Na Malfoy manor?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Na Malfoy manor?
.
Drkotal zuby a přemýšlel, proč se vlastně k téhle šílenosti nechal přemluvit.
Och, jistě, možná to bylo po tom, co jsem se projevil jako Zmijozel. No, nebo někdy potom…
Přemýšlel zachmuřeně Lucius a nevšímal si té věci, která poskakovala kolem něj pěkně do dokolečka, jen aby spatřila celý Malfoy manor.
U Roweny z Havraspáru! Tohle že je můj manžel? Výborně, zřejmě jsem se propadl do nějakého překrouceného vesmíru.
"Je obrovský."

Jistěže jsem obro…ah…on myslí….
"Manor je jedno z největších sídel v Anglii."
"Vážně? To jsem netušil. Měl jsem pocit, že jsme jenom kousek od vchodu, ale už jdeme aspoň pět minut."
"To kvůli štítům, podobné jsou i…"
"V Bradavicích. Já vím, ale že je máte tak daleko od samotného sídla, mne nenapadlo. Ovšem ta zahrada je krásná! Co zvířata? Na každém sídle jsou nějaká zvířátka. Máte taky?"
Je to tvůj manžel. M-A-N-Ž-E-L! Nesmíš ho zabít!
"Ne."
"Proč ne?"
"Protože ne. Možná sem něco vysadil Draco, ale nikdy jsme zvířata neměli. Kromě koní."
"Koní? Ty umíš jezdit na koni?"
"Jistě, jsem přeci ze sta…"
"Starobylého kouzelnického rodu, který ctí tradice. Já vím, já vím! Opakuješ mi to poměrně často."
"A koukám, že ses to konečně naučil. Opravdu musíme…"
"Po desáté. Ano musíme. Navíc mám pocit, že to byla i jedna z podmínek smlouvy. Že tě sem aspoň jednou dotáhnu."
"Co prosím?"
"Nebo taky ne. Nejsem si jistý. V podstatě bychom tady nestáli, nebýt Dracovi manželky."
"Jistě, slečna jsem-bohatá-francouzska-bažící-po-titulu. Rád ji poznám."
Harry protočil oči v sloup - hádejte, od koho se to naučil.
"Jsi hrozný. Třeba to nebude tak zlé."
"To se říkalo i o lektvarech se Snapeem a sám víš, jak to dopadlo."
"No,…to je sice pravda, ale co jsem slyšel jeho docela milá a Draca drží dost zkrátka."
"To mu jenom prospěje."
"Jízlivost ti nesluší."
"Oho, tak nesluší…" zavrněl laškovně Lucius a Harry se začal lehce červenat. Chvála Merlinovi, že už byli u hlavních dveří. Harry vytáhl hůlku a zaklepal s její pomocí na klepadlo posazené asi tři metry nad zemí."
"Tohle je fakt praktické. Co když sem přijde někdo…"
"Bez hůlky? Ale jistě, Pottere. Jen mi připomeň, kolik lidí se dostane za obranné štíty bez hůlky a dokonči větu."
"Nic jsem neřekl," zamumlal Nebelvír a prudce trhl hlavou, když se dveře s vrznutím otevřely. Musel se podívat dolů, aby si všiml, kdože jim to přišel otevřít.
"Co si budou pánové přát?" zeptal se drobný skřítek v něčem, co se poměrně jasně podobalo malému fraku.
"Můžeš nás ohlásit u pána domu?" zeptal se s úsměvem Harry a skřítek jenom odcupital.
"Co se děje…Barny?" dokončil s úšklebkem Draco, protože si všiml, kdože je to za dveřmi.
"Ale, ale koho to sem čerti nesou? Harry, jak se máš?"
Oslovený překvapeně zamrkal. Tahle usmívající se a milá osobnost je Draco Malfoy? Ten Draco Malfoy, kterého znal ze školních let a který nevynechal jedinou příležitost, kdy mu mohl znepříjemnit život?
"Co se ti stalo? Ty jsi nemocný? Nebo…"
"Ale ne! Draco je naprosto v pořádku, viď miláčku?"
Aha, to to vysvětluje. Kdyby nebyla za dveřmi, tak se rozhodně chová jinak.
"Madam, je mi ctí vás poznat," pozdravil způsobně Harry a raději se ani neotáčel na Luciuse. Docela dobře si dokázal představit ten jeho kyselý úšklebek i bez toho, aby se na něj musel dívat.
"Ale jaká madam? Jsem Astorie* a ráda tě poznávám. Hučela jsem do Draca už pěknou chvíli, aby vás pozval."
Žena se na chvíli zarazila, ale pak se znovu zářivě usmála.
"Ale jakápak jsem to hostitelka? Pojďte dál, za chvíli se bude podávat oběd. Doufám, že vám nevadí jehněčí."
Harry se upřímně usmál. Ta energická žena před ním, mu čímsi připomínala paní Weasleyovou a Hermionu dohromady. Byl si jistý, že si s ní bude rozumět. Stejně tak si byl jistý, že Lucius ji nebude moci vystát. Usmál se ještě víc.
"Děkuji. Jehněčí mám velice rád, Astorie."
Lucius i Draco protočili oči.
Snad to nějak přežiju…
.
"Takže ty studuješ na univerzitě v Londýně, Harry?"
"Uhm, ano. Na zaklínače."
"Och, to je ale velice těžká práce."
"Baví mě to. Myslím, že na to mám i trochu talent," přisvědčil Nebelvír a spokojeně se uvelebil v pohodlném křesle. Astorie potřásla hlavou, až jí spadlo pár hnědých vlasů do tváře.
"To jistě. Dovedu si živě představit, že ti jde všechno hravě od ruky."
Lucius potlačil uchechtnutí.
Tož od ruky by mu to šlo. Ale kolmo k zemi.
Pomyslel si ironicky a snažil se pohledem vyhnout očím svého syna. Neměl vůbec náladu na nějaký čajový, nebo obědový dýchánek. Zvláště ne ve společnosti s ním.
"Madam?" ozvalo se náhle ode dveří a všichni otočili hlavami tím směrem. Drobný skřítek, tentokrát v malém sáčku se vyděšeně přikrčil. Tolik pozornosti…
"B…bude se podávat oběd, madam," vykoktal nakonec a rychle zmizel.
"Báječné!" vyhrkla Astorie a energicky vstala.
"Harry, musíš mi říct, jak se ti líbí náš dům. Je to tu sice pořád trochu zkostnatělé a chladné, ale snažím se…"
V podobném duchu odvedla Harryho do jídelny a nechala tak Luciuse s Dracem o samotě.
V místnosti na chvíli zavládlo tíživé ticho. Ani jeden nechtěl začít a ani jeden se zatím nepodívali tomu druhému do očí. Nakonec přeci jenom začal Draco.
"Otče…"
"Otče? Ale? Tak přece jenom víš, že jsem tvůj otec. Jak překvapivé."
"Prosím…" zanaříkal zkroušený Draco, vypadal, že se opravdu chystá na pokání, nebo na něco podobně nepříjemného, jenomže Lucius byl zkrátka a dobře Zmijozel. Byl, je a bude, takže mu to nehodlal nijak ulehčit.
"Chtěl bych ti to vysvětlit."
"Myslíš, že má cenu, se o tom vůbec bavit? Oba víme, jak to dopadne."
"Ne, nevíme."
Pozdvižení obočí. Tohle mu nestálo ani za odpověď.
"Nevíme, jak to dopadne, protože jsme spolu vlastně nikdy pořádně nemluvili."
"Máš něco převratného, nebo se můžu jít najíst?"
"Jsi strašný otec, ale odpouštím ti."
"Co-prosím?" ucedil nakvašeně Lucius. "Ty, odpouštíš mě?"
"A cos čekal? Že se ti začnu omlouvat za to, jak jsem proti tobě svědčil? Nebuď naivní. Sám bys udělal totéž. Stejně jako každý Malfoy v téhle rodině. Zachraňoval by sis svůj vlastní krk."
"Každý Malfoy ne," zamumlal tiše Lucius, ale Dracovi došlo, na koho naráží.
"Jistě, Potter. Opravdu mě překvapilo, když to přijal. Musel na tom být o dost hůř, než jsem si myslel. Navíc, vzít si tebe. Třeba se doopravdy zbláznil. Nikdy to neměl v hlavě tak docela v pořádku. Víš to líp než kdokoliv jiný. A propos. Jak se ti s ním vlastně žije? Řekl bych, že ty Nebelvírské litanie se nedají ani poslouchat."
Lucius vynaložil veškeré své ovládání, aby Draca nezabil hned na místě. Pouze se prudce postavil a namířil hůlkou na synův krk.
"Ještě jednou…"
"Co se to tady děje?" vyhrkl šokovaný Harry, který se očividně přišel zeptat, co jim tak dlouho trvá.
"Do toho ti nic není, Pottere!" vyštěkl Draco a stejně jako Lucius se prudce postavil.
"Ale jistěže je. Vždyť vypadáte, že se hodláte povraždit."
"Vypadni," vyprskl znovu Draco a vypadalo to, že se nehodlá s někým jako je Harry vůbec bavit.
"Ne."
"Potřebuju si tu se svým ctěným otcem něco vyjasnit, tak nepotřebuji, aby mi do toho žvanil někdo jako ty."
"Ale já si s tebou nemám co vyjasňovat," vložil se do toho Lucius a udělal krok směrem k Harrymu.
"Slyšels. A navíc je tu tvoje žena, Draco. Nepletu-li se, tak to ona si přeje, abyste se vy dva udobřili."
"Jistě. Udobřili. Snad nečekáš, že si padneme do náruče se slovy odpuštění na rtech. Jestli ano, pak nejsi jenom naivní, ale i blázen."
"Třeba jsem blázen, Draco, ale aspoň nemám potřebu se mstít ještě dlouho po válce. Je to k ničemu."
"Jistě. Aby se pan chrabré-srdce neprojevil. Chci ti jenom objasnit jednu maličkost. Kvůli komu, že je vlastně Lucius na svobodě?"
"Kvůli mně!"
"Jistě, ale kdybych ti neřekl a nezaplatil, tak nehneš ani prstem."
Harry se zamračil. Byla to pravda. Věděl to jak on, tak Lucius a právě proto, to byla taková podpásovka.
"Ale na rozdíl od tebe jsem schopen uznat chybu a připustit si, že se člověk může změnit."
"To tě těch pár dní přesvědčilo o změně mého otce? Nepovídej…"
Lucius sledoval, jak se ti dva hádají a byl překvapen tím, jak se za něj Harry bije. Nikdy by do něj něco podobného neřekl. Nechtěl se do toho plést. Nehodlal. Tohle je bitva, kterou se očividně rozhodl Harry vyhrát za něj.
"Proč myslíš, že je to tak nemožné? Změnil se!" trval si dál na svém Harry a propaloval blonďáka nasupeným pohledem.
"Och samozřejmě. Tolik let, kdy páchal zlo, se dá změnit? Je to v něm! Pottere, opravdu jsi takový idiot? Nebo se ti líbí s ním spát?"
"Cože?!"
"Samozřejmě. Všiml by si toho i slepý. Líbí se ti to, Pottere? Vzrušuje tě, spát se starším chlapem, který strávil několik let ve vězení? Líbí se ti když…"
Draco větu nedořekl, protože mu Harry prudce vrazil. Aristokrat zavrávoral, ale Harry ho chytil za košili na prsou.
"Ještě jednou řekneš něco podobného o muži, kterého miluju, tak ti přísahám, že zemřeš hůř než Voldemort. A věř mi, že jsem se toho za těch pár let naučil hodně."
Lucius zůstal stát jako solný sloup. Slyšel dobře? Viděl dobře? Vždyť…vždyť z Harryho vycházela aura, kterou neměl snad ani Temný pán v dobách své největší slávy. Jenomže, to nebylo to, co aristokrata překvapilo nejvíc. Nejvíc ho překvapilo to, co Harry řekl.
…muži, kterého miluju…
Myslel to vážně? Mohl se do něj Harry Potter za těch pár dní zamilovat? Mohl?
"Jasně, Pottere. Chápu. Jestli je to všechno, měli bychom se jít najíst."
Harry ho pustil, a aniž by se podíval na kohokoliv z nich, odešel zpět do jídelny, kde čekala už notně nervózní Astorie. Při pohledu na Dracovu pomalu se vybarvující modřinu se ušklíbla.
Jestli tohle neznamená obrat k lepšímu, pak už opravdu nevím.
.

.
Harry prudce otevřel dveře a skopl ze sebe boty takovou silou, až skončily na konci chodby.
"Jestli budu mít ještě někdy ten skvělý nápad, že tam půjdeme, tak mě prosím zabij."
"Proč? Docela jsem si to užil," poškleboval se Lucius, který mezitím zavřel dveře a na rozdíl od jistého Nebelvír se jal sundávat oblečení o něco kultivovaněji.
"No jo, ty aby sis taky neutahoval z cizího neštěstí. Laskavě sežeň nějaký led. Mám pocit, že mi ty klouby otékají."
Lucius se rozesmál. Připomnělo mu to oběd. Harry byl ve stolování vždy trochu nešikovný, ale s rukou po takové ráně, jakou uštědřil Dracovi, to bylo opravdu k popukání. Co ho ale pobavilo nejvíc, byla Dracova tvář. Po dezertu už byla krásně modrá a vypadalo to, že nazítří snad zfialoví.
"Jistě, už jdu pro led," zamumlal a smích se snažil zakrýt kašlem.
"Hele! Nesměj se," ohradil se pobouřeně Harry, který už začínal mít všech Malfoyů plné zuby. Tedy. Sám sebe asi ne, ale on se jako Malfoy nikdy nebral.
Chvíli sledoval, jak Lucius vytahuje led a balí ho do kusu látky, aby mu ji pak připlácl na bolestivé klouby.
"Mimochodem, chtěl bych se na něco zeptat," zamumlal Lucius a snad poprvé se cítil opravdu nervózní.
"Na co?"
"Na to, co jsi řekl u Draca."
Harry nakrčil obočí.
"Na co přesně?"
"Řekl jsi: muže, kterého miluji."
.
.
______________________________________________
* Astoria (Greengrass) Malfoyová. Mladší sestra Daphne. S Dracem má syna Scorpiuse Hyperiona Malfoye. Viz: hplex.info, kdybyste nevěřili :)

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | 26. prosince 2011 v 15:55 | Reagovat

Já věděla že Ho Harry miluje ;D super

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 12:32 | Reagovat

juj ten úder sa Harrymu vydaril :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx