20. - Vánoce 2/2

28. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Tak a tady je druhá část Vánoc. Původně to mělo být spolu v jedné kapitole, ale blog si se mnou zahrál a nejde mi to vložit celé, takže jsem to rozdělila na dvě části a tudíž tahle je holt kratší..no...(grr...)

"No teda…tohle je nádhera." Koukal překvapeně Sirius. Věděl, že sídlo, které Pandora měla zdědit, bylo velké a luxusní, ale tohle opravdu nečekal. Velka vstupní hala s mramorovou podlahou a kamennými, broušenými zdmi. Velká půloblouková okna a dvoukřídlé vstupní dveře. Nalevo byly dveře do obýváku a do malé koupelny a napravo byla kuchyně a z ní se šlo do špajzky a sklepa, kde se skladovalo hodně věcí týkajících se kuchyně. Za nimi bylo mramorové schodiště s kovovou zdobenou římsou, které vedlo do pokojů. Sídlo mělo osm ložnic, sedm koupelen, pracovnu a knihovnu.



"Neuvěřitelné. A tady žiješ sama?" podivil se Sirius. Nechápal to. Samozřejmě, že věděl, že sídlo ve Walesu je luxusní, ale nečekal, že ti bude vypadat takhle. Stál jenom ve vstupní hale a už byl celým tím domem uchvácen.
"Od roku 2003 jsme tu žili všichni společně, i s Michaelem. Do toho mého domu jsme jezdili jen v létě." Podotkla Tarra.
"A přesto jsem to tam měla mnohem víc radši. Asi to bylo vzpomínkami." Usmála se Pandora.
"Ano, tady to bylo chladné a hrozně strojené. Tam jsme vždy byli uvolnění a veselí, jen Michael s tím měl problém."
"Nedivím se, vždycky byl protivný a chladný. Ta jeho arogance mě štvala, až jsem si říkala, že já snad nejsem jeho dcera. Po tom, co jsi od něho odešla, si asi uvědomil, o co všechno přišel, ale nedokázal to stoprocentně změnit, ale snažil se, i když té snahy mohlo být víc." Odrkla si Pandora. Svého otce nikdy neměla ráda a vlastně pravým otcem jí byl Sirius, i když s ním byla jen asi dva roky a pak zemřel.
"Přece jsi ho měla aspoň trochu ráda." Podívala se Tarra na svou dceru.
"Ani moc ne, byl arogantní, chladný…pravý aristokrat. Dokonalý pro společenský vychloubačný svět, ale ne pro rodinu." Okno v hale se najednou rozlétlo, zafoukal dovnitř prudký zimní vítr a pak se okno opět přivřelo s ohlušujícím prásknutím. Nebylo otevřené ani deset sekund, ale ta zima, která ten rok byla extrémně tuhá, už stihla zaplnit dům.
"Myslím, že v bývalém otcově domě, bys o něm takhle mluvit neměla." Podotkla zaraženě Tarra.
"Prosím tě, přece bys nevěřila, že to byl táta." Odfrkla si Pandora a sundala si kožené rukavice. Zamířila do levé strany haly, kde stálo sofa, zakryté v igelitu. Stáhla z něj igelit a hůlkou ho odstranila z místnosti.
"Zatím se tu můžete posadit a já se mrknu do kuchyně. Požádala jsem Miu, aby pořádně nakoupila. Doufám, že nezapomněla." Pandora odkráčela do kuchyně a Susan zamířila do svého pokoje. Tarra se Siriusem se posadili na sofa.
"Tady bývá stromeček." Ukázala Tarra před sebe. "A tady stůl." Ukázala Tarra na druhou stranu haly. "Jeden stůl bývá v obýváku, ale když jsou pozvaní hosté, jí se vždycky tady."
"Jídla je tu jak pro regiment na celý rok, takže opravdu hlady trpět nebudeme." Usmála se Pandora.
"Teď si vybalíme a pak půjdeme pro stromeček. Kde je Sue?"
"Odběhla do svého pokoje." Odpověděla Tarra.
"Jak dlouho jsi tu nebyla?" zeptal se Sirius.
"Od léta, ale Mia sem jezdila jednou do měsíce, aby tu utřela prach a vyvětrala. Pojďte, ukážu vám pokoje."
Později odpoledne se všichni vydali pro stromeček do lesa, ale návrat i se stromkem se zvrhl v koulovačku a stromeček nemohli jít zdobit dřív, než se všichni převlékli. Večer, když všichni večeřeli v obýváku, dům konečně voněl tou pravou vánoční atmosférou. Celá hala provoněla jedlí, která byla nazdobená o hodně líp, než by se někomu jinému, než Pandořině rodině povedlo. Vánoční řetězy na zábradlí, cesmína na krbu a jmelí nad vchodovými dveřmi. Menší ozdůbky v oknech…Ostatní pokoje nebyly o vánoční výzdobu ochuzeny a rovněž se mohly těšit nádhernou výzdobou.
Šestadvacátý prosinec byl ve znamení příprav na nadcházející vánoční párty. Kolem oběda už bylo všechno hotové a v jednu už se v sídle objevil první host-Samuel Robinson.
"Ahoj, Same!" Pandora se k němu vrhla a objala ho, ten ji začal líbat až se i Sirius ozval, že jsou věci, které by si mohli nechat do soukromí.
"Máš pravdu!" ozval se Ron, který se tam právě přenesl. Následovala celá Weasleyovic rodina a Potterovi se taky objevili co nejdřív. Zábava mohla začít. V hale byl prostřený dlouhý stůl, který se pod záplavou jídla téměř ztrácel. Když se všichni najedli, pustila Pandora hudbu a mohlo se začít tancovat. Ron i Harry vyzvali své krásné partnerky a Sam se taky snažil, dostat Pandoru na parket.
"Promiň, ale jsem hostitelka a musím se tu o všechno postarat." Pohlédla na něj výmluvně a pokračovala ve sklízení talířů. Zábava bujaře pokračovala, i když se odpoledne přehouplo ve večer. Nikdo nebyl unavený.
"Tak už si pojď zatancovat." Prosil Pandoru Sam asi po padesáté.
"Ale já se tu vážně musím-"
"-Nic nemusíš!" přerušila ji Pandora a vzala jí z rukou dezertní lžičku. "Je to pořád i můj dům, takže jsem taky hostitelka a tudíž mám právo se tu o všechno starat a tvým právem je, se taky trochu bavit!" Pandora se rozesmála a souhlasila s vyzváním k tanci. Samova radost dlouho netrvala. V krbu se ozvalo hlasité prásknutí a do místnosti vstoupil vyděšený Benjamin.
"Tady jste! Hledal jsem vás v Godrikově Dole! Bál jsem se o vás!" podíval se na Pandoru.
"Proč by ses měl po nás bát? A co tady vlastně děláš!?" Pandora začínala být naštvaná. Brenjamin se jí najednou až moc pletl do života.
"Vy jste nečetli Denního věštce? Tady je!" s těmi slovy vrazil Benjamin Pandoře do ruky noviny. Ta se na ně podívala nejdřív naprosto nezaujatým pohledem, ale pak její tvář zbledla. Beze slova dala noviny kolovat, každý na ně letmo pohlédl a předal je dál. K tomu nebyl potřeba dlouhý komentář. Když se noviny dostal k Siriusovi, začal číst nahlas: "Máme jisté zprávy, které jsou bohužel stoprocentně věrohodné, že se vrátil jeden z nejobávanějších kouzelníků. Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit se! Po devatenácti letech, kdy strach z jeho návratu pomalu opadal, se vrátil. Že na to, čeho se máme bát, nesmíme nikdy zapomenout, nám v noci z pětadvacátého na šestadvacátého prosince bylo připomenuto. Před devatenácti lety černokněžníka jistou kletbou poslal z našeho světa pryč kouzelník jménem Harry Potter. Nyní nevíme, zda nám již zmíněný opět bude schopen pomoci, protože existují informace o tom, že vy-víte-kdo je mnohem silnější než před devatenácti lety…Dál to snad nemusím číst."
"To nemůže být pravda." Ozvala se Tarra.
"Ale ano. Ráno jsem to cítil, ale myslel jsem, že si to namlouvám." Prohlásil Harry a všichni na ně hleděli vyděšeným pohledem. Všichni, až na děti, věděli, co mají očekávat a že se mají, čeho bát.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inka/Ina Inka/Ina | 9. ledna 2012 v 16:13 | Reagovat

Tk co sestřičko?? furt čekam na pokračování a vono nic...! makej makej sem zvědavá jak pes u tašky s krmením :)

2 Surynka Surynka | 12. ledna 2012 v 19:10 | Reagovat

[1]: Tak já se snažím, ale 21. díl jsempsala tři dny a pak ho smazala, protože se mi to zdálo hrozně divný no a do té doby jsem to smazala asi čtyřikrát, proto mi to tak dlouho trvá :|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx