17. - V Londýně

25. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Jedenáctého prosince byl pátek. Těsně před pátou odpoledne se Sirius i s Tarrou nahromadili do ředitelny. Sirius držel cestovní tašku a Tarra měla na sobě své oblíbené oblečení, včetně dlouhého černého kabátu a kabelky ve stejné barvě.
"Tak můžeme vyrazit?" zeptal se Sirius a položil tašku na zem. Bylo v plánu, že se všichni ubytují v nějakém milovském hotelu na celý víkend a Susan tak zažije trochu jiný víkend. Její otec, Pandořin bývalý manžel, měl na mudly docela vyhraněný názor. Nebyl zastáncem Voldemorta a jeho 'čistky', ale že by měl potřebu trávit s nimi víkend? To ne. Naopak Pandora neměla s něčím podobný žádný problém a chtěla tomu naučit i svoji dceru.



"Ne, čekáme ještě na Sama." Usmála se Pandora a došla si nahoru pro svou tašku.
"Vážně musela pozvat i toho suchara? Nechce se mi s ním trávit celý víkend. Dost, že ho potkávám tady." Vrhl Sirius na Tarru ztrápený pohled. Ta pochopila, že jeho grimasa je jen ze srandy, ale uvědomila si, že Sirius Samuela moc rád nemá.
"Tak…třeba vám to ve vzájemném vztahu pomůže. Všimla jsme si, že ani on tě nemá v lásce."
"Pche! Ten nemá v lásce nikoho. A říkám ti, už nikdy nepůjdu na jeho hodinu-" Sirius chtěl ještě něco dodat, ale po schodech ze svého pokoje už Pandora vláčela tašku. Sirius jí s tím běžel pomoct a v tu chvíli se ozvalo zdvořilé klepání o futro a ve dveřích (no vlastně tam ani futra ani dveře nejsou, když tam je ten chrlič, pak pár schodů a vstup do ředitelny, ale snad víte, jak to myslím) stál Samuel.
"Ahoj." Pandora se k němu vrhla a začala ho líbat. Sam se ani trochu nebránil (proč by také měl), ale byl překvapený, protože v místnosti byli i Tarra se Siriusem.
"Oni to vědí." Mávla ledabyle rukou Pandora, když v Samových očích viděla ty velké otazníky.
"Aha, tak fajn. Můžeme vyrazit?" Sam měl s sebou akorát malý kufr a všichni se tedy postavili ke krbu a po jednom se přemisťovali do Příčné ulice, kde měli sraz s Benjaminem a Susan.
"Kde se máme sejít?" ptala se Tarra, když následovala i s ostatními Pandoru.
"U Ollivandera. Benjamin si potřeboval opravit hůlku. Jeden by řekl, že svoji hůlku rozbíjí častěji než Smrtijed-"
"-PŠT! Nepřivolávej to! Máš pořád stejně nevymáchanou tlamu!" Tarra Pandoru kárala, ale všichni se jen smáli jejímu slovnímu spojení 'nevymáchaná tlama'.
"A hele…"
"Mamí." Malá holčička, víc kopie své matky než otce, se hnala k Pandoře s očima rozjiskřenýma.
"Sue! Ahoj, jak se máš?" Vítala Pandora svou dceru. Byla šťastná, ale v očích měla smutek nad tím, že se nemůže se svou dcerou takhle vítat každý den. Každé chvíle trávené se Sue si vážila. Když už si myslí, že Benjaminovi všechno odpustila, i ten jeho podraz na ni, znovu se shledá se svou dcerkou a opět je naštvaná na svého muže, který jí dceru vzal. A ještě k tomu neprávem, za použití hnusného podrazu, který ještě pořád nikdo neodhalil a ona by při upozornění na něj vypadala akorát jako šílená matka, která se nemůže smířit s tím, že už nemá dceru pro sebe. A tyhle pocity měla pokaždé.
"Moc dobře, ale chtěla bych být s tebou."
"Vždyť s ní budeš celý víkend." Prohlásil Benjamin, který se právě objevil za Susan. Byl vysoký a hnědé vlasy měl o poznání světlejší, než Pandora a ani ty zelené oči po něm Susan nezdědila.
"Ahoj." Pozdravila ho Pandora chladně.
"Zdravím." Usmál se Benjamin falešně. "A s radostí koukám, že paní Tarra se vrátila mezi živé. Jak potěšující. A není tohle ten člověk, se kterým jsi byla vyfocená jako malá na společné 'rodinné' fotce a…"
"…Ano! To je Sirius. A přestaň se tvářit, jako bys to nevěděl!" zpražila ho Pandora.
"Zvláštní, vůbec jste se za ta léta nezměnil…" Benjamin nepřestával být protivný.
"Nech toho! Moc dobře víš, jak to celé bylo!" Pandoře začínal její bývalý manžel lézt krkem.
"A vy jste kdo?" pohlédl pohrdavě na Samuela.
"To je můj…přítel. Samuel Robinson." Představila je Pandora. Sam nečekal, že jejich vztah hned přizná a ještě k tomu svému bývalému manželovi. I když, právě to Pandora chtěla. Aby její manžel viděl, že už si někoho našla.
"Takže sis konečně našla náhradu za mě, jo? No…mývalas lepší výběr. Těší mě." Natáhl k Samovi ruku.
"Mě ale ne." Prohlásil Sam ledově a ani se nehnul. Benjamin sklonil svou nataženou ruku a pohlédl na Pandoru. Ta ho za jeho protivné chování nenáviděla, ale netušila, že to všechno byl akorát zastírací manévr. Pozdě si uvědomil, že to, co před pár lety zkazil, bylo jeho největším štěstím v životě. Chtěl to napravit, ale když viděl Pandořinu nenávist, radši se o tom celém ani nezmínil a v obraně se opět začal chovat jako…hovado. Tak ho jednou Pandora nazvala.
"No dobře. Tady jsou její věci a v neděli se pro ni asi zastavím, kde budete?"
"Budeme v Night Star, je to na hlavní…"
"Vy budete v milovském hotelu? Někde, kde budete celý víkend tajit, kdo jste?"
"Ano a docela se na to těšíme, ale protože tě znám, asi se sejdeme zase tady, že?" Benjamin by nejradši řekl ano, ale chtěl Pandoře ukázat, že ho nezná tak dobře a že se dokáže změnit.
"Ne, vlastně je to v naprostém pořádku. Tak v kolik?"
"Nevím, v sedm večer?"
"Tak víš co? Budu tam v osm." Pak vlepil své dceři pusu a odešel.
"Je to možné? Na začátku by z něj jeden umřel, jak byl jedovatý a teď byl tak…milý?" Tara tomu nebyla schopná porozumět.
"Já to taky nechápu. Ale nebudeme se tím zabývat. Sue, tohle je Sirius a tohle je Sam."

"Á hop! Hop!" Susan skákala na posteli a přitom stíhala polštářem bušit do Pandory a Tarry.
"Hele, ženský se zbláznily!" prohlásil Sirius ve dveřích a Sam se jen rozesmál. Byla sobota dopoledne a všichni se rozhodli jít na vánoční nákupy. Vybrali si největší obchodní centrum Westfield Stratford City. Samuel se tam cítil vcelku normálně, koneckonců jeho otec byl mudla, ale pro ostatní čaroděje to bylo dost nové. Pandora se sice občas podívala do nákupních center, ale pořád nedokázala pochopit, jak se ti lidé mohou v tom zmatku orientovat. Nejradši by vytáhla hůlku a přenesla se rovnou do toho obchodu, kam potřebovala.
"Nebylo možné vybrat něco jiného? Míň přelidněného?" zeptal se Sirius, když se musel prodírat davem šílených nákupčích, kteří ještě dodělávali nákupy vánočních dárků. Každý koupil každému nějaký dárek a Susan si užívala s babičkou Tarrou v cukrárně. Ta dala svůj seznam Siriusovi a ten se raději pověsil na Pandoru, než aby to řešil sám. Oběd měli ve tři v jedné ze sedmdesáti restaurací v centru a pak dokončili nákupy. V šest se všichni vrátili v dezolátním stavu. Susan usnula okamžitě a Tarra chvilku po ní. Pandora za vydatné pomoci Samuela a Siriuse dárky balila, ale taky by si nejraději lehla do postele a spala.
"Nepsal ti nikdo ze školy?" zeptal se tiše Sirius, když i Sam šel spát.
"Kvůli mozkomorům? Ne, nic. Tak snad byl a bude klid. Ale je to zvláštní. Objeví se a hned vyděsí víc lidí a pak zase nic? Je mi to dost divné."
"To mi povídej, ale možná to vážně byl jen omyl. Rád bych tomu věřil, že to byl omyl a že už se to nebude opakovat, ale…"
"…ale věřit tomu nejde, že?" dokončila za něj Pandora.
"Přesně." Kývnul Sirius hlavou a odložil do připravené tašky poslední zabalený dárek.
"Konečně. Myslela jsem, že to nikdy nedodělám. Díky za pomoc, ale…" Pandora zívla a Sirius za ni dkončil větu: "…ale už si chceš jít lehnout. Já udělám to samé. Ty mudlové mě v tom svém nákupním šílenství štvou a navíc nechápu, proč jsme nemohli nakupovat v těch našich obchodech."
"To budeme, ale to nás čeká až příští víkend. Tohle byli jen drobosti, které každý uvítá a nebude je k čarování potřebovat." Usmála se Pandora. Třeba ty náušnice s náhrdelníkem, které se Siriusem vybrali pro Tarru, se budou její mamce líbit. Lehla si a probrala se až kolem deváté. Všichni seděli v obývací místnosti jejich pronajatého apartmá.
"Co se děje?" nechápala, když viděla, jak všichni sedí zachmuřeně na gauči "Něco se stalo se Sue? Kde je?"
"Ne, Susan je v pořádku, spí ve své posteli. Máme jiný problém." Řekla tiše Tarra. Ruce založené na prsou a oči směřující ke koberci.
"V Londýně byli mozkomorové. Trochu si zahráli na honěnou a pár věcí rozbili. Nic vážného a mudlové si toho ani nevšimnou, ale pro nás je to dost nebezpečné. Když podobná stvoření lezou i mezi mudly, můžou nás prozradit a ohrozit celý náš svět." Vysvětlil Sirius. Padora ztěžka dosedla do volného křesla a zírala do prázdna. Všichni mysleli na to samé, ale nikdo se tak nějak neodvážil to říct nahlas.
"Nepřipomíná vám to něco? Mně teda jo a vůbec se mi to nelíbí." Vyjádřila Pandora svůj názor.
"Nám to taky něco připomíná a taky se nám to nelíbí, ale snad si nemyslíš, že by…" Tarra to nechtěla doříct.
"A proč ne? Protože je devatenáct let jaksi mimo naši dobu? To není důvod! Kdokoliv ho může nahradit! Sami si umíte představit, že tak těžké to být nemůže. Nikdy přeci nepochytali všechny smrtijedy! A kdyby se jich našlo jen pár, nebyl by to takový pro-"
"-DOST! Nemluv o tom!" rozkřikla se Tarra a přerušila tak Pandoru "Sama víš, že jsme nikdy nedůvěřovala ministerstvu, ale tohle určitě hlídá!"
"A co když ne!? Co když si na ministerstvu řekli, že už je to dávno a že už není potřeba na to dávat pozor!?"
"Doro, o tom bys raději neměla přemýšlet, i když víc stojím na tvé straně, než na Tařině, ale opravdu to nepřivolávej. Zatím ještě neproběhlo řízení. Ministerstvo se domnívá, že se jednalo o chybu nějakého zaměstnance, který vydal špatně pochopený rozkaz…"
"…tomu sami nikdo nevěříte!"neodpustila si Pandora jedovatou poznámku.
"To je jedno! Zatím neproběhlo řízení a ani nebylo vydané veřejné prohlášení, takže nedělej předčasné závěry. Sice vím, že ať by pravda byla jakákoliv, ministerstvo ji nesdělí a to veřejné prohlášení bude jen fraška, ale prosím. Pořád lepší, než přemýšlet, že se ta doba může vrátit! Ty si ji možná tak dobře nepamatuješ, ale já ano." Tohle Siriusovo řečnění působilo na Pandoru jako kázání od otce, ale měl pravdu, a proto jen smířlivě kývla hlavou a zase se posadila.
"Dobře. Ale stejně se bojím, že to řízení toho moc nevyřeší."
"To nejsi jediná." Řekla tiše Tarra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx