5. - Lucia Hallow 1/3

13. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Jamese jeho pátrání po důvodu odchodu Lucie Hallow brzy přešlo, stejně se tomu nijak zvlášť nevěnoval. Blížil se všemi oslavovaný svátek Halloween a Jamese i Lionela pátrání přešlo úplně. Vzhledem k tomu, že na hradě se duchové už tak promenovali bez omezení, neměl tento svátek pro ně skoro žádný speciální vliv. Snad až na to, že mohli beztrestně a kohokoliv strašit. Pandora změnila celkový vzhled Velké síně. Stěny nabraly tmavě modrou barvu, kolejní erby visící nad stoly zešedly, a všude se objevila hromada pavučin. Pandora přemýšlela i nad replikami pavouků a netopýrů, ale při pomyšlení, že někdo může mít z takových zvířat panický strach, svůj nápad raději zavrhla. Zašla do kuchyně a domluvila nějaké speciality k večeři. V osm večer -kdy venku už byla tma, obrovský lustr nesvítil, ale svíce na stěnách vytvářející pochmurnější atmosféru ano- vcházeli studenti do Velké síně.


Všichni obyvatelé hradu měli nějaký kostým -kromě duchů, kteří byli kostýmem sami o sobě. Pandora se postavila k pultíku a opět spustila svůj proslov úvodem typu: nemám ráda dlouho proslovy, co lidi akorát otravují. S takovým přístupem byla studentům blíž už jen tím, že si dokázala ze všeho dělat srandu. Po ukončení proslovu se usmála a všichni profesoři najednou máchli hůlkami a každý student měl u talíře malý balíček s něčím sladkým. Na balíčku byla stuha, na které visel papírek se vzkazem: VEČERKA PRODLOUŽENA, NA PŘESNÝ ČAS SE ZEPTEJTE PREFEKTŮ. Samozřejmě i tenhle krok byl uvítán, a protože se nic podobného neobjevilo minulý rok, bylo všem jasné, kdo to vymyslel. Další bod pro Pandoru. Studenti si slavnostní hostinu užívali a vtipkovali mezi sebou. Dokonce i Zmijozel byl ten den o trochu upřímnější, než obvykle.
"Nech toho, Jame! Máš svůj balíček." Smál se Albus, když svému staršímu bratrovi bral svůj sáček s cukrovinkami.
"Je dobré mít něco do zásoby." Vtipkoval James, když vzal balíček pro změnu Rose.
"Dobře, ale ber ty zásoby někde jinde, ano?" Rose Jamesovi vytrhla i svůj sáček se sladkým a pak si všichni začali vyprávět vtipy.
"Jo brácho, došel mi balíček od rodičů a přidali tam něco pro tebe. Tak ti to pak dám, ale připomeň mi to." Oznámil James mezi dvěma lžícemi zmrzliny.
"A nemůžeš mi pro to dojít hned?" zkusil Albus udělat psí oči.
"Ne! Jím." Než se nadál, Rose mu vytrhla pohár z ruky.
"Vy děcka jste příšerný! Tak jo, jdu pro to. Stejně tam musím, ale až se vrátím, bude v tom poháru stejný množství zmrzliny, jako teď, jasný? Žádný ujídání." Pak se zvednul a odešel. Když procházel kolem dveří, uslyšel hovor dvou profesorek, které ho ještě žádný předmět neučily. Stály za sochou u dveří a za roh na Jamese neviděly.
"…to na ni prasklo. Jak dlouho se tomu věnovala, co?"
"Od doby, co tu byla. Bezmála deset let."
"To jim to trvalo, než na to konečně přišli. Ale že ji nechali odejít elegantně, to se musí nechat."
"Přesně, rodinné záležitosti. Pche! Žádnou rodinu neměla!"
"Ale až na nás dvě to tu nikdo neví…" James se radši vzdálil, bál se, že by na něj přišly a stejně už slyšel dost. Když stál na schodech, vůbec se neotočil a profesorkám taky nedošlo, že by je mohl ten druhák slyšet. Když se James vrátil, podal Albusovi malý balíček a otočil se k Lionelovi.
"Já věděl, že to nebyly rodinný důvody."
"Co? Kdo? Kde?" koktal zmateně Lionel.
"No to o ředitelce Hallow. Neodešla z rodinných důvodů. Žádnou rodinu neměla!" šeptal James jak jen to šlo.
"Jak tě tohle napadlo?" Lionel ztišil hlas na nejnižší tóninu.
"Slyšel jsem nějaký dvě profesorky…tamhle ty dvě…jak o ní mluví."
"Co přesně říkaly?" začal se vážně zajímat Lionel.
"Tady ne! Za chvíli se sejdeme v pokoji a všechno ti povím."
"A můžu dojíst?" zeptal se starostlivě Lionel a nabral si další kus koláče. Alespoň už měl výmluvu, že nemůže vstát od stolu. James jen pokrčil rameny a pustil se do dojídání své zmrzliny.
Když oba vyrazili do nebelvírské společenské místnosti, ani Jamese nepřekvapilo, že ty dvě profesorky už u dveří do Velké síně dávno nestojí. Řekli heslo Buclaté Dámě, a ta je okamžitě vpustila do místnosti. Skoro nikdo tam nebyl. Buď se studenti potulovali po chodbách, nebo ještě dojídali večeři, v každém případě využívali prodlouženou večerku. Lionel se chtěl posadit do jednoho z křesel u krbu, ale James rozhodl, že zavřít se v pokoji bude bezpečnější. Tam alespoň budou mít pod kontrolou, kdo další by je mohl slyšet.
"Tak cos' to říkal o bývalý ředitelce?"
"No říkal jsem, že žádnou rodinu neměla. Když jsem šel bráchovi pro dárek od rodičů, slyšel jsem nějaký dvě profesorky. Mluvily o Lucie Hallow. Neříkala náhodou Pandora, že Lucia odešla z rodinných důvodů? Ale Lucia Hallow žádnou rodinu neměla, takže nemohla odejít kvůli tomu, o čem Pandora mluvila. Buď to naše nová ředitelka nevěděla, nebo to ví, ale nám to říct nechce, nebo nesmí. To je docela zajímavý, ne? Tohle už by mi stálo za to, jistit něco víc."
"A jak?" zeptal se Lionel se zájmem.
"No tak nejdřív můžeme hledat v knihovně. Třeba tam něco bude, ale jestli to bylo tajemství, Lucia určitě všechny důkazy o její rodině schovala. Ale pořád to platí. Začneme v knihovně, a když nic nenajdeme, budeme postupovat dál."
Knihovna ještě byla otevřená, takže neměli žádný vážný problém. Jen knihovnice byla trochu zaražená. Věděla, kdo ti dva druháci jsou a byla překvapená, co zrovna ONI dělají v knihovně. Jamesovi došlo, proč se na ně knihovnice tak tváří a jen pokrčil rameny. Hledali všude. V příslušné sekci prolistovali snad všechny knihy z police L a z police H, ale nic nenašli.
"Teřeba tu byla pod falešným jménem." Napadlo Lionela.
"Deset let? A pod kontrolou ministerstva? To těžko. Já se spíš bojím, že tu nic nenajdeme." Prohlásil trochu zklamaně James. Ale tak důležité mu to nepřišlo, aby si tím kazil celý zbytek večera, navíc s prodlouženou večerkou! Strávili v knihovně trochu víc času, než předpokládali a ještě museli uklidit všechny vytahané knihy, proto není divu, že když odcházeli z knihovny po chodbě, nevěděli kolik je hodin.
"Ale, ale. Koukejme, kdo se tu potuluje." Usmála se na ně Pandora. Oba kluci zkameněli. Že bychom v té knihovně byli tak dlouho a už skončila večerka? A neřekla by nám náhodou knihovnice, že už je pozdě?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx