2. - První den v Bradavicích

10. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Nastal den, kdy žáci měli nastoupit do školy. Některým se chtělo víc, některým míň. Ale ti, kteří se do školy těšili, byli rozhodně početnější. Tehdy byli na nástupišti 9 ¾ mezi loučícími se rodiči i dva významnější páry. Weasleyovi a Potterovi se loučili se svými dětmi. James Potter mířil do druhého ročníku, takže s ním neprobíhalo přehnané a skoro až srdceryvné loučení, ale jeho o rok mladší bratr, Albus, na tom byl jinak. Stejně jako Rose Weasley i Albus jel do Bradavic poprvé, takže jejich rodiče byli v plném nasazení, co se týkalo poučování, instruování a různých dalších činností.

"Nezapomeňte za nás dát pusu Nevillovi." Připomněla Ginny svému nejstaršímu synovi. Načež se zvedla veliká vlna protestů v čele s Jamesovými námitkami, že Neville Longbottom je možná dobrý přítel rodiny, ale ve škole je to profesor, a tomu tedy na uvítanou před začátkem hodiny rozhodně pusu nedá! Všichni se rozesmáli a ještě naposledy se slovně rozloučili se svými dětmi, a když se dal vlak do pohybu, pořád stálo na nástupišti hodně rodičů se zdviženýma mávajícíma rukama. Ve vlaku si všichni sedli do jednoho kupé. James měl sice námitky, že by radši seděl se svými přáteli, ale když zjistil, že ti už sedí v jiném, přeplněném kupé, nezbylo mu nic jiného, než se posadit ke svému bratrovi a dvěma dalším prvákům, kteří mu byli jako bratranec a sestřenice. Prostě Potterovi a Weasleyovi spolu udržovali přátelství ve všech rodových liniích. Během cesty se všichni postupně šli převléct a koupili si i pár sladkostí. Když dorazili na nástupiště, byla už tma. Hagrid už tam stál a navigoval prváky jiným směrem, než ostatní studenty.
"Buď v klidu, Ale. Prváci se dostanou do hradu vždycky v loďkách. Stejně jako já minulý rok. Pak se uvidíme ve Velké síni." James byl rád, že se zbavil svého mladšího brášky a jeho vystrašených očí a přidal se ke svým kamarádům. Albus se společně s Rose posadil do jedné z loděk a po chvíli opravdu zapomněl, že měl strach. Když mlha trochu ustoupila, naskytl se mu pohled na obrovský hrad se spoustou věží a hromadou rozsvícených oken.
"Tý jo, nádherný, co?"
"To jo. Podívej, tamhle v těch velkých oknech by měla být Velká síň. To mi říkala mamka." Hlásila Rose. Hermiona jí vyprávěla hodně ze svého pobytu na hradě. Tak nějak všichni -Harry, Ginny, Hermiona i Ron- se domluvili, že jim celý příběh týkající se Voldemorta převypráví společně a až budou starší. Chtěli jim říct všechny podrobnosti a jedenáctileté nebo dvanáctileté děti by se mohly vyděsit. Všichni vystoupili z loděk a prošli vstupní bránou. Na schodech stála Luisa McGonagall, vnučky Minervy, a všem prvákům začala vysvětlovat pravidla zařazování.
"…až bude vaše jméno vysloveno, posadíte se na židli a Moudrý klobouk vás zařadí do koleje, do které patříte. Jasné?" Luisa si nemohla dovolit čekat na přikývnutí každého z prváků, ale téměř okamžitě po ukončení svého proslovu se otočila ke dveřím a otevřela.
"…určitě půjdu do Zmijozelu, stejně jako všichni Malfoyové. Jiná kolej u nás v rodě ani neexistuje a táta říkal, že si nepřeje, abych já byl nějakou výjimkou." Albus zachytil konec hovoru mezi Scorpiusem Malfoyem a nějakým jeho kamarádem. Jemně šťouchl do Rose a ta mu kývnutím hlavy dala najevo, že všechno slyšela. Oba se na sebe zašklebili a pak pokračovali do Velké síně. Rodiče jim sice říkali o Malfoyových, koneckonců jejich rodina byla už tak trochu tradicí v Bradavicích, ale upozorňovali je, aby neměli žádné předsudky, protože ani Scorpiův otec nebyl v jádru tak zlým člověkem. Tehdy se sice Ron velmi hlasitě ohrazoval. Ovšem Harry ho upozornil na hovor, který probíhal mezi Snapem a Brumbálem, o kterém věděl z Myslánky. Tehdy se dozvěděl, jak to ve skutečnosti bylo s Dracem Malfoyem, k čemu ho donutili a jak to bylo i se Snapem, který u Voldemorta dělal zvěda pro Brumbála a ne naopak, jak se všichni domnívali. O tomhle jediném se svým dětem Potterovi a Weasleyovi zatím zmínili. Zbytek si nechávali na později.
"Albus Potter!" když Luisa McGonagall vyhlásilo Alovo jméno, zavládlo v síni hrobové ticho. Stejně to bylo i minulý rok, když se při rozřazování ozvalo síni 'James Potter'. Ostatní tak reagovali na kohokoliv s příjmením Potter, protože Harry patřil div, že ne k legendě čarodějnického světa. Albus došel rozvážným krokem těch pár schůdku, aby se následně mohl posadit na stoličku. V tu chvíli si vzpomněl, co mu na nástupišti řekl táta jako jedinému ze svých dětí. Svou kolej si spíš vybral, než že by mu byla přidělena. Albus doufal, že i jemu dá Moudrý klobouk na výběr. "Tak tu máme dalšího Pottera," mumlal klobouk tak, aby ho slyšel jen Albus "kolik vás sem ještě přijde?" Albus nevěděl, jestli má odpovědět, ale nakonec šeptl: "Ještě moje sestra." Klobouk si mumlal tak nesrozumitelně, že ani Albus netušil, co to mělo být. "Tuším, že i kdybych tě zkusil poslat do Zmijozelu, protestoval bys stejně jako tvůj otec. NEBELVÍR!" Nebelvírští studenti začali tleskat a uvolnili Alovi místo. Po chvíli přišla na řadu i Rose.
"Rose Weasley!" Rose, byla tak nadšená z té atmosféry kolem, že se chtěla k židli rozběhnout. Pak si to ale rozmyslela a klidným krokem odkráčela k židli a nechala si klobouk položit na hlavu. Moudrý klobouk nejdřív uvažoval, zda Rose poslat do Havraspáru, nebo do Nebelvíru, ale pak zvolil druhou možnost. "Jen ať pokračuje tradice." Utrousil a pak na celou síň vykřikl "NEBELVÍR". U nebelvírského stolu se začalo bouřlivě tleskat a Rose se posadila k Albusovi. Ti si hned začali sdělovat, co během rozmýšlení klobouk mumlal. James seděl naproti Alovi a prohodil: "Dobře, žes' neskončil ve Zmijozelu. Tátovi by to možná nevadilo, ale…"
"…ale tobě by chyběly naše rvačky, že?" usmál se Albus a dal se do řeči s dalšími spolužáky. James, ač nerad, musel uznat, že jeho mladší bráška měl pravdu. Kdyby byl ve Zmijozelu, neměl by ho pořád na očích a určitě by mu to čas od času vadilo. Ale zas tak často by to nebylo! Zamumlal si v hlavě.
"Prosím o klid!" nesl se Velkou síní hlas nové ředitelky. Všichni žáci utichli a vzhlédli k pultíku před profesorskými stoly. Všichni, kdo navštívili Bradavice aspoň jednou, věděli, že je to nová ředitelka a zaujalo je, jestli jim řekne důvod změny, když na konci školního roku nebylo nic ohlášeno. Ti noví žáci se k pultíku dívali z čisté zvědavosti, o změně ředitelky nemohli nic tušit.
"Jmenuji se Pandora Callister a jsem nová ředitelka školy čar a kouzel v Bradavicích. Pro starší studenty jsem asi překvapením, protože jak jsem vyrozuměla, vám změna ředitelky nebyla ohlášená, ale věřím, že s tím nebude mít nikdo problém. Má předchůdkyně, Lucia Hallow, musela z rodinných důvodů Bradavice opustit a já byla vybrána, i když vůbec nevím podle čeho, jako nová ředitelka." Všichni žáci se rozesmáli. Došlo jim, že ředitelka bude patřit k těm veselým a vtipným profesorům "Je mi jasné, že při pohledu na ty hromady slavnostního jídla před vámi, vás můj proslov nebude zajímat, takže ho ani nebudu zbytečně prodlužovat. Letos budu první ročník učit lektvary, ale jinak mě stále uvidíte jako ředitelku. Nyní vám ve stručnosti představím profesory a jejich předměty a pak už se klidně budete moct najíst podle libosti." Pandora pak představila jednotlivé profesory a posadila se. Byla ráda, že si zvládla všechny zapamatovat podle jména, vzhledu i podle předmětu. Když se pustila do jídla, zavzpomínala, jaký byl její první večer v Bradavicích a posléze, jak probíhal celý její první rok na téhle škole. A že bylo na co vzpomínat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Millie Millie | Web | 10. prosince 2011 v 20:34 | Reagovat

Super, krásne napísané :-) teším sa na ďalšiu :-D

2 Surynka Surynka | Web | 10. prosince 2011 v 20:41 | Reagovat

[1]: zajtra o 12:00 :-)

3 Surynka Surynka | Web | 10. prosince 2011 v 20:42 | Reagovat

[1]: Jo a ďakujem :-)

4 Hakky Life Hakky Life | Web | 11. prosince 2011 v 10:00 | Reagovat

Pravda je to pěkně napsané. :)

5 Surynka Surynka | Web | 12. srpna 2012 v 20:54 | Reagovat

[4]:  Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx