám a kecám a kecám…
"Zabíjet. Ne po válce, a když dovolíte, není to zrovna téma, o kterém by se mi snadno mluvilo."
"Chápu."
Pochopení? To jsem opravdu nečekal.
Chvíli jedli zase mlčky, ale pak to Harrymu nedalo.
"Já…chtěl jsem se zeptat, v Azkabanu…"
"Pottere, myslím, že tohle je zase téma, o kterém se nemluví snadno mě."
"Chápu."
"Nemyslím si, ale děkuji za pokus. Mimochodem, jako Zaklínač budete dělat ročníkovou práci, že?"
Do háje, do háje, do háje…proč to ví? Proč se ptá?
"Ano."
"Jaké téma?"
No jistě, aby se nezeptal…
"Zakleté lektvary."
Lucius nadzvedl překvapeně obočí.
"To je opravdu zajímavé téma, jak jste na něj přišel?"
To nechcete vědět…
"Když mě přestal učit Snape, zjistil jsem, že mám po matce na lektvary docela talent, tak jsem jednoduše skloubil to, co mě baví s tím, co mi jde. Teď už snažím jenom…no, přijít na to, co s tím."
"Takže ještě nejste příliš daleko, chápu to správně?"
Příliš daleko? Mám jenom název…
"Ne."
Lucius chvíli mlčel, ale pak mu to přece jenom nedalo.
"Mohl bych pomoci."
"Cože?!"
"No tak, pane Pottere, pocházím přeci ze starobylého kouzelnického rodu a pobývám v kouzelnické společnosti o něco déle než vy. Znám víc kouzel i kleteb než většina kouzelníků, které jste kdy potkal."
Jistě aby tenhle nepřipomněl svůj "starobylý" původ.
"Aha…" zamumlal Harry a přemýšlel, jaký v tom může být háček.
"Není v tom nic nekalého, jenom…potřeboval bych něco dělat," připustil neochotně Lucius a Harrymu to konečně došlo. Lucius Malfoy byl zavřený několik let v Azkabanu. V chladné černé cele, bez možnosti něco dělat. Bez možnosti připadat si jako plnohodnotný člověk.
"Já…" začal Harry, ale slova se mu vzpříčila v hrdle. Polkl a nakonec přece jenom dořekl to, co chtěl "…budu rád."
.
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 26. prosince 2011 v 13:24 | Reagovat

ÁÁ proč je to tak strašně super? :D Ty jejich slovní přestřelky a  chytání se za slovo .D Miluju tuto povídku a to jsem teprve na třetí kapitole :D Ježišmarja co budu dělat, až bude svatba? :D

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 11:10 | Reagovat

títo dvaja sa fakt našli :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx