3.kapitola - Otázka Snapeova smrtijedství

22. prosince 2011 v 20:00 | Dejna |  Krev není voda
Bylo už pozdě odpoledne a Brumbál právě seděl ve své kruhové pracovně za stolem. Samozřejmě nezahálel, právě naopak, pilně pracoval, psal dopisy, různá služební sdělení, pokyny. Vtom do pokoje doslova vpadla profesorka Trigová, bledá, udýchaná, vyděšená, nebylo pochyb, že právě přestála nějaký šok.
"Profesore Brumbále..."
"Ano, co se vám stalo?" zeptal se Brumbál, jakmile spatřil výraz a barvu jejího obličeje. Gabriel se bez vyzvání zhroutila na křeslo.
"Dnes odpoledne jsem šla do Prasinek a byli tam dva Smrtijedi."
"Cože?" zeptal se Brumbál a povstal, ale z jeho výrazu se nedalo vyčíst sebemenší duševní pohnutí.
"U Tří košťat," dodala udýchaně.
"Ublížili vám? Ublížili někomu?"
"Asi ne, seděli u stolu a povídali si."
"O čem si povídali?" vyptával se Brumbál. "Zaslechla jste něco?"
"O mně, o Severusovi a o tom, že se pozítří ve tři sejdou u Prasečí hlavy."
"Poznala jste ty muže?"
"Avery a Yaxley, alespoň se tak titulovali, " řekla Gabriel a její rty se ještě chvěly.
"Co o Severusovi říkali?"

"O něm se zmínili jen tak mimochodem, prý jim pověděl, že tu učím, profesore, on… on… se s nimi stýká!" vykoktala. Vlastně teprve teď jí to došlo. "On je určitě zrádce, pane profesore!" vykřikla a slzy jí stékaly po tvářích. "Na téhle škole učí Smrtijed!" Kulila oči, div jí nevypadly z důlku.
Tohle přece Brumbál nemůže nechat jen tak, uvažovala a dál se na něj šokovaně dívala, nemohla pochopit, proč se tváří pořád stejně.
"Severus není zrádce," řekl zcela klidně a přesvědčivě Brumbál.
"Jak si tím můžete být tak jistý, podle mě je to ničema, zrádce a ještě ke všemu Smrtijed."
"Profesorko, opakuji vám, že Severus Snape není zrádce," odvětil se stále stejným klidem ve tváři i v hlase. Gabriel tím byla překvapena snad ještě víc než zjištěním samotného faktu, že Snape je Smrtijed.
"Nic není tak černé, jak se na první pohled může zdát," řekl Brumbál tajemně.
Gabriel nechápala. Snape je zloduch a Brumbál se tváří, jako by se nic podstatného nestalo.
"Paní profesorko, přijďte zítra o půl druhé sem do mé pracovny a já vám vše vysvětlím. Vy mi potom podrobně popíšete všechno, co se stalo v Prasinkách, teď však musím ještě vyřídit jednu neodkladnou záležitost, a proto mi bohužel nezbývá, než vám prozatím poděkovat za informace a rozloučit se s vámi."
Gabriel souhlasila, byla všemi nastalými událostmi tak vyčerpaná, že by zřejmě přikývla na cokoliv.
"Na shledanou, profesorko, a zajděte si za madam Pomfreyovou, ať vám namíchá nějaký životabudič," usmál se povzbudivě Brumbál a doprovodil ji až ke dveřím.
Gabriel se vydala po schodech dolů.

Na ošetřovně vládl naprostý klid, jen madam Pomfreyová pilně pracovala za svým stolem.
"Dobrý večer, profesorko," řekla přívětivě hned, jak mladou ženu spatřila.
"Dobrý," unaveně odpověděla Gabriel.
"Je mi jasné, co potřebujete," pokývala chápavě hlavou madam Pomfreyová a podala jí lahvičku s lektvarem. Gabriel poděkovala, odebrala se do svého pokoje a tam usnula.

Severus celý den učil, dopoledne Zmijozel - Nebelvír šestý ročník a odpoledne Mrzimor -Zmijozel čtvrtý ročník, po tomto nervovém vypětí si následně dal sklenku whisky, aby přetrpěl večeři se studenty, po níž se ještě znovu vydatně napil a ulehl ke spánku.
A zas to přišlo. Zase jeho obávaná noční můra. Křik. Děti. Lidé. Slzy. On opět svázaný na podlaze, nucen přihlížet Lilyinu pláči a nucen poslouchat její krutá slova. Tentokrát se ale něco změnilo, byl tam Voldemort i se všemi Smrtijedy, metali proti všem kletby, křik sílil, Lily sténala víc a víc a Severus se náhle probudil, v depresi a vystrašený víc než kdykoli předtím. Opět si namíchal lektvar na uklidnění a na posílení spánku.

Ráno se Gabriel vzbudila časně, usměvavá, klidná, lektvar madam Promfreyové evidentně zabral. Vylezla z postele, oblékla se, ale na snídani bylo ještě brzy. Šla do sborovny a vzala si tam s sebou pojednání o pravidlech famfrpálu od druhých ročníků Nebelvíru, uvařila si čerstvou kávu, usedla k psacímu stolu a dala se do opravování.
"Dobré ráno," ozval se za jejími zády jedovatý hlas.
Polekaně se otočila. Severu Snape seděl ve svém křesle.
"Dobré ráno, profesore, nevšimla jsem si vás," řekla a oplatila mu jeho jedovatý tón.
"Vyrušila jste mě, profesorko."
"Vy mě také. A vůbec, kde se tu berete tak časně?" Jeho přítomnost jí hodně vadila a jeho výraz její zlobu zdvojnásobil.
"Co je vám do toho, to si učitel nemůže jen tak sednout do sborovny, aniž by ho někdo otravoval?" Jeho otázka vyzněla spíš jako výhružka.
"Mohla bych se zeptat na totéž."
"Prosím?" vyštěkl vztekle.
"No co, a proč bych si já nemohla v klidu sednout ve sborovně bez toho, aby mě otravoval Smrtijed?" Gabriel ta slova zkrátka ujela z úst dřív, než o nich stačila přemýšlet. Nevadilo jí to.
Snape na ni upřel své temné zraky, a kdyby pohled zabíjel, Gabriel by neměla sebemenší šanci na přežití.
"Copak, došla vám slovní zásoba?" pokračovala jízlivě. Nebála se ho, věděla že bruslí po velice tenkém ledě, ale bylo jí to jedno.
"Vy mlčte!" zasyčel.
Pohár Gabrieliny trpělivosti přetekl.
"Proč bych měla mlčet, právě jsme rozpoutali zajímavou debatu na téma Severus Snape a Smrtijedi, copak, tobě se to nelíbí?" křičela.
"Netykejte mi, profesorko," procedil mezi zuby.
"Ale no tak, Snape, nevyhýbej se tématu. A navíc, nechceš mi přeci tvrdit, žes zapomněl na starý dobrý časy?"
Severus změnil výraz tváře.
"Nic o mně nevíte, profesorko, takže mlčte," řekl jen a řekl to tak tiše, jako by jeho slova zahajovala onen pověstný klid před ničivou bouří. Ale to Gabriel v tu chvíli vůbec nevnímala, poddávala se své zlobě.
"Ale copak, Severusi, pozveš si na mě svoje kamarádíčky, třeba Averyho nebo Malfoye nebo rovnou Ty-víš-koho?" držela v ruce hůlku a ječela už tak hystericky a hlasitě, že proti ní zněl křik mandragory jako příjemná melodie dětské hrací skříňky.
Snape ji chtěl umlčet. Chtěl aby konečně ztichla. Možná měl odejít, ale rozhodl se jinak. "Expelliarmus!"
Bylo to rychlé a nečekané. Nestačila udělat nic. Její hůlka přeletěla celou místnost a Gabriel dopadla na skleněnou skříňku. Ta se roztříštila. Mladá žena zůstala mezi střepy ležet v bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx