16. - Náznak vztahu...a náznak nebezpečí?

24. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Ráno se Pandora probudila brzy. Bylo půl šesté a venku to ještě pořád nevypadalo na další ráno. Přesto se oblékla do pohodlného 'mudlovského' oblečení a vyrazila ven. Než našla správné džíny a vyhovující, vytahaný svetr, začalo se pomalu rozednívat. Když k purpurovému svetru přidala i červený šátek a natáhla si tmavě zelený kabát, nikdo by v ní nehledal ředitelku školy čar a kouzel.



"Jste si jistá, že tohle oblečení je vhodné ženy ve vašem postavení?" zeptal se jeden z ředitelů, který se právě vracel ze svého obrazu na ministerstvu.
"Vy máte spát a ne přemýšlet, co je pro mě vhodné." Odsekla s úsměvem Pandora "A buďte ticho. Tady na podestě je postel a v ní spí syn Harryho Pottera, přece byste ho nechtěl probudit, že?" dodala Pandora a zmizela na schodech. Venku se pořád držel sníh, i když tu noc už nesněžilo. Šla se projít k jezeru a dívala se na jeho zamrzlý povrch. Pořád musela myslet na svůj sen. Byl to vůbec sen? Ten…eh…ta postava za oknem? Jednu odpověď by měla, ale tu nechtěla vyslovit. Nelíbila se jí jejich přítomnost na hradě.
"Dobré ráno, Pandoro. Nepovídej, že taky vstáváš dřív, abys mohla jít běhat? Nikdy jsem tě tu neviděl." Samuel byl oblečený ve sportovním a Pandora musela uznat, že mu to seklo.
"Já…nejsem tu na běhání a je to poprvé, co jsem vstala takhle brzo. Obvykle jsem příznivcem vyspávání." Usmála se a oprášila sníh z lavičky. Posadila se a Samuel v tu chvíli seděl vedle ní.
"Chtěl jsem se tě zeptat, co to bylo včera?"
"Co?" ta otázka byla celkem zbytečná. Pandora věděla, o čem Sam mluví.
"To s těmi mozkomory. Když James přiběhl, vypadala jsi vyděšeně a Sirius s Tarrou taky. Nehledě na mladého Pottera. A pak si Tarra v klidu přiběhne do Velké síně a prohlásí, že se jednalo o cvičení, přičemž, když jsi instruovala před svým náhlým odchodem profesorku, nevypadala jsi na to, že by se jednalo o cvičení. A kam jsi pak šla s Jamesem, Tarrou a Siriusem? Nezapomínej, že lhát mi se ti nevyplatí. Sedím hned vedle tebe."
"Trochu moc otázek a faktů najednou. Celé to bylo cvičení a jednalo se o jednu velkou hru, ve které James Potter sehrál výborně svou roli vyděšeného studenta. Tarra se Siriusem to taky zahráli moc dobře a já-"
"-a ty jsi nevypadala na to, že by to mělo být cvičení. Vždyť to říkám!"
"Ne! Jestli ti to tak přišlo, tak jsem to asi zahrála dobře. Já nevím! Navíc, co je tohle za otázky?"
"Normálně jsem se zeptal, ale jestli ti to je nepříjemné, vím o lepší činnosti."
"Hm! A co máš na mysli?" Pandora byla až moc naštvaná, než aby si uvědomila, na co Samuel narážel. Než stihla cokoliv dodat, začal ji líbat. Chtěla se bránit, ale nějak jí to nešlo. Vlastně už se bránit nechtěla, naopak, tomu polibku se oddala a užívala si to. Byla to její osobní výhra. Navíc, kdo by si pomyslel, že tak hezký, ale trochu introvertní učitel, umí tak skvěle líbat!
"Bylo to lepší, než ty otázky?" zeptal se šibalsky Samuel a usmál se.
"O hodně." Tentokrát se Pandora naklonila k němu a celé to znovu začala. Nechtělo se jim jít od sebe, ale po chvíli jim bylo jasné, že jestli se nezvednou, zůstali by tam celí den. Chvíli se ještě procházeli, oba stejně zamilované pohledy a i když se jejich oči od sebe skoro neodtrhli, každý si přemýšlel nad svými záležitostmi. Samuel nad tím, že se konečně odhodlal dát své city naplno znát Pandoře, přičemž toho nikdy dřív nebyl schopen u žádné jiné ženy. Pandora měla míň romantické myšlenky. Musela myslet na večer a na noc, kdy se jí za oknem zjevilo to něco. Pořád nevěděla, jestli má nebo nemá pravdu, když si říká, že to byl mozkomor. Co by dělal mozkomor na pozemcích hradu? Nad nimi má přeci moc ministerstvo a to přeci mozkomory nikdy neodvolává od Azkabanu! Nebo snad ano? A proč jí to neřekli? Rozhodla se, že svou otázku pošle po jednom z ředitelů, který má svůj další obraz v ministrově kanceláři. Před vstupem do hradu se na sebe ještě jednou podívali.
"Miluju tě." Samuel to řekl hned a bez rozmyšlení. Byl si tím stoprocentně jistý. Pandoře to trvalo delší dobu, než řekla i ona ta dvě slova, která jsou důležitá pro každého.
"Miluju tě." Opět se začali líbat, ale odtrhli se od sebe a oba pohlédli do dveří hradu. Mysleli na to samé. Ještě se to nemusí nikdo dozvědět. Oba se rozešli do svých pokojů a Pandora se oblékla do 'profesorsky' vyhovujícího oblečení. Bylo úterý a to měla další hodinu lektvarů s prváky. Vešla do třídy jako omámená, nadiktovala stránku v učebnici, pomohla jim s rozdáváním přísad a posadila. Všechny ty činnosti dělala tak nějak automaticky. Byla doslova omámená láskou a pořád se musela -skoro přitrouble- usmívat.
"Paní profesorko, můžete se jít podívat na můj lektvar?" přišla k ní roztomilá blonďatá holčička.
"Ty už to máš hotové?" divila se Pandora.
"Všichni už to máme hotové, za chvíli zvoní." Prohlásila s úsměvem holčička, způsobem, který je malým dětem vlastní.
"Už?" vykulila oči Pandora a šla se podívat na lektvar. Téměř všichni ho namíchali bezchybně. Pochválila je, napsala jim dobré známky a znovu se posadila na židli. Dívala se do neurčita (jindy bych napsala do blba, ale nějak se mi nechce tu chvilku kazit, což se mi tímhle asi povedlo, že) a pořád přemýšlela nad tím, co ráno začalo. Mezi ní a Samem. Líbil se jí, byl milý, hodný a miloval ji, to vycítila. Ale ona? Je připravená? Sice už pár let nežila s Benjaminem, teda pěkných pár let, ale pořád to měla v sobě zakořeněné a vlastně teď si poprvé musela vzpomenout na pár svých velmi krátkých vztahů k ničemu, které prožila během posledních pár let. Jeden s ní žil, protože byla z čistokrevného rodu, druhý pro peníze, kterých sice neměla moc, ale rozhodně víc, než ten partner a třetí se k ní nechoval hezky, a proto se s ním rozešla. Spíš se bála, že by to celé zkazila Samovi, než sobě. Sobě už nic kazit nemohla. U oběda se sešla s Tarrou a Siriusem a poprosila je, aby se za ní pak zastavili v ředitelně.

"Tak o co jde?" zeptal se s úsměvem Sirius a posadil se do křesla Do druhého křesla se posadila Tarra, jejíž úsměv nebyl tak široký, protože poznala, že se děje něco vážného.
"James nelhal. Měla jsem ho za oknem. Mozkomora." Pandora šeptala, i když to nebylo potřeba. V ředitelně byli sami tři. Všichni 'obrazoví' ředitelé byli indisponováni.
"Co tu chtěl?" Siriusova tvář okamžitě zvážněla.
"Nevím. Probrala jsem se uprostřed noci, kdy byla všude najednou hrozná zima, okna byla zamlžená a najednou jsem za nimi viděla ruku a 'obličej'… byl to mozkomor. Já netuším, co tu dělal, ale bojím se, že tu nebyli naposledy. Spojím se s ministrem, souhlasíte?"
"Naprosto. Tohle si prostě nemůže nikdo dovolit." Kývla rozhodně hlavou Tarra.
"Já jsem proti! Co když to byla nějaká akce ministerstva?" zamyslel se Sirius.
"Co prosím?! Ty ses zbláznil! Jaká akce ministerstva? Proč by ministerstvo zasílalo na školní pozemky mozkomory? A propó, neřikal jsi včera večer, že jsi zajistil hrad, aby se k němu mozkomorové nedostali? A hned první se přilepil Pandoře na okno!" Tarra chtěla zůstat vážná, ale když to celé dořekla, musela se začít smát. Rozesmáli se i ostatní.
"Tak já bych to udělala následovně;" prohlásila Pandora, když se konečně přestala dusit smíchy "dneska už jsem žádného jiného mozkomora neviděla, a pokud se neukážou do večera, nebudu je hlásit, pokud do večera uvidím byť jen jednoho, okamžitě píšu dopis ministrovi. Zatím by to ale mohlo být klidné. A teď už přestaneme řešit tahle vážná témata -i když bych to jako ředitelka školy říkat neměla- a budeme se těšit na pátek, kdy pojedeme do Londýna." Dořekla Pandora a všichni se rozešli do svých pokojů. Pandora se dál šla věnovat papírům a Tarra se Siriusem si udělali procházku do Prasinek a vzpomínali na léta, která tam strávili jako studenti
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx