Osud rozdává karty (1)

10. prosince 2011 v 17:46 | chillychilly |  Hra v karty
První kapitola mé povídky, nečekejte nic akčního, bude úplně jednoduchá.
Povídka je kraťoučká, má jenom pár kapitol a epilog a už je dopsaná.
Hlavní postavy: Dean, Romilda, Seamus
Ich forma
Možná to bude vypadat klasicky, ale doufám, že se mi tam podařilo vložit i něco netypického :)

Začalo to úplně prostě, líbil se mi Dean Thomas. Byl o dva roky starší, zábavný, vtipný, nebelvír. Každý večer jsem ho potají pozorovala ve společenské místnosti a neodvažovala se o tom komukoli říct. Hýčkala jsem si v sobě ten pocit, který den za dnem sílil. Dříve jsem si to ani neuvědomovala. Sem tam jsem s ním prohodila pár slov, zasmáli jsme se. Měli jsme společné přátele, takže jsem se spolu občas vídali.
A pak, v předvečer prázdnin mi to najednou došlo. Ten pocit mě zasáhl jako blesk z čistého nebe. Uvědomila jsem si, že ho mám ráda. A že nechci, abychom se dva měsíce neviděli. Najednou, jako bych ho vnímala úplně jinak. A zároveň mi došlo, že to takhle bylo od samého začátku, jenom jsem si to nepřipouštěla.
Už je to více jak rok, co tohle všechno trvá. Příští týden budou Prasinky a já někde ve skrytu duše doufám, že mě pozve. Ale ne jako kamarádku, prostě na rande. Ano, jsem naivní a hloupá, nijak svoji náklonnost nedávám najevo, pouze doufám. A vím, že zase budu zklamaná, protože on mě bere úplně jinak.
Někdo mě do Prasinek pozval a skutečně ne jako kamarádku. Tentokrát se osud minul jenom o kousíček.
Při snídani za mnou přišel Seamus, Deanův nejlepší kamarád. Vypadal značně nervózně a chtěl se mnou mluvit. Odsunuli jsme se z doslechu všech zvědavých uší a on mě pozval do Prasinek. Zdůraznil, že tam půjdeme jen my dva. A já přikývla. V tu chvíli jsem nepřemýšlela, navíc, věděla jsem, že u Deana stejně nemám šanci a Seamus byl stejně zábavný jako můj vysněný. Neměla jsem co ztratit. Alespoň jsem si to myslela.
Nastal ten snad osudový den. Tedy, težko posoudit, kdy se kola osudu rozhýbala a uvedla do pochodu všechny ty události.
Bylo krásně a já měla neskutečně výbornou náladu. Seamus je opravdu zábavný, nasmála jsem se s ním. Bylo mi v jeho společnosti příjemně, s největší radostí bych byla jeho dobrá kamarádka. On však chtěl víc a mě to bylo jasné. Během toho naprosto dokonalého rande jsem se rozhodla, že to s ním zkusím. Když mě dovedl zpátky do hradu a nahnul se pro polibek, nepřesměrovala jsem ho na tvář ani jsem neuhnula. Nechala jsem se políbit. Na další den jsme si domluvili schůzku u jezera.
Připadala jsem si s ním šťastná.
Pak jsme vešli do společenské místnosti a mě sledovaly jeho oči. Deanovy. Cítila jsem, jak nás pozoruje, avšak nedokáži přesně určit, co v tom pohledu bylo. Jestli radost nad tím, že jeho kamarád našel slečnu nebo něco jiného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hakky Life Hakky Life | Web | 10. prosince 2011 v 23:11 | Reagovat

Pěkné. :)

2 Pouli Pouli | Web | 11. prosince 2011 v 11:07 | Reagovat

Pěkně se to čte. Když jsem viděla ty postavy, tak mě povídka moc nezaujala. Ale teď už mě zajímá. :-)

3 chillychilly chillychilly | Web | 11. prosince 2011 v 16:44 | Reagovat

[1]: Děkuji

[2]:Postavy jsou to netypické, ale já jsem potřebovala nějaké, aby tolik nezasahovaly do kánonu a při tom byly známé...
Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx