6. lektvary

28. prosince 2011 v 14:05 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Zoe právě začínala s vybarvováním komixu, když se do společenské místnosti vrátil Albus. Na tváři měl široký úsměv a tvářil se celkem spokojeně.
"Á, sluníčko přišlo," vítala ho Zoe vesele. "Co se stalo, že se tak pitomě šklebíš?"
Albus se sesunul na židli vedle Zoe: "Byl jsem na obědě s Jennou."
"Já vím, byla jsem tam. Vzpomínáš? Řekla ti ahoj, jako vždycky."
"Ne, to nemyslím," řekl Albus a zasněně koukal před sebe.
"A na kolika obědech si to byl, prosím tě?"
Albus se na ni nechápavě podíval. "Na-dneš-ním-obě-dě."
"No. Na dneš-ním-obě-dě," zopakovala. "Podívej, radši mi to řekni ještě jednou celý."
"Byl jsem na obědě s Jennou. A slíbila mi, že mi bude na lektvarech hlídat místo a o prázdninách byla s rodinou ve Francii a ve Skotsku. A krásně se usmívá."
"A kdy ti tohle všechno stihla říct?"
"No, když holky odešly do knihovny. Hned po tobě."
"Takže jsi tam s ní seděl sám a mluvil si s ní?"
"No, ona spíš mluvila se mnou. Já jsem to určitě zkazil. A jestli ne já, tak James..."
"On tam s váma seděl i James?"

"Ne, on si k nám přised."
"Já ho přetrhnu, až ho potkám! Ten kluk má taktu jak tyranosaurus. Počítám, že se pak Jenna brzo vytratila."
"Vlastně jo. Ale to nevadí. Mluvila se mnou a usmívala se při tom."
Albusovi blažený výraz vydržel ještě několik hodin. Přesněji, do doby, než se Rose vrátila z knihovny a položila před něj na stůl hromadu knih. Albus sebral všechnu duchapřítomnost, která mu zbyla a urychleně se vytratil.
"To jsem si půjčila pro sebe," vysvětlovala honem Rose, když Zoe sbalila barvy a začala také couvat.
"Albus dneska mluvil s Jennou, když jste se vypařily do knihovny."
"Prý do knihovny. Ty dvě tam ani nedošly."
"Pak se k nim vetřel James a Jenna odešla."
"A do té doby to šlo dobře?"
"Nevidělas jak se Albus culí? Jenna, až ho uvidí, tak se lekne a uteče."
"Jenna si všimla už před prázdninama, že po ní Albus kouká. A prý se jí on taky líbí. Ale ona nebude čekat věčně až se ten kluk rozhoupe."
"Počkej, a kdy ti to řekla?"
"Dneska v knihovně. Naivně si myslela, že Laura a Melody tam šly a hledala je."
"A to na tebe vybalila jen tak?"
"Ne, samozřejmě jsem použila svůj důvtip a nekonečnou inteligenci."
"A co ti ještě řekla?"
"To je všechno. Přísahám. Jé, ty už máš hotovej komix, můžu se podívat?" Rose se začala přehrabovat v papírech na stole.
"Nezamlouvej to."
"Opravdu už mi nic jiného neřekla. Musíme vymyslet, jak Jennu v Albusových očích zlidštit, aby z ní nebyl tak na větvi a začal se s ní normálně bavit."
"Počkej zítra na lektvarech. Jenna slíbila Alovi držet místo. Můžeme je tajně pozorovat a pak uvidíme."

---------------------------------------------

Dvouhodinovku Lektvarů měli druhý den odpoledne. Albus nervozitou nejedl už od rána a cestou do sklepení mu kručelo v bříše. Zoe mu podstrčila několik koláčků, které si po obědě vypůjčila v kuchyni a společně s Rose je donutila Albuse spolykat.
V učebně bylo chladno a úplně prázdno. Rose a Zoe si vybraly jeden ze stolů uprostřed učebny a Albus se posadil k vedlejšímu. Byl to jediný předmět, kde je Rose nenutila sedět v první lavici.
Lektvary vyučovala profesorka Eleanor Lloydová, současná ředitelka Zmijozelské koleje. Velmi vysoká, velmi hubená, velmi bledá a velmi povýšená žena ve středních letech. Černé vlasy měla sestříhané v krátké mikádo s ofinou. Dlouhé pěstěné nehty měly každý den jinou barvu, ale vždy působily velmi jedovatě. Krásu v obličeji přebíjela krutost a ctižádost.
Spolužáci se začali trousit pár minut před začátkem hodiny. Zoe si nepamatovala, že by si někdo někdy dovolil přijít pozdě. Výjimku netvořil ani dnešek. Melody, Jenna a Laura dorazily za hlasitého smíchu, ale před vstupem do učebny jako na povel ztichly. Jenna se skrčila na lavici vedla Albuse a přestala se schovávat za kotlíkem, až když se na ni usmál. Její kamarádky obsadily poslední volnou zadní lavici. Bobby Jones dorazil bledší než předešlého dne a mrtvolnou barvu si zachoval, když zjistil, že na něj zbyla lavice před katedrou. Scorpius Malfoy, který dorazil jako poslední, ho smutně následoval. Profesorka Lloydová hodnotila studenty ve své koleji ještě přísněji než ostatní. Nutila je tak být lepší a více se snažit.
Na začátku hodiny zcela zbytečně poklepala hůlkou na tabuli, aby si vyžádala ticho a pozornost. "Dnes se naučíte připravovat posilovací roztok. Vyndejte si prosím Přípravy lektvarů pro pokročilé a nalistujte stranu dvanáct. Vše potřebné je uvedeno v učebnici. Budete pracovat ve dvojicích. Pokud něčemu nebudete rozumnět, zeptejte se!"
Zoe by mohla přísahat, že poslední slova vyřkla posměšně. Pokud si něchtěla vyloužit další, musela se zapojit do přípravy lektvaru. Rose už mezitím rozdělala oheň pod jejich kotlíkem.
Ke konci hodiny začínal jejich lektvar získávat správný odstín a obě dívky si ulehčeně oddechly. Celou dobu přitom nezapomínaly opatrně pozorovat Albuse a Jennu.
Moc toho nenamluvili. Ostatně při hodinách profesorky Lloydové si nikdo nedovolil víc, než potichu si šeptat další postupy a rozdělovat si práci. Albus a Jenna to nepotřebovali. Pracovali naprosto sehraně. Albus porcoval zelenou housenku a Jenna míchala obsahem kotlíku. Pak se otočila, nabrala hrst dubové kůry a nadrolila ji do kotlíku, zatímco Albus zamíchal lektvarem několikrát opačným směrem. Podal jí vařečku a vhodil do kotlíku části housenky a ubral intenzitu plamínkům pod kotlíkem.
"Zbývá několik posledních minut do konce hodiny," promluvila profesorka. "Dokončete svou práci, pokud si myslíte, že to má smysl. Vzorky mi odevztejte na stůl. Pořádně po sobě pokliďte a můžete jít. Na příští hodinu mi sepíšete pojednání o použítí posilovacího roztoku a možnostech jeho skladování."
Dívky okamžitě přestaly pozorovat počínání Jenny a Albuse a věnovaly poslední minuty snaze, co nejvíce přiblížit jejich lektvar skutečnému posilovacímu roztoku. Když Rose uznala, že víc nesvedou, odnesla Zoe vzorek ke katedře. V porovnání s výsledky spolužáků, patřil jejich výtvor k lepším.
"Nečekejte na mě," šeptl jí Albus, odevzdal svůj vzorek a vrátil se na své pracovní místo, aby pomohl Jenně s úklidem. Učebnu opouštěli společně, zabráni do hovoru. Albus nevypadal vůbec nervózně.
Malfoy se vytratil, jakmile odevzat svůj vzorek a nechal veškerý nepořádek na Robertu Jonesovi, se kterým pracoval ve dvojici. Bobby už byl zase myšlenkami někde úplně jinde a hrnul jednotlivé bylinky do jedné tašky. Rose a Zoe naštěstí zpozorovaly jeho počínání včas a zabránily nejhoršímu. Některé bylinky se obvykle pohromadě nechovaly mile. Bobby se vzpatoval, když mu Rose vytrhla tašku z ruky a vrátil se zpátky do přítomnosti. Společně jeho lavici doklidili a sklepení opouštěli jako poslední.
"Jdu do knihovny," oznámila Rose. "Najdu něco použitelnýho na to pojednání, než si ty knihy půjčí někdo jiný, kdo bude dost nezodpovědný a nevrátí je včas."
"Myslím, že se bojíš zcela zbyteně a taky není nutné utíkat," volal za ní Bobby. Ale ani on, ani Zoe nečekali, že se vrátí a do knihovny dojde později. Samozřejmě neutíkala, i když nasadila velmi ostré tempo.
Robert a Zoe společně zamířili do Nebelvírské věže.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 29. prosince 2011 v 18:22 | Reagovat

Pekná kapitola :). "Ten kluk má taktu jak tyranosaurus." :D:D:D Pekné prirovnanie :D. Aspoň je jasné, že po Ginny on nebude :D.
Teším sa na pokračko :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx