Kdo je na tom vlastně hůř?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Kdo je na tom vlastně hůř?
.
"Jste neschopný."
"Děkuji, bez vás bych si toho nevšiml," ucedil nakvašeně Harry a přivolal si z kuchyně hadr. Už podruhé se mu povedlo vylít lektvar. Proč? Odpovědí bylo samozřejmě: Lucius Malfoy. Ten zkrachovalý aristokrat ho prostě neustále znervózňoval.
To bude vážně šťastné manželství, Harry, jen co je pravda.
Pomyslel si hořce.

"Jestli chcete ten lektvar úspěšně zaklít, pak…"
"Pak ho musím donést aspoň na stůl, já vím, já vím," odsekl Nebelvír a dál vytíral podlahu.
Lucius si konečně dovolil na chvíli zavřít oči. Napočítal do deseti, a když ani to nestačilo, počítal dál. Co ho to u Salazara napadlo? Pomáhat Potterovi! To si naběhl. Už když ho viděl v Azkabanu měl co dělat aby mu překvapením nepoklesla čelist. Ten tam byl vyzáblý chlapeček s vyjukaným pohledem skrytým za brýlemi. Ne, ne. Z Harryho Pottera se navzdory všem očekáváním stal pohledný mladík, který kovové obroučky vyměnil za čočky a zřejmě se na něm podepsalo i to nemálo fyzické práce, kterou občas dělal. Shrnuto a podtrženo, pohled na mladíkovo pozadí nevyvolal reakci, na kterou by měl být Lucius hrdý.
"Hotovo," oddechl si Nebelvír a hadr putoval zpět, odkud přiletěl.
"Naberu ještě jednu dávku a uvidíme…"
"Jestli to znovu nerozlijete?"
"Haha, vážně k popukání. Odkdy jste takový vtipálek?"
"A od kdy je ten-který-zabil-pána-zla ironický až hrůza?"
"Asi odjakživa."
"To těžko."
"Ba ne."
"Ale jo."
"Ne."
"Jo."
Zarazili se. Smaragdová zeleň se střetla s bouřkovou šedí.
"Ehm…" odkašlal si nervózně Harry a prudce se otočil ke kotlíku s lektvarem, jen tak tak, že jej nepřevrátil. Naneštěstí (nebo naštěstí?) si Lucius moc dobře všiml, proč se Nebelvír tak rychle odvrátil. Lehký ruměnec, který pokryl jeho tvář, totiž bylo něco tak neskutečného, že Luciuse nenapadla ani žádná jízlivá poznámka.
Co to sakra bylo? Co to bylo? Co to…
Harry věděl, že se může ptát sám sebe v duchu jak chce, ale reakce jeho těla, jeho vlastního těla, pro něj bude prostě záhadou.
Copak ho tu netrpím kvůli pomalé a ničivé pomstě?
Přemýšlel zamračeně a odléval přesnou dávku lektvaru. Stříbrozelená břečka se odlévala dost těžko, protože její konzistence připomínala víc bláto, než vodu. Nebelvír se zhluboka nadechl a otočil se. Málem vrazil do aristokrata tyčícího se za ním jako stín.
Kdy se za mě dostal? A jak to, že jsem ho vůbec neslyšel?
Harry na chvíli zavřel oči a pak je už klidněji otevřel.
Klid. Hlavně klídek…stačí jenom pár kroků k tomu stolu, aniž bych cokoliv vylil a všechno bude skvělé.
Udělal první krok, zkumavka se povážlivě zakymácela v kovových kleštích.
Druhý a zkumavka popojela o něco níž.
Třetí, kleště se už dotýkaly okraje.
Sakra.
Čtvrtý a viděl, jak zkumavka opouští kleště a letí a letí…a stojí na místě?
"Co se to…?"
Otočil nechápavě hlavu k Luciusovi, který umě zachytil zkumavku jeho hůlkou a soustředěně ji přenesl na stůl do přichystaného držáku.
"Měl byste spravit ty kleště, pane Pottere, jsou povolené."
"Já…jistě. Totiž…děkuji," usmál se lehce Harry a vzal si zpět hůlku, aby si přivolal křídu a další věci potřebné k zaklínání.
Lucius ho podmračeně sledoval, jak maluje kruhy a jakési klikyháky kolem zkumavky a jak rozmístil nějaký plevel ve směru světových stran. Už se chtěl zeptat, když začal Harry vysvětlovat sám.
"Zaklínání se v dnešní době řídí pořád ještě starými návody. Většinou je těžké zjistit, od koho nebo odkdy vlastně jsou. Někdy mám pocit, že být Zaklínačem znamená hrabat se v archivech a hledat nejzaprášenější pergameny."
"Vskutku? Nějak si nedovedu představit, jak se hrdina kouzelnického světa plazí v zaprášených archivech ministerstva kouzel a hledá kusy pergamenů."
"Hmf, kdyby jenom v archivech ministerstva kouzel. Horší bývají sklepení knihoven, o kterých skoro nikdo neví."
"Ale i tak," namítl Lucius.
"Je tam klid a nikdo mě neotravuje. Fotografové jsou vážně havěť."
"Nepovídejte…" odsekl Lucius a naštvaně se opřel o stěnu.
Harrymu chvíli trvalo, než mu docvaklo, co to zase vypustil z pusy. Měl přeci vědět, že Lucius Malfoy byl stíhán novináři téměř na každém kroku, zvláště po odsouzení. Jistým způsobem bylo těch několik dní horších, než celá cesta do Azkabanu.
"Omlouvám se," zamumlal Nebelvír a vrátil se ke své práci.
"Exorcise í nafni Óðins," začal hlubokým hlasem, který u něj Lucius ještě nikdy neslyšel, a přitom se značky na stole začaly pomalu rozsvěcet "í nafni Guðs dauði, stríð, galdra og alsælu. Annaðhvort galdraðar í nafni hans,* " dořekl a…lektvar prudce explodoval, přičemž to Harrym praštilo o zem.
"Sakra!" zaklel nabroušeně Lucius a přešel k bezvládnému tělu na zemi. Měl jedinečnou možnost. Hůlka ležela jenom kousek od něj, ale četné krvácejí škrábance a hlavně mrtvolná bledost mladíka před ním, mu nedovolily odejít. Věděl, spíše jen tušil, že toho bude později litovat. Vzal hůlku a zamumlal patřičné kouzlo. Tělo hrdiny kouzelnického světa se ladně vzneslo ze země a vznášelo se jenom kousek od něj. Povzdechl si a začal ho směrovat směrem k posteli.
.
"Nechte mě být!" zakřičel z plna hrdla a snažil se vyprostit z pevného sevření svých věznitelů.
"Ale, ale, necukej tak s sebou. Ještě se ti to bude líbit.
Šokem se mu rozšířili zorničky.
Ne…to nesmí…ne…
"Nechtě mě! Já…"
Větu nedokončil, protože ho jeden z přítomných prudce udeřil do tváře. Cítil, že jak mu něco vlhkého stéká po tváři.
Znovu sebou zazmítal, ale výsledný efekt nebyl žádný. Jenom bledé ruce smrtijedů ještě více zesílily stisk. Chvíli si myslel, že mu dají pokoj, když zaslechl povědomý zvuk trhající se látky.
"NE!" zakřičel, ale to už byl nahý a někdo mu tlačil tvář na kamennou podlahu.
"Jen sebou moc necukej," ozvalo se znovu u jeho ucha a on cítil, jak se mu čísi ruce dobývají mezi nohy.
"Ne…" zachrčel zničeně a z posledních sil zavřel oči. Cítil, jak se něčí ruka dotkla jeho vstupu a silně na něj zatlačila.
"NEeee…!"
"Pottere!" zatřásl s ním Lucius. Na čele se mu utvořila přemýšlivá vráska. Těžko mohla být od starosti, ale přece jenom…slyšet toho Nebelvírského skrčka ječet, jako když ho na nože berou, uprostřed noci, to není normální. Viděl, jak se mladíkovy perlí čelo potem a celý se třese.
Následky té exploze?
Přemýšlel v duchu, ale naštěstí se Harryho tělo uklidnilo a propadlo se zpět do hlubin spánku.
.

.
Zamrkal a snažil se zaostřit, jenomže v pokoji byla příliš velká tma. Pokusil se posadit, ale místnost se s ním nepěkně zhoupnula, tak toho raději nechal.
Co se to vlastně stalo?
Přemýšlel v duchu a snažil si vzpomenout, jak se vlastně dostal do postele, kde teď leží.
"Ale, ale. Naše spící princezna se probudila. Doufám, že nebudete chtít přečíst pohádku o Čaroději a skákajícím hrnci**, abyste mohl zase usnout," ozvalo se jízlivě ode dveří a Harry se prudce otočil po hlase. Že to nebyl zrovna nejlepší nápad, mu došlo okamžitě, když se mu před očima objevilo hejno zlatých hvězdiček.
"Myslím…že pohádku nebudu potřebovat," zamumlal, když hvězdičky aspoň trochu potemněly.
"Co se…?"
"Stalo? Zřejmě nejste tak dobrý Zaklínač, jak jste se mi snažil namluvit."
"Jsem dobrý!" ohradil se pobouřeně Nebelvír a vrhl na Malfoye nazlobený pohled "ale vymyslet vlastní zaříkávání není zrovna nejjednodušší záležitost."
"Co prosím?"
"Našel jsem pouze návod na lektvar, který je kupodivu správně, myslím, ale nefunguje, pokud se správně nepoužije zaklínadlo."
"Zaklínadlo, které musíte vymyslet, chápu to správně?"
"No, mám něco jako kostru. Pergamen byl příliš poničený, takže musím…improvizovat."
"A to protože…?"
"Jak jsem řekl. Je to moje ročníková práce. O tohle v tom jde. Má to k něčemu být. Podobných lektvarů je asi dvacet. Buď nejsou čitelná slova, nebo přísady. Já si řekl, že to spravím a tak na tom teď pracuji."
A cenu za největšího lháře získává? Harry Potter! Blahopřejeme…
Nemohl přeci svému budoucímu manželovi říct, že ho tato spásná myšlenka napadla teprve při cestě na univerzitu a už vůbec mu nemohl říct, kdy je termín uzávěrky.
"Dvacet?"
"Spíše dvacet, které jsem si zvolil. Měly by být…řekl bych nejschůdnější, ale pořád jste mi neřekl, jak jsem se vlastně ocitl ve své posteli?"
No, míň nápadná změna tématu to už být vážně nemohla.
"Leviticorpus," odpověděl stroze Lucius a konečně přešel k oknu, aby roztáhl závěsy.
"Cože? Kolik je proboha hodin?!" zeptal se šokovaný Harry, když ho na obličeji začaly šimrat sluneční paprsky.
"Něco po jedenácté. Spal jste celou noc, neustále jste sebou házel a k tomu jste řval, jako by na vás sesílali Crutiatus."
No bezva! Ano! Proč ne?! Vždyť ono to může být ještě horší, že? To si prostě moje noční můry musely zase vybrat vhodnou dobu.
"Noční můry."
"Nepovídejte."
"Většinou si je pamatuji, ale dneska…"
"To byste měl být rád, ne?"
Nebelvír se zamračil.
Rád? Jistěže jsem rád. Ale teď záleží na tom, co jsem tu vyřvával…
.
.
___________________________
* Zaklínám ve jménu Odina, ve jménu boha smrti, války, magie a extáze. Buď zaklet v jeho jménu. - nebo tak něco. Je to (čistě teoreticky) islandsky, ale opravdu je to přeloženo pouze stylem Google. To víte, islandsky opravdu neumím.
** Bajky Barda Beedleho (J. K. Rowlingová)
.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 26. prosince 2011 v 13:49 | Reagovat

Dokonalost se nezapře.;D Super kapitola, ale popravdě mě nebavila tolik, jako tři předešlé.)

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 11:11 | Reagovat

hnusná nočná mora...nechcela by som takú...chudák Harry...zaujímavé, že Lucius nevyužil situáciu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx