Hra se rozehrává (2)

13. prosince 2011 v 18:25 | chillychilly |  Hra v karty
Tahle kapitola už je ještě okecávací (to jsou ostatně všechny), ale v té příští se to už trochu zamotá.
Jinak postavy jsou přád stejné a po celou dobu k nim přibude pouze jedna. Povídka má sedm kapitol. Doufám, že se tahle bezdějová bude líbit


Prožila jsem několik úžasných měsíců po Seamusově boku. Byla jsem šťastná. Nikdy jsem se ve vztahu necítila tak dobře jako s ním. Byl pozorný, milý a hlavně mi byl ve všem podporou. Dokonalý partner. A já si připadala, že ho neuvěřitelně podvádím. Sice jenom v myšlenkách, ale o to to bylo horší. V mých snech nefiguroval Seamus, ale Dean. A to dosti často i ve velmi delikátních situacích.
Jenže Deana jsem mít nemohla. Dokonce si našel přítelkyni. Jak šťastní spolu byli, to nemůžu posoudit. Nevypadali tak. Jistě, dívka to byla za normálních okolností příjemná, leč, ve stresu měla sklony k hysterickým výbuchům. On to nesl značně flegmaticky. Alespoň na povrchu. Když však o ní mluvil, často užíval trpký tón. Jenže, tak to asi kluci dělají, nevím.
Nemohla jsem se na ně koukat, vždycky mi bylo smutno, o to víc jsem se upnula na Seamuse. Je pravda, že jsem ze začátku byla velmi odtažitá, zvláště, když byl Dean na blízku, pak jsem se ale naučila ovládat a nyní si vůbec nedovedu představit den bez toho, aniž bychom si povídali. Dokáže mě rozesmát a uklidnit. Jeho hlas a projev je pro mě tak důvěrně známý, že na mě působí skoro jako čokoláda.
Dean mě pozval do Prasinek na skleničku. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli mám jít nebo ne. Na jedné straně byla vidina dne stráveného v přítomnosti mého vysněného. Na druhé straně jsem věděla, že pak budu jenom roztrpčená a možná i nepříjemná na toho, kdo za všechno mohl ze všech nejméně, totiž na Seamuse. Bohužel, neměla jsem se s kým poradit. Žádná z kamarádek o mém vysněném nic netušila. Krmila jsem je tím, jak jsem šťastná se Seamusem a že žádného jiného nechci. Svým způsobem to byla pravda.
Nakonec jsem šla. Věděla jsem, že po tom budu smutná a že se hovor nejspíš nebude ubírat směrem, jakým bych chtěla, ale šla jsem. Jsem blázen a masochista, to je jasné.
Zašli jsem do zastrčeného podniku, kam chodí jenom málokdo, pro náš hovor to bylo příhodné. Posadili jsem se, objednali si a pak chvíli seděli v tichu. Nebylo to to trapné ticho, bylo to jako bychom si povídali, jenom jsme u toho mlčeli. Bylo to jako sedět na louce a poslouchat okolní zvuky. Celé naše ticho bylo vyplněno tak intimním rozhovorem, že kdyby se ta slova vyslovila, zrušilo by to celou atmosféru.
Po první skleničce se pousmál a řekl první slovo. A tak jsem si povídali. O úplně všem možném. O každé maličkosti, která se stala za tu dobu, co jsem si spolu pořádně nepovídali. Jen jednomu tématu jsme se vyhýbali. Jeho přítelkyni a Seamusovi.
Po chvíli, alespoň mě to tak přišlo, se podíval na hodinky a zjistil, že jsem před půl hodinou měli být zpátky. Cestou jsme se ještě ujišťovali, že to jednou zopakujeme, protože takhle dobře jsme si už dlouho s nikým nepopovídali.
A já v tom zase byla až po uši. Musela jsem si to přiznat, zamilovala jsem se. Sice jsem si nebyla jistá, jestli bych mu byla schopná říct ta dvě slova, ale měla jsem k tomu blíž než v Seamusově případě.
Ten večer se všechno změnilo na všech frontách.
Za prvé, jsem si uvědomila, jak beznadějný případ jsem.
Za druhé, mi Seamus řekl, že mě má rád.
Za třetí, Deanova přítelkyně začala být ještě více podezřívavá než před tím.
Za čtvrté, Dean začal vyhlédavát kontakt se mnou častěji a častěji.
A všechny tyhle faktory mě neuvěřitelně ničily.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx