9. - Návrat Siriuse Blacka 1/3

17. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
"Co prosím?!" Ginny a Harry vykřikli téměř současně.
"To nemyslíte vážně, že ne?!" zeptal se Harry na pokraji vzteku. Dalo mu to hodně práce, aby se udržel, ale nejradši by tu mladou nánu sedící za ředitelským stolem uškrtil.



Co si to vůbec dovoluje? Myslí si, že jen tak přijde, zavolá ho a oznámí mu, že se chystá oživit jeho kmotra? Proč ničí Siriusovu památku? Proč se plete do záležitostí, do kterých jí nic není? Proč už ho nenechá v klidu odpočívat v pokoji?
"Chápu, že vás to zaskočilo, ale dělám to pro svoji matku. Pokud se mi povede oživit Siriuse, udělám to samé s mojí matkou. Copak jste ho neměl rád? Copak vám neudělá radost vidět ho zase mezi živými? A šťastného?"
"Neudělá mi radost, když ho po jednadvaceti letech uvidím, jak se v tomhle světě plácá a nakonec spáchá sebevraždu, protože není schopen si zvyknout. Svět je jiný, paní Callister. A já doufám, že si to uvědomíte."
"Já se vás neptám na svolení. Já vám oznamuji to, co jsem slíbila své matce, zesnulé letos v květnu. Pochopte to! Když se Sirius vrátil a oni se seznámili, téměř okamžitě se do sebe zamilovali, navíc Siriu potřeboval čas od času měnit místo pobytu. Kdyby se pořád zdržoval v hlavním sídle Fénixova řádu, určitě by se na to brzy přišlo. A tím druhým domovem mu byl dům mé matky. Tehdy se vztah mezi mou matkou a otcem nedařil, nehledě na to, že můj otec se jako táta opravdu nechoval a já měla o mnohem lepší vztah k Siriusovi. Když zemřel, matka to velmi těžce nesla, ale o dva roky později se k sobě s mým otcem vrátili. Otec se poučil, že může mou matku, Tarru, ztratit a věnoval se jí. Mě nevynechával a náš vztah se postupně lepšil. Ale Siriuse mám pořád v paměti." Pandora zadržovala slzy. Nechtěla vzbudit dojem chudinky, co se snaží zapůsobit slzami a dojemným příběhem. Chtěla Harrymu a Ginny ukázat, co pro ni a pro matku Sirius znamenal a proč ho chce vrátit zpátky mezi živé.
"Heleďte se, paní Callister, uznávám, že pokud vám byl jako otec, i když na krátkou dobu, jistě jste k němu měla hezký vztah a chápu, že byste byla ráda, aby tu byl s námi, ale takhle to nejde. Já měl k němu taky dobrý vztah a uznávám, že další dva roky po jeho smrti jsem se snažil s tím vším vyrovnat a taky jsem si přál, abych ho mohl vrátit mezi nás, ale teď si zpětně uvědomuju, že smrt existuje proto, aby byl podle spravedlnosti ukončený život…"
"…Teď mluvíte jako nějaký pomatený, extrémní věřící! Ti přece tvrdí, že jakékoliv neštěstí či krutost se dějí jenom proto, že to Bůh chce! Proberte se! Kolikrát nám o vás vyprávěl, že je vaše jediná rodina a že nás jednou seznámí."
"Ale to bych si takhle mohl časem oživit i mámu s tátou!" Harry už začal křičet. Nevěděl, co způsobilo ten náhlý šok, ale Ginny ho musela uklidňovat.
"Jste spokojená?! Víte, co? Hleďte si svého a dejte naší rodině pokoj! A Siriusovi taky! Nechte ho v klidu odpočívat v pokoji! Nepleťte se do toho!" Ginny se zvedla a Harry hned za ní. Oba přešli ke krbu v ředitelně, nabrali letaxový prášek a přenesli se domů. Pandora chvíli zírala do prázdna a pak se rozbrečela. Brečela dlouho. Když k ní profesorka Filach chtěla přivést i rodiče Lionela Jonesa, požádala ji, aby je pozvala někdy jindy. Ukázala se až k večeru, kdy z ní smutek téměř vyprchal, i opuchlé oči splaskly. Pořád vypadala vyčerpaně, ale trochou pudru se to dalo zamaskovat a na večeři už vypadal téměř v pořádku.
"Je vám dobře?" zeptala se Luisa McGonagall. Všimla si, že Pandora nevypadá dobře, ale neznala důvod.
"Ano, jen se mi odpoledne udělalo trochu zle. Ale už je to dobré." Vymluvila se a nabrala si na talíř jídlo. Po večeři se ještě trochu vybavovala s kolegy a pak se odebrala do svého pokoje, který byl v blízkosti ředitelny. Rozsvítila si v pokoji malou petrolejovou lampičku a vzala si do postele stará alba a deníčky. Nejraději měla ročníky: konec 1993, 1994 a 1995, kdy na spoustě fotek byla i se Siriusem a s Tarrou. Až teď, kdy se dívala na všechny ty fotky, si uvědomovala, že Siriuse ten Azkaban poznamenal. Bylo mu to vidět ve tváři, ten jeho pohled, který Tarru kdysi tak zaujal. Když se pak Tarra Missouri dozvěděla, kde přes dvanáct let trčel, uvědomovala si, že v těch očích vidí jakýsi smutek, který se do těch krásných smutných očí vepsal. Při pohledu na ty fotky se Pandora musela usmát. Uvědomila si, že tehdy ta doba nebyla moc veselá. Lord Voldemort doslova na každém visel svými výhružkami a smrt číhala za každým rohem. A přesto se s nimi Sirius, který byl stále obviněn za vraždu Petera Pettigrewa, dokázal bavit a jí jako desetileté holce připravit hodně zábavy. Jak ho ona zbožňovala. Byl jí jako táta, kterého nikdy neměla, protože pan Missouri se alespoň trochu otcovsky začal chovat až po tom, co se k němu Tarra vrátila v roce 2000. Po návalu smíchu začala opět brečet, ale v tu chvíli se chovala jako blázen a opět se rozesmála. K půlnoci už začínala být utahaná a mezi hromadou fotek usnula.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hakky Life Hakky Life | Web | 18. prosince 2011 v 22:43 | Reagovat

Pěkné. I když Siriuse nemusím :)

2 Surynka Surynka | Web | 12. srpna 2012 v 20:57 | Reagovat

[1]: Já taky moc ne, dík :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx