Lži, polopravdy a minulost?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Lži, polopravdy a minulost?
.
"Hermiono," vydechl překvapeně Harry, ale pak se zase zazubil. "Co ty tady děláš?"
Oslovená jenom zatřepala hlavou a nechápavě zamrkala. Lucius už si vážně začínal myslet, že mrkání je nějaký skrytý nebelvírský obranný reflex, když mladá žena konečně promluvila.

"Co tu dělám? CO tu dělám?! Tak si to shrňme. Rok a něco se sotva ozveš. Jediné co máme, jsou dopisy. Nic neříkající a velice stručné dopisy, abych byla přesnější a pak, se najednou dozvím, že se budeš ženit! Oho, na tom by vlastně nic až tak neuvěřitelného nebylo, až na to, že si bereš tady toho…toho… No, a když přijdu, abych zjistila, kdo tě zaklel, proklel, nebo jestli náhodou nejsi nemocný, tak tě tu najdu s ním, div, že…div, že ne nahé v posteli!" hlas jí ke konci už přeskakoval, jak křičela a Harry s Luciusem si vyměnili jen rozpačité pohledy.
"Hermi…já…"
"Ne! Já jsem ještě neskončila! Můžeš mi laskavě vysvětlit, jak je možné, že ses přestěhoval?! U Merlinových vousů! Co ještě se dozvím? To jsi nemohl aspoň NĚCO z toho napsat?"
Konečně snad skončila a Lucius se zlomyslně ušklíbl.
"Už asi chápu, proč s nimi neudržuješ takový kontakt. Tenhle ječák slyšet častěji, to je tak akorát na ohluchnutí."
Harry na něj vyplázl jazyk a neohrabaně se vypotácel z peřin.
"Co se ti stalo?!" vyhrkla najednou starostlivě Hermiona a už se k němu hnala.
"Jsem v pořádku," odsekl podrážděně oslovený, ale ji to neodradilo.
"Jsi hrozivě bledý, co…"
"Opravdu mi nic není. Jenom jsem unavený."
Přimhouřila oči.
Něco takového mi nemůže uvěřit.
Pomyslel si v duchu, ale Hermiona tomu zřejmě uvěřila, nebo jenom usoudila, že dál se vyptávat nemá cenu.
"Dobře a hodláš mi něco z toho tedy objasnit?"
"No…asi bychom se na to měli posadit, ne?"
"Po…Harry, můžeš na chvíli?" ozvalo se najednou za Nebelvírovými zády až sebou oslovený trhnul, ale přikývl. Musel ignorovat Hermionin naštvaný pohled, protože…proč?
"Co je?" vyhrkl hned, jakmile za nimi zaklaply dveře.
"Ty jí chceš o všem…"
"Říct? Ne, ne o všem. Rozhodně vynechám tu část o tvém synovi a penězích."
Lucius se zamračil. Zmínka o Dracovi a penězích ho, kdo ví proč, naštvala.
Co sis myslel? Že to udělal čistě z dobroty srdce?
"Souhlasím. Jestli chceš, zůstanu…"
"Ne. Já…" Harry najednou působil podivně nerozhodným a zkroušeným dojmem. Kde se to v něm vzalo? "…chci, abys šel se mnou. Myslím, že bys měl jít."
"Kvůli věrohodnosti?"
"Jistě! Kvůli věrohodnosti," přisvědčil mu až podezřele rychle Nebelvír a prudce otevřel dveře.
.
"Takže se vezmete, protože mu chceš pomoct a protože…?"
Harry se neochotně ošil.
"Není mi lhostejný Hermi."
Lháři! Lháři, lháři, lháři!
"A kdy jsi na to prosím tě přišel?"
"Hermi, já nevím co ti na to říct. Prostě ho mám rád."
Blahopřeji! Stát se největším lhářem světa v několika málo minutách, to je něco.
"Ach jistě. Luciuse Malfoye. Máš ho rád, protože je tak milý, laskavý a pečující, že?"
"Prosím, Hermiono. Prostě ho mám rád a chci mu pomoct. Jestli se do něj opravdu zamiluju, to je něco úplně jiného."
Dostanu se do pekla. Určitě se dostanu do pekla!
"Ale svatba? Harry! To je přeci příliš. Sice oba víme, že jsi…no, na chlapy už vlastně odjakživa, ale tady mluvíme o Luciusi Malfoyovi."
"Ehm, děkuji za připomenutí, a když jsme u toho, copak si už nevzpomínáš, jak si sem přišla?"
Myslím, že v pekle bude příjemné teplo. Jo, určitě tam potkám i Salazara Zmijozela. S ním jsem chtěl vždycky pokecat…
Hermiona zrudla a založila si ruce na prsou.
"Víš o tom, že se ho zastáváš?"
"Slečno Grangerová, já jsem tady, jestli to nevíte," připomenul jí suše Lucius, ale oslovená se popuzeně narovnala.
"Paní Weasleyová, jestli dovolíte!"
"Jistě, omlouvám se."
Jenom Lucius Malfoy se dokáže omluvit tak, že to urazí.
"Dobře Harry," obrátila se zpět k Nebelvírovi "jsem schopná to překousnout. Už jenom kvůli tomu, jak jsi vypadal šťastně, když jsem přišla. Přísahám při Morganě, takhle smát jsem tě neviděla už léta. Je dobře, že jsi zase šťastný. Víš, možná to dokonce nebude tak hrozné. Jestli budeš opravdu, ale opravdu spokojený, pak ti to dokonce přeju. Nemůžeš se pořád trápit…"
"Hermi, prosím," přerušil ji naléhavě, protože si až příliš uvědomoval Luciusovu přítomnost i jeho překvapený pohled.
"Dobře, dobře vždyť už mlčím. Ale nezapomeň, že mě na tu svatbu musíš pozvat. Chtěla bych tě vidět dřív než zase za rok."
"Dobře," usmál se jemně Nebelvír a v duchu si blahopřál, jak levně z toho vyvázl. Hermiona se konečně chystala k odchodu, ale když už stála ve dveřích, tak se ještě otočila.
"Harry, já jsem schopná to pochopit, ale ostatními si už nejsem tak jistá."
"Proto nechci, aby o tom věděli."
"Trochu pozdě nemyslíš? Ví o tom snad polovina kouzelnického světa."
"Já vím, ale…"
"Harry, podívej. Chápu, že chceš malou svatbu a pokud možno tichou, nenápadnou. Vždycky jsi o tom vyprávěl. Že jednou, snad, si někoho najdeš. Někoho, kdo tě pochopí a jestli je to on, pak v pořádku. Jenom říkám, že třeba Ron nemusí mít takové pochopení."
"Rozumím a,…Hermi? Mohla bys, když tak, no být…svědek?"
Hnědovláska dojetím vypískla a Harryho objala.
"S radostí. Budu moc ráda!"
A než se stačili vzpamatovat, byla pryč.
"Grangerová jako svědek? Pottere…"
"No co! Aspoň mě chápe. Trochu. Navíc je to kouzelnický obřad. Krátký, skromný. Nebude tam moc lidí. Jestli si to chceš rozmyslet, tak prosím, ale mě nezvikláš."
Lucius se ušklíbl a pak si na něco vzpomněl.
"Jak to myslela?"
"Co?"
"Že jsi na chlapy už vlastně odjakživa," odcitoval Hermionu a Harry sebou trhl.
"Eee…tohle. No to…prostě…"
"Kdo?"
"Kdo?"
"Kdo byl první."
"Jak to…ne! Proboha ne! Byla to vždycky jenom taková platonická láska," blekotal Harry, když se vrátili do kuchyně a začal chystat večeři.
"Opravdu?" pozvedl Lucius překvapeně obočí a zjistil, že tohle téma ho zajímá. Velice zajímá.
"No, prostě jsem si vždycky říkal, že…já…tohle…"
Zmijozel pobaveně sledoval ruměnec rozlévající po mladíkově tváři.
"Vlhké sny?"
"Hej!" ohradil se dotčeně Harry.
"Snad nejsi takový puritán," odfrkl si blonďák naproti němu a ležérně se opřel o stůl. Tenhle člověk, že byl v Azkabanu? Kde je pochybná chůze a shrbená postava?
"To říká ten pravý."
"Malfoyovi nebyli nikdy puritánští, co se týče sexu. Vlastně jsme byli, řekl bych, přímočaří a dost otevření v těchto otázkách."
Chudák Harry se div neřízl do prstu, když to slyšel.
"To bych tedy opravdu nikdy neřekl."
"Myslím, že je toho ještě hodně co o nás, Malfoyích, nevíš."
"Mám se bát?" prohodil s úsměvem Harry, protože se mu v hlavě začaly objevovat neskutečné nápady.
"To určitě!"
"Takže nějaké zvrhlé tradice a perverzní úchylky?"
"Dalo by se říct. V podstatě třeba ta, že jsme už od přírody bisexuální."
"Cože?!" vypadlo ohromeně z Harryho a ani si neuvědomil, že přestal krájet.
"Co? V kouzelnickém světě nejsou homosexuální praktiky nic neobvyklého, natož bisexualita."
Zase ten ruměnec. Copak byl mladík před ním opravdu tenhle typ člověka? Typ člověka, který se při podobných konverzacích červená? Hrdina kouzelnického světa, chrabré srdce Potter?
"Pottere, U Salazara už se přestaň červenat!"
Ani netušíš jak roztomilé to je.
"Já za to nemůžu!" ohradil se rozpačitě Harry a znovu se dal do krájení jejich večeře. Jenomže se mu ruce třásly tak, že se po chvíli ozvalo bolestivé zasyknutí.
"Co se stalo? Ty ses řízl?"
Pobavení v Luciusově hlase prostě nešlo přeslechnout.
"To se někdy stane."
"Jistě a s tématem, o kterém jsme mluvili, to nemá nic společného."
"Ne, nemá…sakra."
Krev z prstu mu stekla až na předloktí a málem mu zašpinila košili.
"Prosím tě, puč to sem. Zavážu to," rezignoval Malfoy a lehkým pohybem hůlkou poklepal na poraněný prst. Harry hypnotizoval ty štíhlé prsty a nasucho polkl. To co teď cítil, bylo vzrušení nebo prostě jeho tělo neposlouchá jeho příkazy?
"Hotovo. Příště se laskavě zkus při vaření nezabít."
"Vždyť se nic moc nestalo."
"No jo. A propos, co se týče předchozího tématu. Kdo byl první? Neopověděl si."
"Eh, no…totiž… Cedrik."
"Ten mrtvý z tvého čtvrtého ročníku?"
"Ano."
"Už chápu, proč tě jeho smrt tak sebrala."
"Jestli to nebylo tím, že ho zabil…přímo přede mnou."
Lucius si všiml zaváhání v jeho hlase i toho, že vynechal jméno Temného pána. Nedivil se mu. On sám asi nebude nikdy schopný ho vyslovit.
Chvíli mlčeli a jediné, co se ozývalo kuchyní, bylo vytrvalé dopadání nože na prkýnko. Jenomže Luciusovi to pořád nedalo.
"A dál? Jak to Grangerová ví?"
Tentokrát se Harry musel rozesmát.
"Jednou se mi povedlo vpálit k ní do sprchy. Hrozně ječela, ale když si všimla, jak klidně to beru, začalo jí to být divné. No, a jakmile jí Ron řekl, že se nikdy nesprchuju s klukama na famfrpál, tak jí to prostě došlo. Když mi to řekla, byla červenější než jakákoli věc, co si umíš představit, ale kupodivu jí to nevadilo."
"Ty ses nesprchoval…"
"Musel jsem vždycky počkat," vysvětloval Harry se smíchem a brzy se začal smát i Lucius.
"Takže Grangerová…a Weasley to…"
"Ví. Tak nějak to prostě neutajíš před nejlepšími přáteli, ale…no, měls ho vidět. První co prohlásil, když sme mu to s Hermi řekli, bylo: A připadám ti sexy? Všichni jsme se hrozně rozesmáli a já se vážně cítil…"
"Dobře?"
"Jo, asi jo. Prostě to byly lepší časy."
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 26. prosince 2011 v 18:06 | Reagovat

Že ta Hermiona je vždycky tam, kde nemá :D Suprovka

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 11:38 | Reagovat

Hermiona proste nikdy nesklame :D :D tá Ronová hláška na konci bola asi najlepšia :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx