5. komix

23. prosince 2011 v 19:05 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Neverbální zaklínadla po studentech požadoval i profesor Kratiknot na Kouzelných formulích. Po zkušenostech z předchozích let se rozhodl naučit je studenty na kouzle, se kterým kdysi začínali. Vingárdium leviosa. Požádal Jennu Waltersovou, aby rozdala peříčka, zatímco vysvětloval, co jsou vlastně neverbální zaklínadla zač. Spoustě studentů tak ušetřil práci na domácím úkolu do Obrany proti černé magii.
Při nácviku se někteří snažili kouzelnou formuli zašeptat nebo ji alespoň říci rychle. Rose se na své peříčko mračila, ale nepohnula s ním ani o milimetr. Albus naopak na to své nenápadně foukal, aby nabudil zdání, že už se blíží k ovládnutí umění neverbálních kouzel. První úspěch slavil ke konci hodiny Scorpius Malfoy. Kratiknot jej ocenil deseti body pro Zmijozel.
Rose se nemohla smířit s tím, že jí něco nejde a tajně nacvičovala neverbální zaříkání i na Starodávných runách, kam chodila jen se Zoe. Albus si mezitím užíval volnou hodinu, což jim nezapomněl připomenout i s detailním popisem toho, jak moc se bude válet.
"Prosím tě, nezkoušej to na mé učebnici, " napomenula Zoe Rose, když jí už podruhé vytrhla stránku z ruky. Rose se však nedala odradit a během celé hodiny slavila střídavě úspěchy. Za největší považovala, když knihu s hlasitou ránou zaklapla. Ač neúmyslně. V nácviku pak pokračovala i u oběda.
"Ta se do toho zažrala, co?" zhodnotil Albus a mrkl na Zoe. "Až se jí bojím říct, že já jsem se to teď během volna naučil," pošeptal Zoe, tak aby je Rose neslyšela.
"Řekneš jí to, až se to taky naučí. Pro jistotu."
"Hledal tě Ray Marshal, kvůli komiksům. Tak tě asi za chvíli přepadne."

Ray Marshal byl nevelvírský páťák. Tvořil vtipné komiksy, které většinou reagovali na nejnovější dění v Bradavicích. Vyvěšoval je pak na nástěnku ve společenské místnosti. Bohužel neuměl vůbec kreslit. Zoe naopak malovala nádherně. Před dvěma lety vytvořila obrovský plakát na famfrpálové utkání. James Potter dodnes tvrdí, že tenkrát Nebelvír prohrál jen kvůli ní, protože na něm mohli oči nechat a nevěnovali dostatečnou pozornost hře.
Každopádně, Raye tenkrát napadlo, že by mohl komiks vždy předepsat a Zoe by mu ho potom nakreslila. Po několika dohadech se jim podařilo vytvořit i dobře fungující systém tvorby. Ray vždy komiks nakreslil a přidal popisky, jak přesně by si vše představoval. Komiks v jeho podání totiž znamenal panáčky ze záchodových dveří a pudink k nerozeznání podobný Hagridovu srubu. Zoe všemu dodala realističtější vzhled a před zveřejněním výsledek ještě společně konzultovali.
Zoe i Ray pocházeli z mudlovských rodin, takže nebyli zvyklí na pohyblivé obrázky, jako to bylo u kouzelníků obvyklé. A nechávali i Rayovi komiksy neživé. Nebelvírští studenti to přijali s nadšením. Navíc komiksu dodávalo originalitu, když v něm hlavní hrdina nepřebíhal mezi jednotlivými obrázky.
Albus se nemýlil. Ray se za chvíli přiřítil k jejich stolu jako velká voda a plácl na stůl hromadu papírů.
"Ahoj, Zoey," vydechl, pravděpodobně celou cestu do Velké síně utíkal. "Mám tu připravených několik obrázků o rozřazování prváků. A taky včerejší jasnovidectví. Chtěl jsem ti to dát už včera večer, ale ještě jsem to neměl úplně vyladěný. Myslíš, že bys to stihla během večera překreslit? Alespoň to rozřazování. Rád bych to měl ráno na nástěnce, dokud je to ještě čerstvý."
Zoe se začala probírat stránkami. Albus jí dychtivě ty již prohlídnuté bral a Ray je zase bral jemu. "Počkej, až to bude oficiální. Nemůžeš číst autora před vydáním."
"Zoe mi je stejně večer pučí."
"To teda ne, že ne Zoe?"
Zoe se dál probírala papíry. "Hmm. Máš toho docela dost, koukám, že Trellawneyová už stihla předpovědět smrt skoro půlce třídy."
"Tak stihneš to?"
"Zařazování budeš během večera mít, ale ten zbytek spíš zítra."
"Jo, to nevadí. Tak díky. Musim zase letět. Za chvíli mám být ve skleníku." Otočil se a vyběhl ze síně, ale během chvíle se zase vrátil. "A neukazuj to nikomu, jo. Jsi skvělá, že mi to kreslíš." A už byl zase pryč.
"Aby se do tebe ještě nezamiloval," podotkla Rose a pokračovala ve cvičení.
Vedle nich si přisedly Laura Bowerová, Melody Winstoneová a Jenna Waltersová od nich z ročníku.
"Kdo se zamiloval?" vyzvídala Melody.
"Ahoj," usmála se Jenna na Albuse a následně pozdravila i Zoe a Rose, aby zamaskovala, že zdravila jen Albuse. Rose jen něco zabručela. Albus Jenně pozdrav oplatil, včetně úsměvu a poté také pozdravil obě děvčata. A pak pozdravila všechny tři dívky zvlášť Zoe. Melody na ni spiklenecky mrkla.
"Ta nám toho dala, co?" prolomila nastalé ticho Laura. I ona chodila na Starověké runy. "Přeložit do příštího úterý celou první kapitolu."
Profesorka Babbingová se totiž rozhodla, že v šestém ročníku jsou v runách natolik pokročilí, že by si mohli postupně přeložit jeden ze starých rytířských příběhů.
"Je toho dvanáct stránek. Co kdyby jsme každá přeložila čtyři a navzájem si tak ušetřili čas?" navrhla Zoe.
"Jasně, tak já si vezmu první čtyři a ty si s Rose rozděl zbytek."
"Co? Jaké dělení?" Rose se konečně přestala pokoušet naučit létat papírek před sebou pomocí neverbálního kouzla. "To nejde. Nedávalo by nám to smysl, bez začátku. Nehledě na to, že každá přeložíme jednu věc různými názvy. Navrhuju se sejít, třeba v sobotu, a udělat to společně."
"Jo, to je taky možnost. Ve třech nám to půjde určitě rychleji," souhlasila velmi nenadšeně Laura.
"Né, v sobotu né. Vždyť máme dneska volný odpoledne," protestovala Zoe.
"A ty nebudeš kreslit ten komiks?"
"To je zase Rayův komiks?" natahovala se po papírech Melody.
Zoe je všechny rychle sebrala a vstala od stolu. "Tak já jdu kreslit. Ray mi zakázal někomu dílo ukazovat, dokud není hotové."
"Neslyšel jsem zrovna slovo zakazuji," namítl žertem Albus. Zoe na něj ode dveří udělala dlouhý nos a zmizela mezi studenty, kteří právě přicházeli na oběd.
"Musím do knihovny," zvedla se Rose a také vykročila.
"Počkej, my s Laurou tam taky musíme," vyhrkla honem Melody a zvedala nechápavou kamarádku od nedojedeného jídla.
"Budeš letos pokračovat v lektvarech?" zeptal se Jenny Albus po chvíli, kdy proti sobě jen seděli a oba se snažili udržet oči ve svém talíři.
"Jo, a ty?"
"Taky."
"Tak to se tam uvidíme. Budu ti držet místo."
"Díky. To budu rád."
"A co prázdniny? Jak ses měl?"

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx