Je to konec?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Je to konec?*
.
"Ah…"
Za tímto krátkým slovíčkem ležel celý svět.
"Tohle…" zamumlal Nebelvír a jeho tvář nabyla rudé barvy.
"Jen bych…" začal Lucius, když viděl, že se odpovědi jen tak nedočká.
"Neptej se…**"
"Ale budu se ptát! Chci vědět, jestli's to myslel vážně."

Harry se zarazil. Luciusův tón, i výraz jeho tváře nenapovídaly nic o tom, že by se mu chtěl vysmát.
"Já…myslím, že jsem to myslel…v…vá…vážně," vypadlo z něj potichu. Ani nezvedl hlavu. Vůbec netušil, jak se dostal do téhle situace. Vlastně vůbec netušil, kdy se stalo, že se zamiloval do Luciuse Malfoye. Ten se právě zamračil a přešel k Nebelvírovi. Rukou mu zvedl bradu a pohledem se vpil do těch nejzelenějších duhovek, jaké kdy viděl.
"Zopakuj to. Nahlas," zavrčel a dál hypnotizoval obličej před sebou.
"Myslel jsem to vážně."
"Tohle ne. Řekni mi, že mě miluješ."
Harry se konečně podíval na Luciuse.
Myslí to vážně?
"Já…"
"Řekni to!" poručil mu znovu hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky. Harry na něj chvíli vyděšeně koukal, neschopen slova a pak se pokusil vytrhnout ze sevření jeho ruky. Jenomže se mu to nepovedlo a on cítil, jak se v blonďákových bouřkových duhovkách začíná topit.
"Miluju tě," zašeptal.
"Ještě jednou."
"Miluju tě! K sakru! JO! Miluju tě a nechápu proč! Jsi bezcitný a sebstřed…"
Jeho litanie byla přerušena měkkými rty, které začaly bezostyšně plenit ty jeho. Nevadilo mu to. Jak by mohlo?
"Zkus si podat žádost o rozvod," zasyčel mu Lucius do ucha a pak ušní lalůček lehce stiskl zuby. Harry zvrátil hlavu dozadu, aby tak nabídl lačným rtům větší prostor, který je třeba prozkoumat. Lucius však pozvání nepřijal. Popadl milého Harryho a položil ho zády na stůl.
"Myslím, že…"
Co myslel, se však nedozvíme, protože se místností rozlehlo šokované zalapání po dechu.
Proč ti blbci nezvoní? Já je do nemocnice vozit nebudu…
"Co to…u Merlinových vousů…" koktala Hermiona neschopná slova.
"Hermiono, nechci být netaktní, ale už podruhé jsi k nám takhle vpadla a …"
"A měl bys mi za to platit psychiatra!" odsekla nasupeně s ruměncem ve tváři.
"Co?" zeptal se nechápavě Lucius.
"Psychiatr. To je mudlovský doktor, který léčí mentální poruchy a tak podobně."
"Vím kdo to je! Ale špatně jsem slyšel, protože mi tu někdo funěl do ucha," ohradil se blonďák a pod přísným pohledem mladé ženy raději slezl z Harryho i ze stolu.
"Ehm, takže vy dva jste…"
"Manželé Hermiono, manželé. Co potřebuješ?" ptal se s úsměvem Harry a raději se taky stáhl ze stolu.
"No…napadlo mě…proboha tohle je strašné! To si nemůžeš tu košili aspoň zapnout?!" vyprskla rozzuřeně poukazujíc na odhalenou Harryho hruď. Ten byl ale docela v ráži a tak jenom s andělským úsměvem prohlásil.
"Promiň, ale doufám, že se za chvíli vrátím tam, kde jsme s Luciusem skončili."
Lucius se div neudusil potlačovaným smíchem, ale při Hermionině pohledu se raději začal snažit tvářit seriózně.
"Přišla jsem vám nabídnout místo. Oba víte, že s Bradavicemi to jde od desíti k pěti a navíc mi Astorie řekla o té drobné potyčce. Pochybuji, že vám bude Draco ještě něco platit. Jinak, víte, že žádný ředitel to v Bradavicích moc daleko nedotáhl a prostě to tam chátrá. Tak mě napadlo obnovit je. Kompletně celé. Všechno."
Oba dva muži se na sebe nechápavě podívali, až konečně Lucius vyslovil to, co jim nedávalo smysl.
"Ale proč s tím jdeš za námi?"
"Chci vás jako profesory. Ředitelka přeci nabírá učitelský sbor."
"Cože?!" vyhrkli oba dva zároveň.
"No jo, už to tak je. Bylo mi nabídnuto místo ředitelky a já ho přijala. Teď se ptám vás dvou, chcete pode mnou pracovat?"
"Totiž Hermiono…já …"
"Vím, že tenhle rok doděláváš školu. Bude z tebe zaklínač, ale narovinu, oba víme, že to není zrovna práce, kde bys musel být v pohotovosti čtyřiadvacet hodin denně. Je štěstí, když se jednou za měsíc objeví nějaká ta zakázka. Takže stihneš obojí!"
Harry se chystal něco odseknout, ale Lucius se konečně také probral.
"A co bych dělal já?"
"Potřebuji kohokoliv, kdo je schopný učit, pane Malfoy. Je jedno, jaký předmět si vezmete. Hodlám však přidat do osnov i předmět, který bych byla ráda, kdybyste učil."
"A to?"
"Černou magii."
"Děláš si srandu Hermino?" vykřikl pobouřeně Harry, ale zvednutou rukou ho zadržela.
"Nevyjádřila jsem se přesně. Chci, abyste ho učili oba dva."
"Jako zároveň?" ujišťoval se Nebelvír a sledoval, jak jeho kamarádka přikyvuje.
"Ano."
"No…" začal váhavě Harry, ale Lucius ho přerušil.
"Dejte nám čas na rozmyšlenou. Řekněme do večera?"
"Dobře," souhlasila Hermiona a zmizela tak rychle, jako se objevila.
"Takže?"
"Pott…Harry, nevím jak ty, ale…mě se ta nabídka…líbí."
"Vážně?" vyhrkl nadšeně mladík, který v podstatě ani nedoufal, že by s tím mohl někdo jako Malfoy souhlasit. "To je skvělé! Stačí teda jenom dodělat moje Zakleté lektvary a můžeme nastoupit do Bradavic. Jdu nachystat další lektvar."
Lucius se usmál. Stál před novou kapitolou svého života. Připraven vykročit. S Harrym Potterem po boku. S mladíkem, který mu převrátil život vzhůru nohama. Tedy, život. On v Azakabu jenom přežíval a čekal na smrt. Takže by se dalo říct, že mu tenhle malý skrček život dal.
"Pottere! Kam se ženeš? Myslel jsem, že jsme někde přestali…" zavolal ještě za Nebelvírem, který se prudce zastavil na prahu dveří.
Harry otočil hlavu a v očích mu plály laškovné plamínky.
"Pravda…takže, kdeže jsme to skončili?"
.
.
______________________________
* Varování! Tahle kapitola je hrozně přeslazená a navíc krátká, takže pokud jste diabetik…:)
** ANO! Přesně tak. Kvůli téhle jediné větě/polovětě se celá povídka jmenuje: Neptej se…
Proč? Protože to beru jako,… jak bych to jenom…, prostě jako vyvrcholení příběhu. Celou dobu kolem sebe ti dva krouží, pak spolu sice i spí, ale pořád si neřeknou to nejdůležitější…
.
.

Epilog?
.
"Dneska jste zlobil, pane profesore," zasyčel mu důvěrně známý hlas do ucha až sebou Nebelvír prudce trhl.
"Můžeš mě, prosím, přestat děsit tímhle zmijozelským způsobem? Navíc jsme ve škole, tak si ty svoje prasečinky nech."
"Prasečinky? Co vím, tak včera jsem na ně nebyl sám…"
"Luciusi!" ohradil se dotčeně Harry, když ucítil aristokratovu ruku na svém pozadí.
Oslovený na něj vrhl naoko naštvaný pohled.
"Jsme tu sami. Ve třídě se už učit nebude…"
"Já tě prokleju…" varoval ho Nebelvír, ale pod upřeným pohledem těch šedých duhovek, to neznělo vůbec přesvědčivě.
"Ale jistě, pane Malfoy."
"Polib mi, Malfoy."
"Klidně."
"Já to tak nemys…"
Lucius však nenechal Harryho větu dokončit a lehce ho políbil na rty. Písemky, které doteď držel Harry v ruce, popadaly i s knihou o černé magii na zem a Nebelvírovy paže si přitáhli Luciuse blíž k sobě. Ovšem ani blonďák nezahálel. Stáhl kolegovi z ramen učitelský hábit a pak ho za boky vysadil na katedru, aniž by přerušil polibek. Netrvalo dlouho a Harryho - naprosto zbytečné - oblečení putovalo neznámo kam, stejně jako Luciusovo. Blonďák na chvíli opustil tolik sladké území Harryho rtů, ale jenom proto, aby se mohl věnovat jeho tvrdnoucím bradavkám.
"Sakra…"
"Jak romantické," ucedil Lucius a znovu připravil Nebelvíra o dech.
"Zase…zase jsem ti…podlehl…" oddechoval unaveně Harry, když mu přejel Lucius po naběhlé erekci.
"Mám rád, když mi podlehneš."
"Mmm…"
Harry sotva vnímal. Jeho vědomí se nalézalo někde na hranici mezi orgasmem a bezvědomím. Trvalo to už jenom chvíli, než ucítil, jak se Luciusovo mužství opřelo o jeho vchod. Slyšel sám sebe něco zamumlat.
"Tak jsem tě přece jenom něco naučil…"
"Luciusi drž zobák a dělej!" vykřikl nedočkavě Harry a přitiskl se víc k nahé hrudi svého manžela.
"Tvoje přání je mi rozkazem."
A jak řekl, tak splnil. Těžko říct, čí vzrušený výkřik to byl. Jedno však víme jistě. Jedna postava - rudá od hlavy až k patě, málem umřela hanbou.
Hermiona doufala, že zastihne Harryho, aby s ním projednala Vánoční ples (Brumbálův obraz v ředitelně měl očividně špatný vliv), ale vůbec jí nenapadlo, že je zastihne tak říkajíc v tom. No a pak za to jistě mohl její zlý mozek, že poslouchala za dveřmi…
.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | 26. prosince 2011 v 15:53 | Reagovat

Ach ta Hermiona ;D jak já jí závidím :D vidět je oba nahé hmmm ... super povídka, škoda že je konec ale moc. se ti povedla .))

2 Illian Illian | 27. prosince 2011 v 10:32 | Reagovat

[1]: Páni děkuju. Dívala jsem se a komentář u každé kapitoly? No tedy...až se červenám. Jsem ráda, že se líbí. Jen škoda, že sem ji sem musela vkládat znovu. Ale co už. Och a určitě se těším na tu tvou s párem Draco Harry. Jsem příšerně zvědavá :-D
Jinak Hermiona, no jo no, kdo by jí nezáviděl :-)

3 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 12:44 | Reagovat

Hermiona a zlý mozog? no ja by som tam stála aj s foťákom alebo kamerou v ruke :D :D krásna poviedka..moc sa mi páčila :D

4 Illian Illian | Web | 3. března 2012 v 10:21 | Reagovat

[3]: Děkuji, jsem ráda, že se líbila, jinak já bych byla taky ten případ s kamerou a foťákem a fanatickým pohledem :D

5 Bobo Bobo | 30. října 2013 v 21:39 | Reagovat

Tahle povídka byla skvělá, ano Lucius tady sice byl sladký jak med, ale já tuhle dvojici miluji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx