Nikdy není pozdě 2/2

26. prosince 2011 v 10:06 | Nel-ly |  JEDNORÁZOVKY
A druhá část, vzhledem k tomu že "povídečka" má zase víc jak osm stránek a pár tisíc slov. To je tak, když nevím, kdy přestat a přitom je to stále to stejné klasické dramione... snad jen s jinčím koncem.

Aby toho nebylo málo. Po veleúspěšném vánočním večírku se Ministr kouzel rozhodl, že uspořádá i oslavu nového roku, protože pozvaní kouzelníci a čarodějky by ho stejně strávila v nějakém baru a většinou společně se svými přáteli a známými z práce. Většina až na Hermionu Grangerovou, která měla v plánu zůstat hezky ve svém malém bytě a vychutnat si poklidný večer u hořícího krbu s knihou.
Proč by měla slavit nový rok? Co stojí za oslavu? Ten předchozí nestál za nic a nebyl žádný důvod myslet si, že další snad bude lepší. Neměla rodinu, neměla přátele - nestála o ně. Nestála o život. Neměla důvod žít a jediné své poslání našla v práci. Tvrdě dřela v kanceláři, brala si práci navíc domu a dělala i úkoly, které nemusela a za které dokonce nedostávala ani plat přes čas. Nedávno to zašlo až ta daleko, že jí pan Baggard osobně zakázal vyžadovat další práci navíc. Naopak jí doporučil, aby si vzala dovolenou, po těch letech měla právo snad i na několik měsíců - nestála o to, chtěla pracovat, zapomenout.
Jenže, jak už to tak bývá, nikdy nedostaneme to, co si přejeme. A tak, v tomhle týdnu už po druhé, stále Hermiona Grangerová v přeplněném sále na Ministerstvu kouzel a rozhlížela se po výzdobě, které tentokrát vévodila zlatá se stříbrnou. Na sobě měla jednoduché červené šaty, které si kdysi koupila, když ji Lenka Láskorádová-Longbottomová pozvala na svou svatbu a od té doby je nevytáhla. No, tentokrát měla příležitost, protože vlastnila jen dvoje společenské šaty a ty druhé měla minulý týden.
Znovu měla připravený plán, stejně jako na vánočním večírku, kdy jí ho Malfoy překazil. Přijít kolem osmé hodiny večer, dřív to není potřeba, protože vyšší zaměstnanci vždy chodí později, vyhledat své nadřízené a tentokrát i osobně pana Baggarda, poděkovat za pozvání, zeptat se jaké byly svátky, popřát šťastný nový rok a několik minut po půlnoci a společném přípitku se vytratit jako Popelka na bále - až na to, že za ní se žádný princ nerozběhne.
"Hermiono!"
Ach ne, ne, ne.
"Ginny, ráda tě vidím."
"A já tebe! Nečekala bych, že tady budeš, neodpovědělas mi na pozvání, abys s námi strávila Vánoce," začala ji okamžitě plísnit zrzka, ale z roztomilé pihovaté tváře jí nezmizel šťastný úsměv, když konečně po dlouhé době spatřila svoji kamarádku.
"Ach promiň, musela jsem zapomenout, máme teď hodně práce, vždyť to znáš," zalhala okamžitě Hermiona. Přání s pozváním k Weasleyovým přišlo, stejně jako chodilo každý rok a ona ho jako vždy ignorovala. Její jediné spojení představovaly tři Vánoční přání zakoupené v obchodě; jedno pro Ginny, ke kterému vždy připsala více než několik neupřímných vět, druhé pro Rona a třetí pro pani Weasleyovou, která na ni za celá ta léta nikdy nezapomněla s tradičním svetrem - kdyby tak věděla, kolik bolesti tím vyvolává v Hermionině srdci.
"Chápu," kývla Ginny, i když na jejím výrazu bylo poznat, že se přeci jen trochu zlobí, "ale v novém roce na oběd přijít musíš! Prostě musíš. Slib mi to."
"Ginny, já…"
"Hermiono, prosím!"
"Dobře, slibuji," kapitulovala s úsměvem.
"Výborně," tleskla Ginny, "domluvíme se spolu zítra na večeři? Víš, já bych moc ráda už na oběd, ale nevím, jak to vyjde. Levandule je v porodnici u Munga a mamka chce, abychom všichni -" zasekla se v polovině věty a vykulila velké hnědé oči. "Ach, to jsem neměla říkat."
"V - v porodnici?"
"Ty to ještě… Merline… omlouvám se, mě to vůbec nedošlo, myslela jsem, že…"
"Levandule je těhotná?"
"Vlastně už ne, předvčírem porodila, je to krásný chlapeček, pojmenovali ho Harry po…" tentokrát její hlas vymizel za zvuku tichého vzlyku. Hermiona přišla o svého nejlepšího přítele a Ginny o svou první lásku. Obě je to hluboce zasáhlo, jenže Ginny zůstala alespoň rodina a i když si byla Hermiona jistá, že její kamarádka z dětství na své city k Harrymu nikdy nezapomene, dokázala jít dál a dnes měla dlouhý a trvalý vztah se svým spoluhráčem z týmu.
"To - to jsem nevěděla," zašeptala Hermiona. Doopravdy to nevěděla, jak taky? S Ronem nemluvila už skoro rok a vánoční přání od paní Weasleyové leželo v nerozlepené obálce na stole ještě od štědrého dne. "Tak Ron je táta. Musí být moc šťastný."
"To jo, určitě. Moc si přál, aby to byl kluk," řekla potichu Ginny.
"Hm… no, já… pošlu mu zítra blahopřání, jsem za něj ráda, i za Levanduli…"
"Víš, kdybys ho chtěla navštívit. Určitě by ho to moc potěšilo, nás všechny, stýská se nám…"
"Díky Ginny, ale myslím, že ne," utnula ji Hermiona už v počátku. Nechtěla na to teď myslet a nemohla zůstat ve společnosti jeho sestry, "moc se těším, až se znova uvidíme, nevím, jestli mi to zítra vyjde, ale určitě někdy jindy."
"Hermiono -"
"Už musím jít. Šťastný nový rok, Ginny," poblahopřála zrzce mechanicky a zaplula do davu.
Tak Ron je otec. Má rodinu. Syna. A pojmenovali ho Harry… Harry Weasley. Rodinu. Neodkázala ovládat své myšlenky, které se krkolomnou rychlost rozeběhly všemi směry. Když se vrátila do Austrálie, myslela si, že bude zase s Ronem. Představovala si, jak spolu budou žít a se společným úsilím dokážou potlačit bolest z Harryho ztráty. Jenže to se nestalo, Ron se vzpamatoval bez ní a začal svůj nový život po boku jiné dívky. Po nějakém čase si myslela, že to přešlo a že už k němu nic necítí, jenže pak přišla další rána v podobě jeho svatby. A i teď… po tolika letech…
"Proč jsem tak překvapená? Jsou spolu už roky, samozřejmě, že musela otěhotnět, proč jinak by se brali?" šeptala si Hermiona pro sebe a snažila se uklidit zběsilý tlukot svého srdce. "Je to jedno, mě to nezajímá, vůbec mě to nezajímá… Merline, potřebuju pití."
Aniž by o tom nějak víc uvažovala, zamířila přímo k baru a nechala si nalít dvojitou whisky, kterou vyprázdnila jedním lokem a ihned si poručila další. Zapomenout, ano, přesně to musí udělat. Ostatně, proč jinak lidé oslavují nový rok, než aby zapomněli na to, co se stalo předtím, aby šli dál… A pořádně se přitom opili.
"Grangerová, jaké milé překvapení," ozval se vedle ní chladný arogantní hlas a Draco Malfoy jí i sobě objednával další whisky. "Zvu tě."
"Je to zadarmo," zasyčela bez pozdravu.
Pobaveně mu blýsklo v šedých očích. "Právě proto tě zvu."
"Nemám náladu si s tebou hrát, Malfoyi," zahučela na něj, ale nabízenou sklenku zlatavé tekutiny neodmítla.
"Škoda," pokrčil rameny, ale nezdálo se, že by se chystal odejít. "Já si hraju rád." Nevadí, ať si tu je nebo ne. Jeho společnost jí nezabrání se pořádně opít. "A zdá se, že dneska s tebou bude mnohem větší zábava než minule."
"Co po mě chceš?" vyhrkla na něj a nevšímala si jeho překvapeného výrazu. Zjevně nečekal, že se na něj oboří tak brzy. Dobře, šokovaný Malfoy sice není neviditelný nebo němý Malfoy, ale je to začátek.
"Vzhledem k tomu, že jsem dokonalý džentlmen," protahoval Malfoy znuděně slabiky a oči mu jiskřily, "nemohu vystát pohled na osamělou ženu a ještě k tomu na tak okázalé oslavě."
"Kecy," zavrčela na něj Hermiona, které se už trochu pletl jazyk, "začínám si myslet, že prostě nemáš jinou zábavu, než mi otravovat život. Řekni, proč si nenajdeš někoho jiného, koho by si mohl ovlažovat tou svojí ´příjemnou´ společností."
"Možná, že máš pravdu," pokrčil rameny, "vždycky jsi mi přišla zábavná."
"Oh, to jistě," vyhrkla sarkasticky a bezmyšlenkovitě upila z dalšího drinku. "Hermiona Grangerová, zábavná společnost… jo, to je přesně to, co mě dokonale charakterizuje. Nepochopím tedy, jak před někým tak úžasným mohl dát přednost -"
"Weasley?"
Jen si odfrkla. Racionální část její mysli - ta která zůstávala odolná síle ohnivé whisky a vína - jí napovídala, že se ocitá na tenkém ledě a jakmile jednou začne, už nejspíš nedokáže přestat a co hůř, mluvit o Ronovi zrovna ve společnosti Draca Malfoye? To byl doopravdy ten nejhorší nápad.
"Slyšel jsem, že si vzal Brownovou a prý už začali pracovat na ovládnutí světa pomocí té jejich zrzavé epidemie," pokračoval nevzrušeně Malfoy. "Nenapadlo by mě, že pro něj budeš ještě truchlit."
"Netruchlím."
"Jistě, že ne," zasmál se kousavě, "jen se tu sama opíjíš potom, co se Weasleyovi narodilo první mládě."
"Ron není zvíře!"
"Vážně? Podle toho, s jakou frekvencí se jejich rodina rozmnožuje, je těžké tomu uvěřit."
A takhle to pokračovalo celý večer. Hermiona už v sobě nenašla ani dost sil ho znovu vyhnat a - musela si v duchu přiznat - jeho společnost doopravdy nebyla zase až tak otravná, jak se bála. Svým zvláštním a trochu děsivým způsobem byl vlastně Draco celkem vtipný a vážně na něj byl hezký pohled, zhodnotila to Hermiona a pak nenápadně zčervenala, což však na jejích růžových tvářích už nějakou dobu nebylo poznat.
"Takže,"mávla nonšalantně rukou, v níž svírala sklenku, až trochu nápoje vylila, "za chvíli bude Nový rok, neměl by Draco Malfoy… lev všech pochybných salónů, kde mu nalili…"
"Nalili mi vždy a všude, od toho existují peníze a jméno a nezapomínej na mé oslňující charisma."
"… jít hledat nějakou vhodnou ženskou společnost pro dnešní večer?"
"Chceš mi snad říct, že nejsi žena, Grangerová?" zasmál se Malfoy a i když to na něm nebylo tak zjevné, jako na Hermiona, poznala, že i jemu alkohol vstoupil do hlavy. "Protože to by mnohé vysvětlovalo. Na druhou stranu, jako chlap by si byla opravdu odpudivá."
"A jako žena jsem…?"
"Ujde to," řekl blahosklonně a Hermiona se přes všechen svůj přetrvávající odpor k celé jeho existenci pobaveně zasmála.
"To zní jako kompliment, Malfoyi," varovala ho s úsměvem.
"Měknu," pokrčil rameny.
Ať chtěla nebo ne, musela uznat, že tohle byl mnohem lépe strávený večer, než jaký si představovala. Za normálních okolností by zůstala sedět osamoceně v křesle a ignorovala by okolní společnost, která by si nejspíš ani neuvědomovala, že existuje.
Hermina z toho nemohla vinit nikoho jiného než sama sebe. To ona se začala stranit svému okolí, zničila všechny své vazby s ostatními a zabránila vytvoření novým. Kdyby neodjela v rychlosti a sama, všechno svým přátelům vysvětila, mohla se vrátit domu a ne jen na místa, která si pamatovala, avšak vyvolávala v ní jen bolestné vzpomínky. Jakoby její život před poslední bitvou byl život někoho jiného - mladého, šťastné, perspektivního člověka, kterým vždy byla. Jenže to všechno zmizelo jako mávnutím hůlky a ona se ocitla v noční můře, z které se už nedokázala probudit - svojí vinou. Z noční se však postupně stal šedavý sen prost o veškeré emoce, takže teď, když tu seděla ve společnosti svého starého spolužáka, bylo to něco jako částečné probuzení. A nezáleželo na tom, jestli zažívala příjemné chvíle nebo naopak. Bylo to proto, že něco zažívala.
"Co tady doopravdy děláš?"
"Dělám?"
"Proč se semnou bavíš, určitě spoustu svých poskoků a věřím, že sis za ty roky dokázal získat někoho lepšího, než byli Crabbe a Goyle. Máš být někde ve středu pozornosti, kde se ti budou ostatní klanět a pochlebovat ti."
"Takhle si to opravdu představuješ?"
"No…," začala, ale pak se zamyslela. I přes alkoholové opojení byla stále schopna rozběhnout své vytrénované mozkové závity a zapojit oslnivý intelekt, kterým se vždy pyšnila. Jak Malfoy na vánočním večírku dokázal přesně popsat - i když se svou vrozenou rozčilující arogancí - její plány, kdyby je sám neznal? Tedy, Hermiona nepředpokládala, že by někdo jako on trávil večírky v koutě s knihou, na druhou stranu si však nemohla nevšimnout, že za ním během celého večera nikdo nepřišel a nepromluvil s ním. Ať to bylo jakkoliv překvapivé, Draco Malfoy už nebyl středem pozornosti celého kouzelnického světa. Šokující.
"Takže ti to došlo? Můj život není tak pohádkový, jak by sis představovala, Grangerová. I když je to stále lepší, než ten tvůj."
"Co tím myslíš?"
"Já alespoň neztratil sám sebe," zasmál se, a pak ji popadl za ruku a donutil vstát na vratkých nohách, až se trochu zapotácela.
"Malfoyi, co to sakra -"
"Za chvíli bude půlnoc, přeci nechceme přijít o první vteřiny nového roku."
"Upřímně…?" nadhodila Hermiona, ale ochotně přijala jeho rámě a nechala se odvést na obrovskou otevřenou terasu, na níž se vydaly desítky lidí třímající v rukách přichystané sklenky šampaňského. Někteří z nich se již otáčeli k obrovskému třpytivému ciferníku, který bez opory visel nad jejich hlavami.
Lidé kolem nich se smáli a povídali si, někteří postávali ve velikých hloučcích a snažili se překřičet jeden druhého, zatímco páry se stranily ostatních a všímaly si jeden druhého navzájem. A v tu chvíli, z velké části díky vlivu alkoholu v její krvi, Hermiona pocítila lítost nad svou ubohou existencí… ano, existencí, protože několik posledních let svého života nemohla s klidným srdcem nazývat životem. Zapomněla, jaké to je žít. Nechtěla žít. Bála se jít dál. Stal se z ní obyčejný zbabělec, tak nehodný koleje, kterou navštěvovala, a přátel, kteří ve válce obětovali své životy.
"Pět."
Tolik se bála vlastního stínu a minulosti, že zapomněla jaké to je žít.
"Čtyři."
Musí to změnit. Musí žít. Musí…
"Tři."
Draco přeci přišel taky o dost. I on byl jednou z obětí války a k tomu ještě na té druhé straně. Nejspíš mu nikdo nevěřil, přestože Smrtijedem se vlastně nidky nestal. Jeho otce zabili, matka zůstávala v ústranní a on se neschoval…neutekl před svým životem a žil ho, ať už byl jakýkoliv.
"Dva."
Malfoy bojoval, zatímco Hermiona se celé ty roky schovávala.
"Jedna."
Nastal čas to všechno změnit. Nenávidět. Milovat. Žít.
"Šťastný nový rok!" zaburácel dav jako jeden muž a lidé se začali objímat a líbat. A Hermiona Grangerová udělala jedinou věc, na kterou v tu chvíli dokázala myslet. Naklonila se, přitiskla k muži stojícímu vedle ní a jedním plynulým pohybem hluboce políbila Draca Malfoye. A on se nechal.
***
"Ahoj, Ginny, nestihla jsem ti ještě předat vánoční dárek… tady máš. A mám tu taky jeden pro Rona a něco malého pro Harryho. Myslíš, že ho můžu vidět? Jsem zvědavá, jestli zdědil pověstné Weasleyovské rysy."
Mladá zrzavá žena zůstávala bez pohnutí stát na chodbě porodnického oddělení nemocnice Svatého Munga a lékouzelnice procházející kolem ní se musela zastavit a přesvědčit se, zda Ginny Weasleyová nedostala infarkt nebo nepodlehla nějakému znehybňujícímu kouzlu. Tak totiž byla překvapená, když prvního ledna dopoledne uviděla Hermionu Grangerovou postávat před pokojem své švagrové s náručí plnou dárků.
"Hermiono, co to -"
"Myslím, že je na čase zapomenout na minulost," přerušila ji s tajemným úsměvem Hermiona a ve vzpomínkách se vrátila zpátky v čase o několik hodin. Přesněji do doby, kdy se v Dracově obětí ocitla v jeho bytě a o několik málo minut i nahá na posteli.
Nic to neznamenalo a přitom to bylo víc, než co si kdy představovala. Díky Malfoyovi si uvědomila, že nesmí zahodit to nejcennější, co má - svůj život. Byl to takový malý zázrak, když si uvědomila, že vždy existuje naděje v druhou šanci, protože nikdy není pozdě, a tentokrát ji hodlala chytnout pevně do svých rukou.
"Tak co myslíš, můžu jít dál? Vážně bych je ráda viděla, ale nemám moc času, jsem už s někým domluvená na oběd."
~The End~
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nelsh Nelsh | 3. srpna 2012 v 10:07 | Reagovat

Povedené. Hlavně ten konec. :-)  :-D  :-P  :D

2 jijííík jijííík | 2. září 2012 v 14:42 | Reagovat

škoda, že není pokračování :)

3 jana jana | E-mail | 2. prosince 2012 v 11:53 | Reagovat

super ale skoda zer uz je konec :-)

4 Genevieve Genevieve | Web | 27. února 2013 v 0:07 | Reagovat

Moc pěkné, rozhodně to dost vystihuje Hermionu a líbila se mi role Draca v tomto kontextu. Pěkně napsané.

5 Dee Dee | Web | 1. července 2013 v 15:50 | Reagovat

Krásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx