7. Přeměňování

30. prosince 2011 v 16:05 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
"Bobby?" zeptala se cestou do Nebelvírské věže opatrně Zoe. "Opravdu je všechno v pořádku? Nechceš se svěřit?"
"V nejlepším pořádku," přikývl a smutný výraz velmi špatně zamaskoval hraným úsměvem.
"Vždyť vidím, že ne," namítla.
"Už se mě ptáš, co jsme přijeli do školy a já ti stále musím opakovat, že se nic neděje. I když popravdě, už mě tím začínáš dost otravovat." Ze srandy se na ni zamračil.
"Nefilmuj to na mě, Roberte Jonesi. Máš starosti. Stále jsi myšlenkami jinde. Vypadáš, žes týdny nespal. Tak co se děje?"
"Nic. Co mám udělat, abys mi konečně uvěřila?"
"Přestat lhát."
"Dobrá, připusťme, čistě teoreticky, že mám nějaké starosti. Ale tobě do toho nic není!"
"Že nic!? Jsi můj kamarád. A nemůžu se na tebe takhle koukat, jak se trápíš. Tobě je to možná jedno, ale já si o tebe dělám starosti. A věř, že vím nejmíň o milionu věcí, co bych dělala raději."
"Zoey." Bobby rezignoval. Její jméno vyslovil jako prosbu, aby se už dál neptala, ale v jejích očích vyčetl skutečný zájem o jeho trápení. Pochopil, že se mu nepřestane snažit pomoct. Vzal ji za ruku a odvedl do nejbližší prázdné učebny. Posadil se na jednu lavici a Zoe si sedla vedle něho. A pak se jí konečně svěřil.

Jeho rodiče, oba mudlové, v létě bourali. Táta už se skoro uzdravil, ale máma se stále neprobrala z kómatu. Tělesně je snad v pořádku, ale silně se udeřila do hlavy. Podrobnosti Bobby nevěděl, otec mu odmítal cokoli prozradit, aby mu ušetřil starosti. Každé ráno vyhlížel dopis, ve kterém mohlo být napsáno cokoli. A celou tu dobu ho trápila nejistota.
Během celého vyprávění se koukal do země. Nechtěl komukoli přiznat, že ho tolik sebral zdravotní stav jeho matky. Zoe měla pravdu, ohromně se mu ulevilo, když se mohl někomu svěřit.
Zoe seděla tiše vedle něho a bez přerušení ho poslouchala. Když skončil s vyprávěním, nevěděla, co říct. Nikdy nevěděla, co v takovýchto situacích dělat. A tak ho prostě objala kolem ramen a přitiskla k sobě. Cítila, že zaváhal. Ale pak povolil ramena a na chvíli se o ni opřel.
"Určitě to dobře dopadne. Uzdraví se," řekla Zoe tiše, když se zase narovnal.
"Dík, žes mě přemluvila, abych ti to řekl," usmál se na ni smutně.
Ještě několik minut seděli v prázdné učebně, než pokračovali v cestě do Nebelvírské společenské místnosti.

------------------------------------------------------

Přeměňování, stejně jako Lektvary, měl Nebelvír se Zmijozelem. Od té doby, co se z profesorky McGonagallové stala ředitelka, vyučoval tento předmět profesor Kenneth Robinson. V soukromí se přeměňováním zabýval ve výzkumné rovině. Podařilo se mu objevit několik nových způsobů, jak přeměnit jednu věc v jinou. Tato jeho činnost nyní ustoupila do pozadí a on se plně věnoval výuce mladých kouzelníků. Před svým nástupem do Bradavic si s ředitelkou McGonagallovou pouze dopisovali, výhradě ve věcech přeměňováni. Mnozí studenti by jim menší románek přáli, ale stále panovaly řeči, že Minerva McGonagallová tajně milovala Albuse Brumbála a zůstane to tak navždy.
Profesor Robinson byl zdravý šedesátník průměrného vzrůstu. Nebyl tělnatý ani štíhlý. Nosil kulaté brýle na čtení. A ani v parném létě neodkládal svetr. Šedivé vlasy začínaly řídnout a ustupovat čelu. Tvář byla plná vrásek od smíchu. Profesor byl hodný a dobromyslný. Když profesorka Prýtová usoudila, že je příliš stará, aby se nechala neustále vytáčet od studentů, převzal za ní místo ředitele Mrzimorské koleje.
V učebně bylo horko, díky zářijovému slunci, jež se opíralo do oken. Studenti je všechna otevřeli, aby dovnitř pustili čerstvý vzduch, ale kýženého ochlazujícího účinku se nedočkali. Profesor se rozhodl, že dnes budou přeměňovat své porcelánové šálky v malé větráčky, za což sklidil nadšený potlesk.
Zoe se během hodiny několikrát ohlédla na Bobbyho, který seděl lavici za ní. Hledala jakékoli známky, že mu jejich včerejší rozhovor pomohl. Nebyl už tolik bledý ani napjatý, a to jí prozatím stačilo.
Jejímu šálku se začalo otáčet ouško jako vrtule, když jí Bobby zezadu zatahal za cop. Otočila se na něj a chtěla mu vynadat, ale předběhl jí.
"Přestaň mě tak hlídat nebo se na tebe už v životě nepodívám a všem namluvím, že máš na noze šest prstů," pohrozil jí a hrozivě se na ni zašklebil.
"To bys nevydržel," řekla rozhodně. "Dřív nebo později bys sedával v koutě s mojí fotkou."
"Myslíš tu, co mám na nočním stolku a kvůli níž musím usínat při světle. Protože na ní velmi věrohodně připomínáš strašidlo?"
"Myslím tu, co si od Rose koupíš za padesát galeonů, ze samého smutku po mě."
"No fuj, padesát galeonů. Co si to o mě myslíš? To bych nedal ani za..." Za co se Zoe nedozvěděla, protože na ni Bobby kývnul, aby se otočila zpátky ke svému šálku. Profesor si všiml, že se úplně nevěnují zadanému úkolu a namířil si to jejich směrem.
Zbytek hodiny se Zoe usmívala. Byla ráda, že Bobby už jí zase popichuje jako dřív a ještě raději, že dnes to poprvé za celý týden nehrál. Neotočila se už ani jednou.
Jediný, komu se za celou hodinu nepodařilo pozměnit na šálku alespoň jedinou částečku, byl Malfoy, za což si vysloužil od profesora doporučení, aby více procvičoval. S koncem hodiny studenti urychleně zamířili do studených chodeb hradu, které v zimě tolik proklínali.
Albus, Rose a Zoe zamířili do knihovny, aby si udělali domácí úkoly, které se jim během prvního týdne nahromadili. Chtěli si užít první víkend volný a navíc v pátek, tedy zítra, měl Nebelvír konkurz na chybějící famfrpálové hráče, který si nemohli nechat ujít.
Cestou je smetla Gleesova parta, která se zřejmě vypravila na Zmijozelský konkurz, který se konal dnes odpoledne. Dva největší hromotlukové v partě, kteří stejně jako Gleese chodili do Bradavic už sedmý rok a zároveň hráli famfrpál na postech odrážečů, rozráželi studenti, kteří sami nestihli dostatečně rychle uskočit stranou. Mladší členové party se tvářili důležitě a na poražené studenti si posměšně ukazovali. Mimo Bradavice jména jejich rodičů v čistokrevné společnosti znamenala hodně. Ve škole díky tomu směli Gleesovi líbat boty a těšit se za to z jeho vlivu. Jediný na koho si Gleese netroufl, byla parta Jamese Pottera. Běda však jednomu z členů, kdykoli ho zastihla Gleesova parta samotného. Nevraživost mezi nimi byla ještě větší než obecně mezi Nebelvírskou a Zmijozelskou kolejí.
"Už aby byl zápas. Jedinej legální způsob na týhle škole, jak jim ukázat kam patřej," uplivl si Albus a vysloužil si od Rose pohlavek, za znečišťování školní chodby. Famfrpálový zápas mezi Zmijozelem a Nebelvírem se v posledních pár letech nepodařilo dohrát ani jednomu týmu v kompletním složení, v jakém před zápasem nastoupili. Nejhorší zranění si odnesl v loňském roce Zmijozelský kapitán, kterého srazila Jamesova střela camrálem. Strávil měsíc na ošetřovně a OVCE pak skládal mezi nejhoršíma ve třídě. James tvrdí, že byl tupý ještě než ho on trefil do hlavy. Albus skrytě doufal, že nového Zmijozelského kapitána, Malfoye, potká letos podobný osud.
V knihovně bylo plno, přesto se jim podařilo najít tři volná místa u sebe. S úkoly nebyli hotovi ještě, když je madame Pinceová vyháněla z knihovny a v práci pokračovali v Nebelvírské společenské místnosti, která byla rovněž přeplněná.
"Tak je to Gina Blethyn," řekl James Albusovi, když ho našel.
"Kdo?"
"Taková drobná, ale sakra rychlá. Asi by z ní byl i dobrý chytač."
"To mluvíš o tom novém Zmijozelském střelci? A jak to probíhalo?" Albus věděl, že James měl v plánu špehovat Zmijozelský konkurz.
"No, vlastně jsme toho moc neviděli," přiznal neochotně James. "Blethynovou zkoušel mezi prvníma a celou dobu se musel dohadovat s Gleesem, o tom, kdo je vlastně kapitán."
Malfoyovi po Voldemortově pádu společensky klesli až na dno. Jejich jméno bylo v kruzích, kam dříve patřili, nyní vyslovováno se stejným odporem jako domácí skřítek nebo mudlovský šmejd. Zbytek kouzelnické společnosti je odmítal, kvůli jejich dřívějším pletkám s Lordem Voldemortem. Scorpiusova babička Narcissa tenkrát Albusově otci pomohla a vlastně mu tak i zachránila život. Harry Potter se jich zastal a svou výpovědí je sice zachránil před Azkabanem, ale zároveň jim tím pomohl na dno, ze kterého se už neodrazili.
Scorpius nikdy nebyl pyšný a namyšlený jako jeho otec. Byl však stejně cílevědomý. Jeho cíle se naštěstí lišili. Pro Gleese, i přes všechny své úspěchy, znamenal odpad a stálo ho velké úsilí, aby ho jeho vlastní hráči na hřišti poslouchali.
"Emma zaslechla před chvílí na chodbě Blethynovou jak se chlubí své kamarádce, že to místo střelce dostala," pokračoval James. "Měli jsme kliku, že jsme ze všech hráčů viděli hrát zrovna ji, když si ji pak Malfoy vybral."
"A proč, že jste nezůstali až do konce?"
"Malfoy si nás všiml. Schválně zahodil camrál do míst, kde jsme se schovávali, a když si pro něj přišel, řekl, ať vypadnem."
"A Gleese vás nechal jen tak odejít?" divil se Albus.
"Nevěděl o nás. Kdyby jo, tak se tu tak šťastně nerozvalujeme. Sice jsme lepší, ale Zmijozelskejch byla silná přesila."
"Doufám, že to Malfoyovi přičteš k dobru a budete ho při příštím zápase šetřit," řekla Rose.
"Pche, toho Zmijozelskýho zmetka čeká při zápase tvrdá zkouška," odfrkl si James.
"Mysli si co chceš, ale klidně vás mohl Gleesovi prozradit a na chvíli se ho tak zbavit, aby mohl dokončit konkurz po svém." Rose měla jako vždy pravdu a James to věděl. Ale nehledě na to, že je Malfoy dnes zachránil, před jistým výpraskem od Zmijozelských, on sám byl jedním z nich.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx