2.kapitola - Smrtijedi U Tří košťat

15. prosince 2011 v 20:00 | Dejna |  Krev není voda
Ráno se sešlo na snídani ve Velké síni překvapivě málo profesorů. Židle Albuse Brumbála byla prázdná. Gabriel to připadalo divné, vždycky se setkávali všichni. Z druhého konce stolu na ni zamával Marvin Stevenson, asi pětatřicetiletý pohledný nově jmenovaný profesor obrany proti černé magii. Gabriel se na něj usmála a lehce pokývala hlavou na pozdrav.
"Profesorko Trigová," oslovila Gabriel velice milá dáma s krátkými hnědými vlasy, hnědýma očima a s dlouhými nalakovanými nehty. Měla na sobě fialový plášť, černé kalhoty a střevíce s vysokými podpatky. Byla to Septima Vectorová, stará profesorka věštění z čísel.
"Ano?"
"Jak se vám první týden vede?" zeptala se a při tom si vložila do úst další sousto uzeného.
"Celkem to jde, to víte, zvykám si," řekla Gabriel.
Tím tuto slibně započatou debatu ukončila, jelikož do Velké síně vešel Snape. Gabriel si vybavila včerejší hádku a raději od něj odvrátila tvář. Neměla ho ráda už od mládí, protože se poflakoval s lidmi, z nichž se v budoucnu stali Smrtijedi. Vzpomněla si, jak se spolu jednou pohádali a ona proti němu použila kouzlo Mdloby na tebe. Odrazil ho a poslal na ni kletbu Cruciatus. Jejich hádky se vyznačovaly stále stejnými spouštěcími mechanismy: Lily Evansová, James Potter a Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Ve čtvrtém ročníku s ním už radši nemluvila vůbec. Kamarádila jen s Lily a nemohla pochopit, proč tak dlouho odolává Jamesovi.
Ze vzpomínek vytrhl Gabriel profesor Stevenson.
"Co máte první hodinu, profesorko?" zeptal se. V šedém sportovním saku, černých kalhotách, bílé košili a šedé vestě mu to velice slušelo.
"Dvouhodinovku létání s prvními ročníky. Proč se ptáte?"
"Protože sháním někoho, kdo by za mě vzal dnešní den výuku, musím naléhavě do Londýna."
"Aha, tak to vám bohužel nepomůžu, odpoledne se chystám do Prasinek na nákupy."
"Nevadí. Tak se mějte a dobře pořiďte."
Gabriel na něj mávla, vstala a šla se připravit na vyučování.


Snape se najedl v klidu, nikam nespěchal. Čekala ho totiž hodina se studenty šestého ročníku Zmiozel-Nebelvír. Představovala pro něj nejnepříjemnější kombinaci: Nebelvír, Zmijozel, dvouhodinovka, šestý ročník, Potter, Longbottom, Weasley, Malfoy, no hrůza. Tragičtější ráno si neuměl představit. Proto si chtěl vychutnat jednu z posledních chvil klidu.
Dojedl a vrátil se do kabinetu nachystat si přísady k lektvaru, který měl připravený na hodinu. Kabinet se nijak nelišil od jeho pokoje. Stejně temný a stejně plný knih. Rozdíl představoval pouze krb. Také okno se zdálo trochu větší, ale i zde ho zakrývaly černé závěsy. Velký stůl doplňovalo černé kožené křeslo.
Snape se postavil ke skřínce, umístěné nedaleko krbu, otevřel ji a začal se v ní přehrabovat. Ležely tam rozličné lahvičky s přísadami do lektvarů a také pár knih. Když konečně našel, co hledal, vzal několik lahviček a kotlík a vydal se do dosud prázdné třídy ve sklepení, kde učil. Položil kotlík na katedru, rozdělal pod ním oheň a začal míchat přísady. Brzy však dorazili všichni studenti a Snape napsal na tabuli pokyny a zadání úkolu. Nic lehkého, ale očekával, že žáci šestého ročníku si už poradí sami. Usedl za katedru, aby dokončil kontrolu opravných testů sedmého ročníku. Potom zahájil své procházení mezi lavicemi, jak měl ve zvyku. Spatřil ovšem jen zoufalé pokusy. Jak si jen mohl myslet, že by ta banda tupohlavců mohla umíchat něco složitějšího samostatně. Jediná práce, která za něco stála, patřila Grangerové, jinak pouze marná snaha.
Například Longbottom, jeho lektvar měl do předepsané světle zelené barvy opravdu neobyčejně daleko, zato se fantasticky měnil z rudé na černou a místo tichého bublání z něj sršely stříbrné jiskry. Snape kolem něho prošel a jen si odfrkl, nemělo cenu Longbottomovi něco vysvětlovat.
Crabbeho lektvar vypadal jako vápno, ale chlapec byl syn Smrtijeda, a nebylo tedy radno mu něco vytýkat nebo mu odebírat body. Proto jeho pokus přešel bez povšimnutí. Zastavil se až u Weaslyho a Pottera. Zaslechl totiž, jak si navzájem radí.
"Pane Weasley, není toto samostatná práce?"
"Ano, pane," pípl Ron a sklopil oči k zemi.
"Pottere, co to děláte? Chcete snad, aby váš kotlík vybuchl?"
"Ne, pane," řekl vzdorovitě Harry a podíval se na svého profesora očima plnýma zloby. Když se jejich pohledy setkaly, Snape si opět vzpomněl na Lily. Ale nesnesl chlapcův tichý vzdor, a proto si neodpustil další ze svých poznámek.
"Tak proč mícháte opačným směrem? Připadá vám, že na tabuli není jasně napsáno, co máte udělat, nebo chcete způsobit výbuch úmyslně, abyste se zase zviditelnil?"
Na to Harry nic neřekl a dál se díval profesorovi zlostně do očí.
"Srážím Nebelvíru pět bodů i za Longbottoma," řekl Snape. Malfoy se přitom spokojeně zašklebil a profesor předstíral, že si toho nevšiml.
Když žáci s vypětím všech sil dokončili lektvar, namířil hůlku na tabuli, kde se ihned objevilo úhledné písmo. Poručil studentům, aby text opisovali. Po zbytek hodiny zavládlo v učebně hrobové ticho.
Gabriel si po unavující dvouhodině s prvním ročníkem dala oběd a poté vyrazila do Prasinek. Těšila se, nebyla tam od té doby, co opustila Bradavice. Nejprve zašla koupit pergamen a inkoust do obchodu Písařské brky všeho druhu. Jednalo se o vcelku pěkný obchůdek s přenádherně naaranžovanou výlohou. Milá prodavačka mladou ženu ihned s úsměvem pozdravila. Gabriel se rozhlížela kolem sebe a musela uznat, že výběr zboží předčil její očekávání a bezpochyby by uspokojil i nejnáročnějšího zákazníka.
Všude visely poličky s různobarevnými inkousty, brky všech velikostí a dlouhé svitky pergamenů. Musela se trochu zorientovat, ale nakonec našla, co hledala, zaplatila a vyšla ven do chmurného podzimního počasí. Začalo poprchávat, a tak se bez dlouhého rozmýšlení pustila úzkou uličkou směrem ke Třem košťatům.
Uvnitř se to hemžilo lidmi, někteří seděli u dřevěných stolů, jiní postávali u podávacího pultu a mluvili jeden přes druhého. Gabriel si brzy našla místečko v rohu. Bylo tu ticho, jen u vedlejšího stolu zády k ní seděli dva muži. Objednala si, uvelebila se a pořádně se rozhlédla kolem. Ano, bylo to tu pořád stejné. Útulno, teploučko, praskající plamínky v krbu a všudypřítomná vůně medoviny. Za chvíli se objevila madame Rosmerta s máslovým ležákem. Gabrielinu pozornost však náhle upoutali oba zády sedící muži. Vlastně ani nevěděla proč. Něco na nich se jí zkrátka zdálo podezřelé, aniž by to dokázala logicky zdůvodnit. Pokusila se zachytit útržky jejich rozhovoru.
"Severus říkal, že tady učí Trigová."
Při vyslovení Snapeova jména sebou trhla, ale nikdo si zaplaťpánbůh ničeho nevšiml. "Trigová… to mi něco říká, Yaxley."
"To bych řek, že ti to něco říká, Avery, byla to ta mladinká holka, co nevěřila, že ses ocitl pod kletbou Imperius, ta, jak měla velice působivý proslov před půlkou ministerstva. Kdyby byla trochu starší, tak by jí uvěřili a tebe uvěznili," řekl Yaxley a hrozně přitom kulil oči.
"Aha, ta vysoká, hnědovlasá s modrýma očima, ta slizká mrcha, tenkrát jsem ji nic udělat nemohl, k ničemu by to stejně nebylo, když mě málem usvědčili, že jsem Smrtijed. Kdybych ji tady teď potkal, ta by něco zažila," zasyčel zlostně Avery.
"Nejmíň Cruciatus," dodal po chvíli a Yaxley se při tom hrozivě rozchechtal.
"Sejdeme se zítra ve tři u Prasečí hlavy, tady je to nebezpečné," řekl a kývl směrem k madame Rosmertě.
"Zdravím, jo a kdybys potkal Trigovou, dej mi vědět."
Gabriel bojovala se strachem, celá se klepala a naskočila jí husí kůže. Představa, že by ji teď a tady napadli, odvedli a pak mučili, byla příšerná. Nedokázala se pořádně ani pohnout, jen mechanicky popíjela máslový ležák a tiše doufala, že si jí ani jeden z nich nevšimne. Naštěstí se neotáčeli, a i kdyby tak učinili, byla od nich oddělena závěsem. Po chvilce vstali a zamířili ke dveřím.
Gabriel, vyděšená k smrti, se ještě dlouho po jejich odchodu téměř nehýbala a nedýchala, přestala vnímat čas a prostor kolem sebe, ale nakonec si přeci jen dodala odvahy a vyšla ven. Na podrobný průzkum Prasinek, nebylo ani pomyšlení, oprávněná obava, že by na ty dva mohla někde narazit, byla silnější. Proto raději vytáhla hůlku a přemístila se rovnou před bránu Bradavic. Její první kroky vedly k Brumbálovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hakky Life Hakky Life | Web | 16. prosince 2011 v 16:37 | Reagovat

Díky této povídce jsem se dostala na tento blog. :)

2 hp-povidky-pro-kazdeho hp-povidky-pro-kazdeho | 16. prosince 2011 v 21:01 | Reagovat

[1]: Opravdu? Jak? Jinak jsem ráda že se Vám to líbí

3 Hakky Life Hakky Life | Web | 17. prosince 2011 v 12:53 | Reagovat

[2]: : Ano opravdu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx