2. A učit!

31. prosince 2011 v 13:13 | Illian |  Bouře a led
A učit!
.
Trhla sebou a málem spadla z postele. Mlhavý sen jí stále visel před očima a ona se chvěla po celém těla. Ta krev byla tak skutečná...tak...tak reálná. Znovu se otřásla.
"Fuj," zamumlala a rukou si přejela po čele.
Vlasy! Budu s nimi muset něco udělat. Takhle mi bude trvat půl dne, než je rozčešu.
Pomyslela si a nazdařbůh se rozhlédla. Mít nůžky, šup a už by se poloviny z nich zbavila. Naneštěstí - nebo naštěstí? - nůžky v dosahu nebyly. Vlastně nebylo v dosahu skoro nic, kromě nevzhledné hromádky šatstva. Šatstva, které určitě nepatřilo jí. Nebo ano?

Spustila nohy na podlahu a postavila se. Na výšku si bude muset zvyknout, ale jinak to snad nebude tak hrozné. Popadla tmavou hromádku a překvapením povytáhla obočí. Šaty? Na Malfoyovi zřejmě rodinné svazky zanechaly stopu. Nakonec se s povzdech oblékla a jala se začít zkoumat Malfoy Manor.
Malfoy Manor. Já jsem na Malfoyově sídle. Na Malfoyově sídle se samotným Luciusem Malfoyem!
Křičelo na ni její podvědomí, ale, i když jí to připadalo divné, cítila se dobře. Vlastně, to bylo po dlouhé době poprvé, kdy se cítila opravdu spokojeně. Jakoby celá.
Šaty jí seděly jako ulité, ale přemýšlet nad tím, jak je to možné, bylo nad její síly. Černý samet příjemně chladil na kůži, koberec zase šimral do chodidel a být kočkou tak by určitě spokojeně vrněla.
"Co přesně právě teď děláte?"
Nadskočila leknutím a prudce se otočila.
"Prosím?"
"Slyšela jste."
Lucius mhouřil oči, jako by ji přistihl při nějaké patálii. Pravdou ale bylo, že byl pohledem na ni doslova konsternovaný. Když se otočila, dlouhé vlasy se jí rozvířily kolem obličeje a vytvořily zářivou auru, zvýrazňující nejstříbrnější oči, jaké kdy viděl. Ne. Nebyla to čtrnáctiletá dívka. Možná tak podle rodného listu. Ale inteligence, kterou vyzařovala z jejích zorniček patřila dospělé ženě.
"Jen jsem se chtěla porozhlédnout. A...možná najít knihovnu?"
"Knihovnu," opakoval po ní zamyšleně a ukazováčkem si přejel po spodním rtu. Znělo to zvláštně. Tak měkce.
"Pojďte za mnou."
Stačila udělat jeden krok a váza vedle ní explodovala. Vykřikla. Ten sen… všechny ty střepy. Klekla si, aby je posbírala, ale téměř okamžitě se řízla.
"Nechte to být. Skřítkové to uklidí."
"Ale...já...omlouvám se. Vážně. Nechtěla jsem..." mumlala a pohledem hypnotizovala ranku na levé dlani.
"To nic není. Řízla jste se?"
"Trochu. Nic to není. Vlastně ne."
"Trochu, ale vlastně ne? Jistě."
Protočil oči, udělal těch pár kroků směrem k ní a natáhl ruku. Poslušně mu podala pořezanou dlaň a doufala, že si nevšimne, jak se jí třese. Pán starobylého sídla se ušklíbl, mávl hůlkou a zamumlal něco nesrozumitelného. Ranka se zacelila, ale pálilo to jako čert. Zasyčela.
"Jinak by to nešlo."
"Prosím?"
"Kdyby to nepálilo, neuzdravovalo by se to."
"Aha."
"Pořád chcete do knihovny?"
"Ano!" vyhrkla zbrkle a lehce se usmála. "Tam snad nenechám nic vybuchnout."
"Pravda. Ale nemůžeme Vás tu jen tak nechat pobíhat."
"Co prosím?"
Povytáhl obočí a upřeně se podíval na střepy na podlaze. "Potřebujete dostat svou moc pod kontrolu."
"Ale...."
"Ale?"
"Jak ji mám dostat pod kontrolu? Vždyť jsem doteď netušila, že něco takového umím!"
"Co se to třeba naučit?"
"To jako naučit?"
"Doufám, že takhle dlouhé vedení nemáte pořád."
"Ne já jen....chápu správně, že bych se měla učit ve škole? V Bradavicích? Nebo...nebo jsem....nevím. Vždyť je to tak surreální!"
"Proč by to mělo být surreální? V Bradavicích učím. Místo je tam pro každého. Někdy je to opravdu až s podivem, co to vůbec přijímáme."
"Vy...vy učíte, jakože učíte v Bradavicích?" vykoktala šokovaně a pohlédla na blonďatého muže před sebou skoro jako by ho viděla poprvé.
"Degenerace Rowlingové. Jak báječné. Ano, učím v Bradavicích a ano, Severus Snape je stále ředitelem. Žije. Tečka. Ještě něco?"
"Jakou zmrzlinu máte rád?"
"Prosím?"
"Já...omlouvám se. Prostě...nemohla jsem odolat," začala koktat a nejraději by si nafackovala. Co ji to jenom napadlo? Co ji to probůh napadlo?
.
Budu studovat v Bradavicích. Haha! Kdo by to byl řekl. A Lucius Malfoy, tam učí. Zajímalo by mě co tak může zrovna on učit.
Očima propalovala stránku v knize, ale stejně nevěděla co tam stojí. Myšlenky se jí rozutekly jako vlnky po hladině. Najednou sebou trhla.
Ty fanfiction! Probůh...já o něm psala...ty věci....a četla...
Zrudla jako rajské jablíčko a na chvílí zavřela oči. Ne, neměla by na to myslet. Vůbec by na to neměla myslet!
Z přesvědčování sebe sama ji vytrhl hluk. Do knihovny právě vpadli dva muži.
"Je mi jedno kdo to je. Chci vidět tu její schopnost."
"Severusi už sem ti několikrát říkal..."
"Máš vůbec mozek Malfoy? Přemýšlel si vůbec o tom co, jak tvrdíš, dokáže?"
Severus Snape prskal na všechny strany a zřejmě bylo s podivem, že mu nestoupá pára z uší. Přikrčila se v křesle ve snaze splynout s okolím, ale věděla, že je to marné.
"Bereniko, rád bych ti představil Severuse Snapea."
"Těší mě," vyhrkla a natáhla k němu automaticky dlaň. Ignoroval ji.
Jak se tenhle člověk může Illian líbit? To nepochopím...*
"Mě netěší slečno. Přiděláváte mi práci. Nuže, tenhle… člověk," pohledem téměř zavraždil Luciuse "tvrdí, že se vám povedlo jen tak z ničeho nechat explodovat vázu a že jste se změnila." Poslední slovo řekl značně pochybovačným tónem a celkově z něj čišela arogance na pět kilometrů okolo.
"A...asi to bude pravda, ale hlavně jsem dopadla takhle a pak ta divná pouta..."
"Pouta? Luciusi opravdu, k čemu máš hlavu, když v ní očividně nemáš žádnou šedou kůru mozkovou?"
Oslovený se nepříjemně ošil.
"Nemyslel jsem..."
"My si všimli," skočil mu do řeči Severus, ale nakonec ho nechal pokračovat.
"Prostě mě nenapadlo, že by mudla mohla být štítonoš!"
"Mudla nemudla, je štítonoš. Půjde hezky do Bradavic a ty si ji vezmeš na starost. Odmítám sledovat jak zboří půlku nějakého města."
Než stačila cokoliv říct, práskly za bradavickým ředitelem dveře a byl ten tam. Nechápavě se tedy obrátila na Luciuse.
"Co je to štítonoš?"
Dobrá otázka.
Pán Malfoy Manor si promnul unaveně spánky.
"Štítonoši jsou velice mocní tvorové...."
"Tvorové?! Já jsem člověk!" skočila mu pobouřeně do řeči.
"Možná. Poslední štítonoš se tu ukázal tak před sedmdesáti lety a pak zmizel stejně jako všichni před ním. Vždycky zmizí. Podle pověstí nás chrání odkudsi - neznámo odkud, ale nikdo je nevidí. Nikdo o nich neslyší. Prý prostě jsou. Pche! Jak naivní domněnka."
"To víte něco víc?"
"Mezi aristokraty se to říká trošku jinak," uchechtl se takovým zvláštním arogantním smíchem "Štítonoši jsou prý tvorové, ano tvorové," zavrčel při pohledu na její nesouhlasné mhouření očí "kteří žijí jednoduše v jiných přírodních podmínkách. Otec mi kdysi říkal, že v Africe, Rusku, Číně a jiných končinách jsou celkem běžní, i když...." na chvíli se odmlčel a v očích se mu poťouchle zablýsklo "i když jsou často zneužívaní."
"Zneužívaní?! Jak jako zneužívaní?! Co tím chcete říct!" vykřikla a prudce se postavila na nohy.
"Zlý čarodějové si je nárokují pro sebe. Využívají, spíše bych měl říci čerpají, z jejich moci a škodí tak lidem."
"Takže… takže štítonoši jsou zlí?" zeptala se tiše a doufala v zápornou odpověď.
"Ne!" vykřikl snad až příliš prudce. "Nejsou zlí. Podle knih jsou to jedny z nejčistších stvoření neschopní zášti, neschopní zloby. Staré spisy je staví téměř na stejnou úroveň jako jednorožce. Samozřejmě některé popisy jsou značně přehnané, ale ne, rozhodně nejsou zlí."
V očích měl něco,… něco nepopsatelného. Jakoby se nedíval na ni, ale na něco daleko za ní. Někam, kam ona nemůže. Kam nemůže nikdo.
"Štítonoši byli mezi kouzelníky co naše paměť sahá. Zmínky o jejich moci, jejich čistých srdcích jsou i v těch nejstarších spisech, které se dochovaly. Byli tak...tak ojedinělí, že si jich všimli i mudlové. Věřili, že jsou jakousi dobrou silou. Bílou mocí. V jejich kultuře se odkazy na ně dochovaly dodnes."
"Jak dodnes? Neznám žádné štítonoše. Nikdo o nich nemluví."
"Ale ano."
Usmál se a na ten kratičký okamžik vypadal úplně jinak. "Stačí se podívat na mudlovské erby. Štítonoši jsou zvířata, nebo andělé, kteří je podpírají.**"
"Cože? To jako...jako vážně?" zeptala se nevěřícně. Přikývl.
"Takže já jsem štítonoš."
"Ano. A má to jednu výhodu. Nemusím vám kupovat hůlku."
.

* Já prostě nemohla odolat! Bylo to silnější než já a nebojte, nebudu se sáčkovat do příběhu, ale říkala jsem si, no...znáte mě :)
** Abych to vysvětlila. Štítonoši mohou být lidské bytosti, andělé nebo heraldická zvířata, podpírající erb. Obvykle jsou zobrazována ve dvojici, stojící po obou stranách erbu, výjimečně je můžeme spatřit i za erbem nebo v podobě jednoho nositele. Např. Spojené království má lva a jednorožce. Takže si vlastně tak úplně nevymýšlím. (viz Wiki)
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx