3. První hodiny a trable s Bellou

27. prosince 2011 v 15:10 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Všichni školou povinni
První den byl vskutku roztěkaný, lítala jsem z jednoho konce školy na druhý, z učebny do učebny… Jako první hodinu jsem měla dvouhodinovku lektvaru s profesorem Křiklanem, pak kouzelné formule s Kratinorem, přeměňování s McGonagallovou, bylinkářství s Prýtovou a létání s Hoochovou. Mezitím jsem stihla poslat dopis rodičům.
Z celého dne se mi nejvíce líbilo přeměňování. Profesorka McGonagallová nám dala za ůkol přeměnit sirku v jehlu a naopak.
,,Dobrý den. Vítám vás na první hodině přeměňování. Tento předmět je stejně důležitý jako kouzelné formule. Oba tyto předměty jsou pro život kouzelníka zcela podstatné a nepostradatelné. Dost řečí. Ted´ vám vysvětlím co budete dělat." Řekla profesorka McGonagallová a předvedla názornou ukázku.


Musím říct že ani lektvary nebyli nudné. Profesor Křiklan je…má svůj styl učení. Lektvary jsme měly společně se Zmijozelem. Při té příležitosti jsem si myslela že si popovídám s Bellou, jenže ta nejspíš byla jiného názoru.
,,Ahoj Bello" řekla jsem.
,,Co chceš?!"
ozvalo se mi.
,,Už nic." Odpověděla jsem.
,,Tak proč mě otravuješ?" řekla Bella a otočila se ke Zmijozelským.
Slyšela jsem ji říkat něco o pitomém nebelvíru.
Nymfadora je řekla: ,,Já ti to povídala."
,,To je jedno. Jdeš do knihovny? Chci jsi půjčit něco o přeměňování." Řekla jsem.
,,Tak jo." Odpověděla Dora.
V knihovně jsme strávily dlouhou dobu. Když jsme odcházely bylo těsně před večeří, byl čas akorát tak dojít do společenské místnosti a uklidit si půjčené knihy.
Honem jsem s Dorou spěchala do Velké síně, když jsme si sedaly zaslechla jsem křik. Ozýval se od zmijozelského stolu. Nebyla jsem jediná, kdo se tam kouknul.
Původce toho jekotu byla Bella a nějaká blonďatá dívka. Bella se na dívku dívala jako na otravný hmyz, který ji bzučí u ucha. Nejspíš se ty dvě hádaly. Bellatrix si všimla, že se na ni kouká skoro celá jídelna, tak se utišila. Dál už jsem jim nevěnovala pozornost a začala jsem si
povídat s Dorou. Po večeři jsme se odebrali do společenských místností.

Další den byl trošku klidnější než ten předešlí. Jako první hodinu jsem měla dějiny čar a kouzel, pak kouzelné formule, obranu proti černé magii, věštění a jasnovidectví.
Zbytek týdne proběhl stejně klidně jako tento den.
Konečně byl víkend. V sobotu mi Arien přinesla dopisy od rodičů a Remuse. Dala jsem jí pamlsek a pak odlétla. Doufám že to nebude hulák, pomyslela jsem si.
Pomalu jsem dopis otevřela a začetla se.

,,Drahá Lili,
Děkujeme Ti za skvělý dopis. Jak tak koukáme tak asi nemáš moc času nazbit, jinak by jsi psala častěji. Ne to byl vtip! Jen se i nadále ( doufáme že se učíš!)pilně a dobře uč. Gratulujeme Ti k Nebelvíru. Jsme na Tebe
pyšní.
S láskou máma a táta."

Druhý dopis byl od Remuse, krátký a stručný dalo by se říct.
,,Milá sestřičko,
Gratuluji Ti k Tvé nové koleji. Nedělej průšvihy ( jako bys je někdy dělala, viď?)
Tvůj ,,milující" bratr Remus J. Lupin"

Hned jak jsem si ty dopisy přečetla tak jsem začala psát.
,,Milý rodiče,
Je pravda že nemám moc času, když mám volno tak se učím, sedím v knihovně nebo si povídám s Nymfadorou Tonksovou. Chodí do stejné koleje jako já a jsme spolu na pokoji.
Jsem tu teprve týden a už se mi stýská.
Vaše Lili"

O Bellatrix jsem se radši nezmiňovala. Pak jsem napsala Remusovi.

,,Můj drahý bratříčku,
Děkuji za gratulaci. Neboj se, žádné průšvihy nemám a doufám že nebudu mít.
Už se těším až Tě uvidím.
Ze srdce Lilien F. Lupin"

Oba dopisy jsem složila do obálky a šla do sovárny. Našla jsem Arien a přivázala jí k nožce dopisy. Sova vzlétla do výšky a byla pryč. Zbytek víkendu jsem strávila s Nymfadorou.
Z hodin, z knihovny a z přestávek se staly stereotypy. Ještě že existovala soví pošta, alespoň Remus mi psal něco zajímavého. Na rozdíl od rodičů, které nejvíc zajímala škola, můj prospěch a tresty.
Zbýval pouze měsíc do Vánočních prázdnin, které jsem měla strávit doma. V půlce listopadu napadl první sníh, Bradavice v tu dobu byly ještě krásnější než předtím.

Měsíc utekl jako voda a začali prázdniny. Cesta z Bradavic byla zdlouhavá…
Byli jsme s Nymfadorou tak zabrané do rozhovoru, že jsme si nevšimli, že jsme na nádraží dokud vlak nezastavil.
Vystoupila jsem a uviděla rodiče jak se ke mně hrnou, vyšla jsem jim naproti. Jako první mě objala matka se slovy: ,,Tolik jsi mi chyběla, drahoušku."
S otcem jsem si řekla tiché ,,Ahoj a chyběla jsi mi." Alespoň z toho nedělá takové drama jako matka.
,,Kde je Remus?" ptala jsem se.
,,Tady jsem." ozvalo se za mnou.
Otočila jsem se a tam stál Remus s vozíkem s mými věcmi z Bradavic.
Na něho jsem se těšila nejvíc, taka taky taková byla moje reakce.
Obejmula jsem ho s takovou radostí, že mě musel brzdit, abych ho neumačkala.
Rodiče už chtěli jít, jenže já jsi vzpomněla na Nymfadoru. Poprosila jsem je aby chvíli počkali a vydala jsem se ji hledat. Za okamžik jsem ji našla, zřejmě měla stejné umysli jako já.
,,Ahoj Doro, bude se mi stýskat." Řekla jsem a objala ji.
Ona mě napodobila, akorát se slovy: ,,Mě taky."
,,Nechci ani přemýšlet co budeme dělat až budou letní prázdniny." Řekla jsem.
,,To nevím" odpověděla mi.
,,Hezké svátky" hlásala jsem.
,,Hezká svátky" opakovala Dora.
Naposledy jsme se na sebe podívaly a rozešli se ke svým rodinám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx