19. - Vánoce 1/2

27. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat

Byla středa šestnáctého a Pandora byla ráda, že už za chvíli bude klid. Vánoční prázdniny začínaly od pátku. Už v sobotu měli školu opouštět první studenti a závěrem jich mělo na hradě zůstat opravdu málo. Pandora se cítila zvláštně, zamilovaně, ale zároveň vyděšeně. Byla vyděšená z toho, co se stalo o víkendu. Nebyla jediná, kdo tušil, že se něco blíží. Něco velkého a nebezpečného. V Denním věštci se nepsalo skoro o ničem jiném. ÚTOK NA LONDÝ! NÁVRAT NBEBEZPEČNÉ KOUZELNICKÉ DOBY? --- LONDÝN OHROŽEN KOUZELNÍKY O VÍKENDU! ČEKÁ TO I NÁŠ SVĚT? Objednala si donášku novin na každý den, ale z těch ponurých zpráv jí začalo být smutno a přemýšlela, že ty noviny už ani nebude číst. Na druhou stranu, pokaždé byl titulek napsán palcovým písmem a prostě přitáhl její pozornost.





"Hezký den paní ředitelko." Samuel do místnosti doslova vplul s oslňujícím úsměvem, který si schovával jen pro svou krásnou přítelkyni.

"Ahoj Same." Rozzářila se Pandora a odložila další ponuré vydání Denního věštce.
"Četlas to dneska?" mrknul na noviny položené na stole.
"Samozřejmě, nedržela jsem je v ruce jen tak."odpověděla trochu jízlivě, ale víc pobaveně.
"Co na to říkáš?" zeptal se a sáhl po výtisku, aby nalistoval stránku, ze které chtěl přečíst citaci.
"Co bych mohla? Byli jsme tam, takže oba víme, jak je ten článek přehnaný, ale říkám si, jestli v něčem přece jen nemají pravdu."
"V čem přesně? V tom, že to bylo připravované, nebo v tom, že je to předzvěst něčeho většího?"
"Obojí." Odpověděla klidně.


"Správně. Poslouchej: 'Ministerstvo si nemyslí, že by se jednalo o špatnou kouzelnickou stranou připravovanou akci. Rovněž se nedomnívá, že by se jednalo o impulzivní rozhodnutí špatných kouzelníků, poškodit mudlovskou stranu obyvatelstva a nakročit k odhalení kouzelníků. Ne! Jsme přesvědčeni, že se jednalo o pouhopouhou nehodu.' Konec citace."
"Pche!" odfrkla si Pandora "Nehoda! Tomu přece nikdo neuvěří! Vím, co to bylo, i když doufám, že se pletu. Chci se plést! Ale nikdy neuvěřím tomu, že to byla nehoda a ani samo ministerstvo tomu nevěří, jen si myslí, že jsme pitomci." Posadila se vztekle na židli.
"Dobře, ale teď trochu klidnější téma, Máš dárky na Vánoce?" zeptal se naprosto vážně Sam. Místo odpovědi se Pandora rozesmála.
"Umíš úžasně měnit téma, to se musí nechat, ale nechápu, proč jsi to zamluvil?" podívala se na něj podezíravě.
"No…neřeš to. Ještě jednou jsem se chtěl zeptat, kde budeš trávit Vánoce?"
"Já? Pojedu se Susan k Potterovým. Budou tam všichni, i Weasleyovi. Sirius tam představí tarru jako svou dlouholetou přítelkyni a mě jako svou skoro-dceru." Usmála se Pandora.
"Ha, há…Tarru jako dlouholetou přítelkyni? Vždyť…"
"..Ale chodili spolu i předtím a tehdy o ní nikdo nevěděl." Připomenula mu s úsměvem Pandora a usmála se. Byla ráda, že Tarra je konečně šťastná a vypadalo to, že i ona bude mít konečně trochu radosti a lásky pro sebe.
"A pětadvacátého?"
"To ještě budeme u Harryho a rozdáme si dárky, ale vlastně…no jasně! Šestadvacátého uspořádám slavnostní oběd! U mě doma, a přijdete všichni!" Pandoře se oči rozzářily jako dvě vánoční světýlka.
"Kde bydlíš?"
"Po otci jsem zdědila dům ve Walesu. Je nádherný a velký a přes Vánoce jsem tam ještě nikdy nebyla. Vždycky jsem tam byla sama a na Vánoce bych se tam cítila hrozně, ale teď to tam bude úchvatné, když tam budeme všichni."

"Ahoj, Siriusi, tak ráda tě vidím…" Ginny okamžitě objala Siriuse, který ani neměl čas pořádně vylézt z letaxové sítě. Harry se s ním pozdravil o něco méně srdnatě, protože to hlavní si řekli 17. listopadu, kdy se vrátil mezi všechny živé.
"Ehm…dovolte, abych vám představil svoji přítelkyni, Tarru Missouri a její dceru, Pandoru Callister." Všichni si potřásli rukama a okamžitě se dohodli na tykání, vždyť už budou jedna rodina.
"No a já bych teda ráda představila svoji dcerku, Susan Callister." Ginny se přivítala se Sue okamžitě. Pořád měla v sobě ty mateřské city, kterých se žádná matka do smrti nezbaví. V tu chvíli všechny tři děti Potterových přiběhly.
"Jé, paní ředitelko!" vykřikl Albus překvapeně.
"Co tady děláte? A tati, proč tu jsou lidi od nás ze školy? My něco provedli?" zeptal se zase James.
"Tohle je můj kmotr, Sirius a tohle je jeho přítelkyně Tarra. No a její dceru přece znáš, ne?" usmála se Ginny.
"No znám je všechny, až na tu holku tady, ale co tu dělají?"
"Ahoj, já jsem Sue a nemusíš se tvářit, jako bychom byli vetřelci." Usmála se Susan a všichni se rozesmáli. Tak pohotovou odpověď nikdo nečekal.
"Sue je moje dcera." Řekla Pandora, nikdo nemohl popřít jejich podobu.
"Patří do rodiny, stejně jako Ron, Hermiona a jejich děti a na Vánoce má být rodina pohromadě." Vysvětlil hned Harry, ale jeho synům bylo stejně divné, že o těchhle příbuzenských vztazích nikdy neslyšeli. Lily se hned skamarádila se Sue a šla jí ukázat dům.
"Tak nestůjte tu a pojďte dál." Vyzvala všechny Ginny a pomohla jim se zbylými kabáty a taškami.
"Siriusi, jsou tu úplně všichni. Když slyšeli o tvém zmrtvýchvstání němohli tomu uvěřit.
"No ne, Rone, podívej!" vykřikla Hermiona a běžela se přivítat se Siriusem. S Ronem se přátelsky poplácali po ramenou a azvájem se počastovali párem vtipných hlášek.
"A tady je ta, které za ten svůj nový život vděčím." Ukázal Sirius na Pandoru a přitiskl si ji k sobě, jako otec dceru.
"Ahoj, já jsem Pandora." Potřásla si s oběma a hned si padla do noty s Hermionou. Ta se za ta léta vedle Rona taky dost změnila. Už nebyla tak upjatá, naopak byla uvolněná a hýřila vtipem a veselou, usměvavou náladou.
"A tady bych chtěl představit Pandořinu matku a svoji přítelkyni, Tarru." Sirius ji hrdě políbil. Tarra pak na ostatní jen mrkla a dál se objímala se Siriusem.
"Od té doby, co jsem je oživila, se od sebe nemůžou hnout na krok." Oznámila Pandora Hermioně.
"Ani se nedivím, ale sluší jim to. Je nádherná, vlastně si jste docela podobné. Teda ne barvou vlasů a ani ne barvou pleti, ale v obličeji vidím nějaké podobné rysy a chování máte taky naprosto stejné. Uvolněné, bezstarostné…Bradabice mají skvělou ředitelku."
"Děkuju za poklony." Mrkla uznale Pandora a obě se rozesmály.
"Ještě jsem ti chtěla představit svoje děti, ale oba někam zmizeli a nemám tušení kam."
"Rose už znám z Bradavic. Sice ji vidím jen jednou dvakrát do týdne, kdy máme lektvary, ale je úžasná. Říkala, že má mladšího bratra, Huga, jestli si vzpomínám?"
"Vzpomínáš si dobře. Hugo tady někde lítá s klukama. Hráli si s Lily na schovávanou."
"Ta právě ukazuje mojí dceři, Susan, dům."
"Ty máš dceru? Tak to bude určitě vypadat úchvatně. Teda, pokud je aspoň z poloviny po tobě." Hermiona neznala Pandoru ani deset minut a už ji obdivovala pro její uvolněnost, bezstarostnost, nekonvenční chování a lásku k životu, která byla patrná z každého jejího slova. Jenom ještě netušila, že byly i chvíle, kdy se Pandora necítila vesele a kdy probrečela i celé noci.

"Je mi líto, ale Magická sociální péče pro rozhodnutí o způsobilosti rodiče se postarat o dítě, zkráceně MSP, vás shledává nevhodnou pro svěření vaší dcery, Susan Anne Callister, do vaší péče. Oproti tomu, váš bývalý manžel, paní Calister, zde přítomný Benjamin Frank Callister, byl shledán naprosto vhodným rodičem, a proto mu svěřujeme nezletilou, pětiletou Susan Anne Callister, do péče. Každý měsíc, po dobu jednoho roku proběhne u vás doma, pane Callistere, kontrola vhodné péče o již zmíněnou a rovněž proběhne kontrola o zacházení se Susan Callister a zda není ohrožena její mravní výchova. Pokud za rok budou shledány jisté nesrovnalosti a byť jen trochu nevyhovující prostředky, můžete se, slečno Callister, odvolat, požádat o novou celoplošnou kontrolu prostředí, ve kterém vaše dcera vyrůstá a můžete se znovu pokusit o získání Susan Callister do rodičovské péče. I když ve vašem případě, paní Callister, můžete být ráda, že váš bývalý manžel vám dovolí navštěvovat dceru kdykoliv po vzájemné domluvě a odmítá, abychom my stanovili přesná data. Konec jednání!" Nikdy na to nezapomene. Ta ženská ji před všemi přítomnými označila za naprsto nezpůsobilou matku! Před všemi ji vykreslila jako ten nejhorší prototyp matky malé dcery! Ta její arogance a ten tón, se kterým jí řekla, že může být ráda, že Ben si bude v podstatě vybírat sám data jejich setkání…Přitom to všechno byl jen podraz! Který připravila hlavně Benjaminova přítelkyně, Mary Heyward! Pche! Snažila se vykreslit před ostatními, hlavně před novináři, kteří se velmi zajímali o aristokratickou, bohatou a velmi uznávanou rodinu Callister, obrázek té nejšťastnější rodinky! A ji, Keyu Pandoru Callister, ukázat v tom nejhorším světle. A přitom naprosto ignorovala Susaniny pocity. Susan toužila jen po jednom, být se svou matkou každý den! A to jediné jí bylo odepřeno. Za to za všechno mohla ta Heyward. A k čemu jí to bylo? Vydržela u tohohle mediálního podfuku jen čtyři roky. A co následovalo potom? Utekla za mužem mnohem váženějším, bohatším…Prostě zlatokopka, která byla schopná jít i přes mrtvoly. Nevadilo jí, že za sebou zanechávala jen smutek. Hlavně, že dostala, co chtěla. A co Pandora? Ta se málem psychicky zhroutila. Sice málem, ale k zhroucení měla opravdu blízko, blíž než ke smrti. Celé noci jen probrečela. A celé dny byla apatická. Na vnější vjemy nereagovala. Když k ní přijeli její rodiče, odpovídala jen ANO a NE a v noci pro změnu brečela do polštáře, aby to její rodiče náhodou nezaslechli. Byla na tom špatně. Dva týdny nevyšla z domu. Pak následovala první procházka po rozlehlém pozemku jejího domu a po dalších dvou týdnech proběhlo první víkendové setkání Susan a Pandory. Kdo by čekal veselí, mýlil by se. Byl to smutný víkend. Susan nemohla přenést přes srdce, že nemůže být s maminkou kdykoliv chce a když viděla, jak je Pandora smutná, bylo to ještě horší. Úplně stejně to probíhalo i u Pandory. Bylo to o to horší, že Susan byla malá a ničemu nerozuměla. Nechápala, proč najednou musí bydlet se svým otcem a jeho příšernou přítelkyní, která chtěla, aby jí Sue říkala 'mami'. A nechápala, proč už není s matkou. Mary jí říkala, že to je proto, že Pandora je zlá a neumí se postarat o svoji malou princezničku. Doufala, že to časem Susan opravdu namluví a ona, že se sama rozhodne, nevídat se s Pandorou. Spletla se! Susan byla sice ještě malé dítě, ale nebyla hloupá! A nehodlala vyměnit svoji mámu za tu sprostou náhražku lidské bytosti. Časem to vnímala ještě hůř a o to víc-pokud to ještě vůbec šlo- se těšila na víkendy s mámou. Nikdo by nikdy nepochopil, jak velkou radost měla, když Benjamin našel Mary s kufry v předsíni a ta mu jen chladné ohlásila: "Odcházím!" Dalšího vysvětlení se mu dostalo až o dva týdny později. Když konečně zjistil, jak moc byla Mary falešná, poprvé mu taky došlo, o jak cenný poklad, v podobě Pandory, přišel. Snažil se jí to říct, ale Pandora se za ty čtyři roky už naučila s tím rozhodnutím žít a nehodlala na tom nic měnit. Časem si sice všimla změny v Benjaminově chování, ale už se tím nechtěla zabývat.

"Tak se posaďte! Dala jsem všude jmenovky, tak se, prosím, posaďte podle nich." Probrala Pandoru ze vzpomínání Ginny. Všichni se rozesmáli, jak Ginny všechno pečlivě připravila. Jen jim dalo práci, nahnat děti ke stolu. Rodinný dům v Godrikově Dole byl úchvatný. Čítal šest ložnic, sedm koupelen, velký obývací pokoj, kuchyň, jídelnu a halu. Ginny s Harrym si dali práci, aby celý dům na Vánoce vypadal neuvěřitelně krásně, ale ne kýčovitě.
Stůl byl naplněný jídlem až po okraje. Sice to nebyla ta pravá vánoční hostina, která měla nastat až další den v poledne, ale u Weasleyů se cenila i večeře 24. prosince. Pečený krocan, brambory, zelenina téměř ve všech formách tepelné úpravy /:-)/ a hromada dalšího jídla. Když hlavní chod zmizel a přišel čas na sladké, ujala se Pandora slova.
"Můžu vás na chvilku poprosit o klid?"
"Vidíte to, už se chová jak ředitelka i doma." Podotkl s úsměvem Sirius a všichni, včetně Pandory, se rozesmáli.
"No dobře, tak se zasmějte. Ale chtěla bych vás pozvat k sobě domů. Šestadvacátého se bude u mě konat něco jako celodenní večírek a všechny, jak jste tady, vás zvu." Osazenstvo stolu začalo tleskat, smát se a vůbec se rozpoutala vlna nadšení, protože tímhle bylo zpečetěno, že oficiálně už jsou jedna rodina.
"Tak děti, pojďte spát, ať vám to všechno rychle uteče a ráno najdete pod stromečkem dárky." Usmála se na děti Ginny. Všechny tři matky, Ginny, Hermiona a Pandora, nahnaly své děti do postelí a ihned usnuly. Lily sice spala ve své ložnici, ale Albus se musel přemístit do pokoje Jamese, aby uvolnil svůj pokoj Ronovi s jeho rodinkou. Ve dvou pokojích pro hosty byli ubytováni Tarra se Siriusem, a pak Pandora se Sue.
"Tak co?" zeptala se Tarra, když její dcera vcházela do obýváku.
"Dobrý, usnula hned, ale spíš si říkám, že na ni musí být docela brzo. U Benjamina chodí spát kolem jedenácté, takže se já musím přizpůsobit a teď ještě není ani deset."
"K jejímu věku je to přiměřené. Benjamin to takhle dělal jenom proto, že na ni neměl čas a přišlo mu snazší, aby se unavila sama. Stejně nechápu, že jsem ti tehdy tu svatbu nevymluvila." Zavrčela Tarra a natáhla se pro sklenku vína, položenou na stolku.
"Tys mě přemlouvala, jen já jsem byla tvrdohlavá."
"Jako bys teď nebyla." Odfrkla si Tarra a Sirius sedící vedle ní se rozesmál.
"Tarra má pravdu, už jako malá jsi byla neuvěřitelně tvrdohlavá. Nenechala sis poradit a všechno sis musela udělat sama." Smál se Sirius a Tarra si přes něj natáhla nohy. "A vidím, že ti to zůstalo. Jedno by mě ale zajímalo. Viděl jsem Benjamina v ten pátek a neděli a hned mi došlo, že nijak inteligentní, hodný a úžasný mi nepřijde. Jak sis ho mohla vzít?"
"Tak za prvé: on je inteligentní, možná až moc. Jinak by neměl Sue ve své péči, i když mu s tím trochu pomáhala i Mary a za druhé: Když jsem si ho brala, vůbec nebyl takový."
"A kdo je zas Mary?" Sirius byl pryč moc dlouho a štvalo ho, že je to hodně poznat.
"Jedna vypočítavá mrcha, která jde jen za prachama!" rozvztekala se Pandora. To, co jí tu vyčítali oba její 'rodiče' si moc dobře uvědomovala a začínala věřit, že Benjamin byl takový i kdysi, jen ona to neviděla, nebo nechtěla vidět.

"Jéé, dárky!" křičely děti ráno, když se hnaly do obýváku k obrovskému stromku s hromadou dárků, větší než kdy kdo viděl.
"Mami, této, můžeme si to rozbalit?" křičely děti jeden přes druhého. Celé dospělé osazenstvo domu stálo na schodech. Vánoce všechny rozveselily, obšťastnily a obměkčily.
Když Sue a Rose rozbalily knížky, které si tolik přály, neodpustil si Ron poznámku: "Co by taky mohly dostat jiného, když jedna matka byla ve škole šprt a druhá je ředitelka." Hermiona s Pandorou se rozesmály a bránily se, že holky vůbec ve výběru dárků, o který si měly napsat, neovlivňovaly. Další dárky byly buď oblečení, nějaké hračky a Sue, Lily a Hugo dostali i pár věcí navíc, protože následující rok měli nastoupit do Bradavic.
Tarra dostala od Siriuse nádherný šperk, který mu Pandora pomohla vybírat.
"Ten je nádherný, díky lásko." Políbila svého partnera a podávala mu dárek. Když roztrhal balící papír, zjistil, že je v něm prvotřídní kožený kabát.
"Tak tohle je originál." Usmál se a začal líbat Tarru tak vášnivě, až se Ron opět ozval: "Nemusíte si to rozdat hned a tady." Všichni se rozesmáli, akorát Hermiona ho praštila do ramene s poznámkou, že tam jsou děti.

"Děkuju moc za pozvání a zítra se uvidíme u nás. Přinesu se sem, ano?"
"Dobře. Moc se těšíme." Usmála se Giny, objala Pandoru a rozloučila se se Sue.
"A stihneš to tam všechno vyzdobit? Nemám tam jet s tebou?" zeptala se Tarra.
"Já bych klidně jel. Letos jsem ještě nezdobil a vlastně jsem nezdobil přes dvacet let, i když předtím taky moc ne." Usmíval se Sirius.
"No…když chcete…budu ráda." Souhlasila Pandora a znovu se posadila do obýváku, kde čekala, až se Tarra se Siriusem zbalí.
"Tak jedem." Usmála se Pandora a nabrala si letaxový prášek.

Nějak mi to tu blbne a víc jsem vložit nemohla, takže se omlouvám a musela jsem to rozdělit na dvě části. (grrr...)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonie Leonie | 27. prosince 2011 v 12:14 | Reagovat

Nebuď mutná z toho, že ti to nešlo vložit celé. Aspoň se mám na co těšit příště
:-)

2 Surynka Surynka | 27. prosince 2011 v 19:21 | Reagovat

Díky jen další kapitolky přibudou asi až po Novém roce, protože je nemám dopsané a nebudu mít přístup k netu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx