Dokud nás smrt nerozdělí?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Dokud nás smrt nerozdělí?
.
Stál před zrcadlem a na tváři měl lehce vyděšený pohled.
Já se žením. Já se…ŽENÍM!!!
Křičelo jeho podvědomí z plných plic, snažíc se snad, aby mu praskla lebka.
"Tohle je…"
"…šílené?" ozvalo se ode dveří a Harry se prudce otočil po hlasu. Až pozdě si uvědomil, jaká to byla chyba. Lucius Malfoy vypadal…no, ať se na to Harry díval z jakéhokoliv úhlu, tak vypadal prostě sexy. Oblek mu perfektně padl a i barva kravaty jenom podtrhovala jeho bouřkově šedé oči.

"Jo…š…šílené," vykoktal překvapený Nebelvír a znovu se prudce otočil k zrcadlu.
No jistěže se zase červenám! Jak taky jinak?
Najednou si všiml, jak se mu Lucius postavil za záda.
"Nemusíš to dělat."
"Já chci," odpověděl a uvědomil si, že to myslí opravdu vážně. Zvlášť po těch pár dnech. Pár dnech? Připadalo mu to spíš jako roky. Lucius byl…prostě to byl úplně jiný člověk. Ne že by snad začal být milý nebo laskavý. To ne. Byl neustále jízlivý, sarkastický a nevynechal jedinou příležitost, kdy se mu mohl posmívat, ale…něco na něm bylo. Harry si toho všiml, už tehdy, když se bavili o Cedrikovi. Nikdy se mu o tom nemluvilo snadno, ale s Luciusem…slova z něj prostě plynula přirozeně, jako voda v řece. Nebo předevčírem, když se oba málem udusili smíchy nad prostým pořadem pro děti. Rozesmál se.
"Čemu se směješ?" nechápal Lucius a tvářil se, jako by snad snědl citrón. Kdo ví proč. Třeba ho kousal oblek.
"Čemu? Pamatuješ si na Oggyho a škodíky*?"
"Oh, myslíš tu věc v telefonu?"
"Televizi."
"Telefonu, televizi, oboje jsou to naprosté šílenosti z mudlovského světa."
"Neříkej, že ses nesmál."
"To nepopírám, jenom říkám, jak šílené to je. Neumím si představit, že se na to někdo může dívat celý den."
"To já zase jo."
"Jsi mudlomil."
"Problém?"
Malfoy jenom pokrčil rameny. Tohle téma vyřešili kupodivu jednoduše. Harry ho donutil pod podmínkou přespání na gauči, se dívat na mudlovský vynález - televizi. Už od první chvíle, to byla sranda. Aspoň pro Harryho, který v záchvatu smíchu sledoval ctihodného Luciuse Malfoye, jak se snaží komunikovat s moderátorem a pak samozřejmě přepínat programy.
Ale to přespávání… Harry raději nechtěl vzpomínat na společné noci. Když totiž neměl noční můru on, měl ji Malfoy a když náhodou ani jeden, málem se ukopali k smrti. Zajímavé, že se však každé ráno budil s hlavou na Luciusově hrudníku a připitomělým úsměvem na tváři.
"Půjdeme?" vytrhl ho sametový hlas jeho budoucího manžela z přemýšlení a on se naposledy podíval do zrcadla.
Tohle nedopadne dobře.
.
Vyšli na chodbu a zastavili se před bílými dveřmi na jejím druhém konci. Oba moc dobře věděli, co je za těmi dveřmi čeká. A oba vypadali, že by nejraději zůstali tam, kde jsou, jenomže kola osudu jsou neúprosná a dveře se proto začaly pomalu otevírat.
Klid, hlavně klid!
Nabádal se Nebelvír v duchu a zjišťoval, že ona lví odvaha, tolik pověstná v jeho koleji, ho zřejmě opustila.
Lucius pevněji stiskl ruku ve své dlani. Potter se třásl jako ratlík a on ho nehodlal sbírat ze země. Upřelo se na ně několik párů očí a odněkud se začala linout příjemná hudba.
Ještěže to není svatební pochod. To by mě už opravdu mohli vynášet patami napřed.
Pomyslel si kysele Malfoy a pomalu došel i s Harrym před ministerského úředníka, co je měl oddat.
Hermiona po jeho boku vzlykala, jakoby měla utopit své oblíbené štěně, ale úsměv na její tváři tomu trochu neodpovídal.
"Nuže," odkašlal si ten malý podsaditý mužík a spustil.
"Sešli jsme se zde, abychom spojili…"
Lucius přestal vnímat v okamžiku kdy ta "kreatura", jak si mužíka před sebou pojmenoval, promluvila. Tohle rozhodně nebylo nic pro něj. Stejně tak Harry vypadal duchem nepřítomen. Pravděpodobně však z jiného důvodu než znuděný Lucius.
Beru si Malfoye! Beru si Luciuse Malfoye, který by mohl být mým otcem. Výborně! Ještě na mě pošlete nějakou tu bombu hnojůvku a dnešní den bude nadobro nejšílenější.
Probral se ze zamyšlení, až když začal mluvit Lucius.
"Já, Lucius Abraxas Malfoy, odevzdávám se tobě, Harry Jamesi Pottere, a přijímám tě za svého manžela. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v prokletí i blahobytu. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí.** "
Poslední šance Harry. Teď se mu můžeš pomstít. Vysměj se mu do tváře! Ne! Nedívej se do těch šedých očí a rozhodně si nevšímej toho lehkého úsměvu!
"Já, Harry James Potter, odevzdávám se tobě, Luciusi Abraxasi Malfoy, a přijímám tě za svého manžela. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v prokletí i blahobytu. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí."
Opravdu jsem to teď řekl? Opravdu jsem se zavázal slibem Luciusi Malfoyovi? Výborně…šikulka Harry! Ta bílá barva ze svěrací kazajky co dostaneš, ti ale k očím moc nepůjde….
Mužík se usmál a něco si pro sebe zamumlal. Pak už rozhodným - skřehotavým - hlasem pokračoval.
"Ať magie posvátného svazku, opatruje vaše duše, ať naplní vás svým požehnáním. Já vás tímto, mocí mě svěřenou, prohlašuji za manžele.*** Můžete se políbit."
Harrymu jakoby někdo zastavil srdce. To to nemohl vynechat? Zapomenout to? Ignorovat? Už od začátku se totiž bál přesně tohoto okamžiku. V posledních dnech si na to dokonce zakázal myslet. Jenomže teď to bylo tady. Přímo před nimi a on neměl na vybranou.
Lucius se k němu pomalu naklonil a Harry jenom stěží věděl, co má dělat. Byl rozpolcený mezi nutkáním vzít do zaječích a nutkáním, se na blonďáka vrhnout. Vskutku zapeklitá situace. Než se ale stihl jakkoliv rozhodnout, ovanula ho příjemná nevtíravá vůně a jeho rtů se zmocnily ty Luciusovy. Zavřel oči a přistihl se při myšlence, jaké by to bylo, kdyby tu stál doopravdy a bral si Luciuse z lásky…
Konečně se od něj Lucius odtáhl a Harry by byl přísahal, že zahlédl v jeho očích záblesk vzrušení.
"Výborně!"
Mužíček div nezatleskal.
"Teď se prosím podepište vašimi novými jmény."
Ledový pohled plný zlosti se opřel do Luciusovy ruky.
Vztekej se, jak chceš, Potttere, ale budeš Malfoy a tečka!
Pomyslel si paličatě Lucius, kterého stálo mnoho úsilí si tuto maličkost prosadit, a rozmáchlým gestem se podepsal. Harry se sice podepsal také, o něco méně rozmáchlým gestem a hlavně skoro protrhl papír, jak na brk tlačil.
Co se dělo potom, měl už Harry podivně zastřené. Jakoby ho obklopovala mlha. Sám by to nazval spíše šokem, ale nechtěl, spíše nemohl, pořádně uvažovat.
Hermiona se mu vrhla kolem krku, div že ho neudusila, aby mu popřála asi stokrát všechno nejlepší a dokonce pak podala ruku i Luciusovi. Ron se tvářil jako by trpěl už aspoň celé roky, ale také si potřásl rukou s novomanželi a popřál jim všechno nejlepší. Co se dalších lidí, nebo přání týkalo, Harry je vnímal opravdu jenom okrajově. Luciusova ruka, ho totiž neustále odmítala pustit a kupodivu to byla právě ona, na kterou se dokázal, jako na jednou věc, soustředit.
.

.
"Je to za námi! Blahopřeji, pane Malfoy, zvládl jste to celkem dobře."
Harry zaskřípal zuby.
Pan Malfoy. Pan Harry James Malfoy.
To jméno bylo k smíchu. Ale on se nesmál. Zuřil. Proč je u všech všudy naštvaný?
"Někdo nemá tak dobrou náladu jako já?"
"No tak promiň, že se nebavím! Očividně se mi povedlo vlézt do chomoutu s tím nejnepravděpodobnějším člověkem pod sluncem a to vlastně jenom pro peníze. Připadám si jako nějaká laciná holka!"
Lucius se zamračil.
"Proč jsem jenom za posledních pár dní nabyl dojmu, že to není jenom pro peníze?" zeptal se sladce a šibalské ohníčky v jeho očích vehnaly Harrymu červeň do tváří.
"Ticho tam," odsekl Nebelvír a začal si rozepínat sako. Nehodlal v té škrtící věci zůstat už ani minutu.
"Och, to bude ale veselé manželství. Mimochodem co takhle svate…"
"Řekl jsem ticho! Luciusi, laskavě mlč, ano? Snažím se strávit největší šok svého života."
"Největší jo? Pch. Příliš to dramatizuješ."
"Já nic nedramatizuji."
"Ale jo."
"Ale ne!"
"Posloucháš se? Kdyby ne, můžeš odezírat d-r-a-m-a-t-i-z-u-j-e-š-t-o."
"Štveš mě!"
"Ach ta láska…"
"Já ti dám lásku, Malfoy! Taky jsem tě mohl v Azkabanu nechat shnít!" zakřičel už opravdu vytočený Harry. To, že si Luciuse vzal za manžela, to by ještě možná překousl, ale aby se mu ten zmetek smál, to už bylo opravdu příliš. Než si však stihl uvědomit, co že to vlastně vypustil ze rtů, přirazil ho blonďák ke zdi.
"Tak aby bylo jasno, Pottere, ty taky nejsi zrovna výhra."
"Řekl bych, že docela jsem! Jsem sakra dobrá výhra! Kvůli mně nemusíš trčet v té smradlavé díře!"
"Kráčíš po tenkém ledě. Nezapomínej, kdo se taky nemálo přičinil, abych tam seděl!"
Bouřkové oči potemněly a začaly z nich šlehat blesky. Stejně tak ze smaragdových duhovek.
"No jistě! Prosím! Ještě mě obviň z toho, že ses tam dostal kvůli mně a opravdu…"
Harry však nedostal příležitost větu dokončit. Luciusovi rty ho umlčely tak prudce, že se ani nezmohl na nějakou reakci. Když se po chvíli Zmijozel odtáhl, v zelených očích plály plamínky zlosti.
"Co to jako mělo být!?"
"Jediný nenásilný způsob jak umlčet Nebelvíra?" navrhl rozčilený Lucius a znovu se přisál na měkké rty mladíka před sebou. Harry sebou trhnul, ale docílil jenom toho, že mu Lucius pevněji stiskl ruce.
"Nech mě…" zavrčel Nebelvír, když se aristokratovy rty odtáhly a vyloudil tak na Luciusově tváři zlomyslný úsměv.
"Nebo co? Prokleješ mě?"
.
.
_____________________________________
* Prosím, neukamenujte mě. Když já jsem to měla vždycky hrozně ráda a navíc představa Harryho a Luciuse řezajících se smíchy u televize se mi hrozitánsky líbí….
** Pro přesnost, je to upravený (to prokletí, no…) manželský slib, když se někdo žení/vdává v kostele, ale přišlo mi příhodné, to použít u kouzelnické svatby. Znáte mě, já stará romantička…
*** No a tohle jsem si komplet vycucala z prstu, navíc, uznejte: Prohlašuji vás za muže a muže. Zní fakt pitomě.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 26. prosince 2011 v 18:07 | Reagovat

Já tak miluju, když se dohadují :D

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 11:54 | Reagovat

no páni...to som zvedavá čo bude v ďalšom diely :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx