18. - Předvánoční období

26. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
V neděli zůstala Pandora se Sue a ostatní šli do Příčné ulice nakupovat ty kouzelné dárky. Tarra vyfasovala ještě navíc i Pandořin seznam a vydala se společně se Siriusem na nákupy.
"Po včerejšku už jen při slově nákupy dostávám sypavku!" ohlásil ve dveřích, ale stejně se nakonec rozesmál. Co ho Pandora vrátila mezi živé už ani nedělal nic jiného. I když tehdy byl tak nějak smířený s tím, že zemře, bylo mu to líto. Nyní si uvědomil, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí a uvědomil si, jak moc chtěl žít dál a jak byl rád za tu druhou šanci, která se mu naskytla, takže i usoudil, že nemá smysl být pořád na něco naštvaný. Pandora a Samem vzali Susan na procházku po Londýně a zašli se podívat k Tower Bridge. Mezitím se Tarra se Siriusem prodírali davem splašených kouzelníků.



"Vidím, že prožívání vánočních svátků se neliší. V Příčné ulici je to stejně šílené, jako ve Westfieldu." Prohlásila Tarra, když právě zakopla o něčí nohu a zjistila, že se jednalo o jakéhosi nákupčího s hromadou balíků, přes které ani neviděl na cestu. Škubl sebou bolestí a pár balíčků mu spadlo. Naštěstí se našlo vícero dobrých lidí, kteří mu s nimi pomohli. Tarra se Siriusem v patách zamířila k Madam Malkinové, kde chtěla sehnat společenské šaty pro Pandoru.
"Neřeklo se náhodou, že tady už se budou kupovat jen ty kouzelné dárky?" zeptal se Sirius utahaně. Neměl v plánu trčet další den v obchodě s oblečením.
"Ty šaty jsem chtěla koupit už ve Westfieldu, ale neměli tam to, co jsem chtěla." omluvila se Tarra.
"No jo, ty se nikdy nespokojíš s tím, co mají, že?" políbil ji Sirius. Oba se rozesmáli a Tarra pak konečně našla to pravé ořechové.

"No tak, pospěš si." Pobízela Pandoru Susan.
"No jo pořád. Ty taky musíš hned vybít všechnu energii, že?" smála se Pandora, které dopolední 'procházka' na podpatkových botách nevyhovovala.
"Taky sis mohla obout něco jiného." smál se Samuel, kterému Susan seděla za krkem.
"Počkat! Co je to tam?" Pandora se podívala téměř nad sebe a uviděla pár černých fleků, jak lítají nad Londýnem.
"Už zase! Do háje!" Samuel okamžitě pochopil, koho ty černé fleky představovaly.
"Tohle už není normální! Same, vezmi Sue do hotelu." Rozkázala Pandora a šmátrala ve svém dlouhém kabátě po hůlce.
"Nenechám tě tu samotnou!" Samovi se Pandořin plán ani trochu nezamlouval.
"Takže tady zůstaneš a já půjdu do hotelu?"
"Ale to by se ti něco mohlo stát cestou tam!"
"Takže to vyjde nastejno!" Pandora chtěla nějak pomoct. Co když si mozkomorové našli nějakou nevinnou oběť?
"Ne nevyjde!" Sam, kterému Susan pořád seděla za krkem a tvářila se vyděšeně, chytil pandořinu ruku a než stihla protestovat, všechny je přemístil do hotelu. Bylo mu jedno, že ho někdo mohl vidět, v tom nastalém zmatku by si jich stejně nikdo nevšiml.
"Tys nás přenesl!" vyvalila Pandora oči.
"Dobrý postřeh." Usmál se Samuel.
"Před takovou hromadou lidí?! Kdokoliv tě mohl vidět! A co víc? Budou tě řešit na ministerstvu! A co když tam někdo potřeboval pomoc?! Jak jsi tohle mohl udělat! Ohrozil jsi nás všechny!" Pandora doslova zuřila.
"Tak promiň, že se o vás bojím! Že půjdu na ministerstvo je jedno, z toho se dostanu. A ti lidi si pomůžou jinak. Sama víš, že od včerejšího napadení, jsou bystrozoři v pohotovosti a vůbec všichni ministerstvem zaměstnávaní kouzelníci. Mně šlo hlavně o to, dostat odtamtud tebe a Sue!" Samuel byl nasupený minimálně stejně, jako Pandora, ne-li víc.
"Ach…dobře, beru to. Jsi hodný, že se o nás bojíš, ale já tam vážně chtěla zůstat."
"Ale já ne, mami." Řekla Susan a skočila jí kolem krku.
"Co můžu dělat?" usmála se Pandora.
"Nic. Dva proti jednomu." Usmál se na oplátku Sam.

"Můžete mi, sakra, říct, co se venku stalo? Všichni mluví o nějakém napadení." Sirius podržel dveře Taře, která nesla dovnitř minimálně patnáct balíčků, zabalených v slavnostním balicím papíře.
"Mozkomorové. Byli jsme venku, když zaútočili na Londýn." Odpověděl stručně Samuel.
"Cože? Jak to? Jste v pořádku?" Tarra se vyděsila a okamžitě běžela k Pandoře, která se tvářila, jakoby se jí to vůbec netýkalo.
"Ano. Díky mně. Pandora tam chtěla zůstat a případně pomoct."
"Jo a tys mě přenesl sem! Před všemi lidmi!" rozkřikla se nasupeně Pandora.
"Před lidmi? Ale to půjdeš na ministerstvo, ne?" obrátila se Tarra na Samuela. Ten jen pokrčil rameny.
"To každopádně a bude se posuzovat míra provinění." Odpověděl Sirius a gestem se zeptal Pandory, kde je Susan. Tarra se dál bavila se Samem a Pandora se zvedla a zvedla Siriuse do chodbičky, kde byly troje dveře.
"První přenos z místa na místo zvládla dost dobře. Jen pak byla pořádně unavená." Otevřela dveře od Susanina pokoje. Když se přesvědčila, že spí, opět dveře zavřela a zůstala stát na chodbičce se Siriusem.
"Proč jsi tam chtěla zůstat?"
"Já nevím, možná jsem jim chtěla pomoct…třeba jsem si potřebovala něco dokázat…neptej se mě."
"Dobře, ale jedno ti řeknu; nemám rád Sama, to ti asi došlo, ale udělal dobře, že tě odtamtud dostal." Sirius mluvil tajemně.
"Proč?" Pandora tomu nerozuměla.
"Nech to být. Teď ti to říct nechci, ale nezlob se na mě, mám k tomu své důvody." Sirius pořád nechtěl říct, proč byl rád, že se do toho všeho Pandora nepletla.
"A Sam to ví?" zeptala se Pandora.
"Ne."
"A máma?" Sirius na její otázku akorát zakroutil hlavou, na znamení, že kromě něho, o tom neví nikdo.
"Hmm…doufám, že se o tom co nejdřív dozvím." Pandora se pak vrátila do obýváku. Zrovna v pravý čas, aby rovnou otevřela dveře, protože někdo zaklepal.
"Ahoj Benjamine, co tu děláš?" Pandora byla dost překvapená a rovnou svůj obličej přehodila do chladné masky.
"Já…vím, o se stalo, jste v pořádku?" zeptal se starostlivě.
"Ano, proč bychom neměli být?"
"Musíš se tak hloupě ptát? Bál jsem se…kde je Sue?"
"Spí, prvně se přenesla, takže ji to trochu zmohlo, ale překvapivě to snesla líp než kdokoliv z nás napoprvé." Pandora odešla od dveří a dala tak Benovi najevo, že může vstoupit.
"Můžu se posadit?"
"Dřív jsi nepotřeboval se ptát, ale prosím, klidně si sedni. Chceš něco k pití? Vodu, čaj, kafe?"
"Vodu…já…jsou toho plné ulice a Denní věštec vydal speciální vydání. Co se stalo?"
"Mozkomorové se poslední dobou zbláznili. Zaútočili včera i dneska." Odpověděl celkem klidně Sirius.
"A ministerstvo neděla nic?" Benjamin doslova vyskočil z křesla.
"Uklidni se, takovéhle reakce nás nezajímají." Zchladila ho Pandora a podala mu sklenici vody. Benjamin se jí zadíval do očí a pátral po tom, jestli je Pandora opravdu tak chladná, nebo tím zakrývá něco jiného. To co viděl v jejich očích, ho přimělo podívat se jinam. Jakoby mu pořád vyčítala, že rozbil manželství a rozdělil jejich rodinu.
"Ministerstvo vydalo pohotovostní režim. Bystrozoři a všichni ministerstvem zaměstnaní kouzelníci jsou čtyřiadvacet hodin v pozoru."odpověděl Sirius na obranu,
"Teda, že zrovna ty budeš omlouvat ministerstvo?" rozesmála se Tarra a políbila ho.
"Kde je Sue?" otočil se Benjamin na Pandoru.
"Spí a nechci, abys ji budil." Pandora se posadila na klín Samovi. Ten z přítomnosti jejího bývalého nebyl moc nadšený.
"Aha, takže já přijdu až…"
"…ahoj tati." Usmála se Susan.
"Sue, zaltíčko!" Benjamin se okamžitě objal se Susan.
"Víš, co tu bylo srandy? A dneska jsem se poprvé přemístila."
"To je výborné. Tak já nevím, půjdeme už?" ptal se spíš Pandory, než své dcery. Pandora si jen zklamaně povzdechla a řekla Susan, že půjdou zabalit. Ta okamžitě zesmutněla, ale poslechla ji. Benjaminovi to bylo líto. Až teď si plně uvědomoval, co tehdy udělal, když se dal dohromady s Mary. Mary Heyward bylo dvacet letos dvacet osm, ale už s ní nežil. Zhruba před pěti lety se chtěl s Pandorou rozvést kvůli Mary, která byla rozesmátá a neuvěřitelně svůdná čistokrevná kouzelnice. Ale po čtyřech letech společného soužití zjistil, že je to taky vypočítavá mrcha. Už rok s ní nežil a vlastně už tehdy mu částečně došlo, že Mary nedokázala Sue nahradit matku, kterou tolik postrádala.
"Uvědomujete si, co jste za hajzla!? Vzal jste matce její dítě! A přitom vám každý řekne, že matka je pro dítě stokrát důležitější než otec!" Samuel už to nevydržel. Za tu dobu už mu Pandora tolikrát vyprávěla o své dceři a vždycky měla v očích takový smutek, že teď měl sto chutí nechat toho Callistera proletět oknem a oni byli v desátém poschodí, to už by něco znamenalo.
"Same, kroť se. Tohle nemá smysl." Sirius ho strhl zpátky na gauč. Neměl ho rád, ale tentokrát byl na jeho straně, když viděl Benjaminův výraz.
"Už je hotová." Ozvala se Pandora a v ruce držela Susaninu tašku. Letmo pohlédla na Sama. Určitě to všechno slyšela, ale byla natolik taktní, že nedala nic znát.
"Dobře, já…ehm, tak…ahoj a přivedu ti ji jednadvacátého."
"Dobře." Odpověděla Pandora bez mrknutí oka. Pořád stejně chladně a bez zájmu. Ale Benjamina neoklamala a on se radši nechtěl dál tím vším zabývat. Ještě jednou se rozloučil a odešel před dveře. Počkal, až se Susan se všemi rozloučí a pak oba odešli.
"Parchant jeden!" ulevila si Pandora. "Jak si ten debil může dovolit přijít sem, posadit se tady a tvářit se, jako nevětší přítel rodiny!? A ještě prohlašovat jak se o nás bál!?" Pandora se posadila do křesla a schovala si tvář do dlaní. Chtělo se jí brečet. Vždyť jí celá ta magická sociálka křivdila. A všechno to bylo díky té Mary. Ta to všechno rozplánovala, jak zařídit, aby Susan byla svěřena Benjaminovi a jí. A co jí to pomohlo? Stejně se rozešli. Proč to dělala? Chtěla snad jí, Benjaminově bývalé a matce Susan ukázat, že Mary Heyward dokáže cokoliv bez ohledu na ostatní? Chtělo se jí plakat, ale neudělala to. Uklidnila se a vstala.
"Nekoukejte tak na mě. Jenom mě štve, že díky nějaké…vypočítavé mrše mi vzali dceru. To je všechno a dál to neřešte." Pandora se napila a šla si zabalit věci. O hodinu později odešli. Pandora ještě zaplatila na recepci a pak se všichni vydali do Děravého kotle, odkud se dostali do Příčné ulice. Pandora si ještě udělala kolečko po obchůdkách, nakoupila nějaké dárky, na které Tarra zapomněla a pak se všichni přemístili zpět do Bradavic.

"Máš na mě dneska náladu?" zeptal se těsně před půlnocí Sam, když vešel do Pandořiny ložnice.
"Na tebe? Samozřejmě a po dnešku dvojnásob." Usmála se Pandora a odložila knihu. Od středy to takhle chodilo. Vždycky si s sebou vzal pár věcí a šel k ní do ložnice. Pomilovali se spolu a pak oba spokojeně usnuli. Jediným malým problémem byly asi jen obrazy ředitelů, které si ráno všímaly Samuela, který se snažil opatrně vytratit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx