14. -Možná nový vztah a možná krizová situace?

22. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
"Viděl jsi dneska Pandoru?" zeptala se Tarra.
"To asi každý. Proč se ptáš?" Sirius nechápal souvislosti otázky. Samozřejmě, že viděl Pandoru. To si Tarra nepamatuje dnešní sněžnou bitku?
"Tak to nemyslím. Viděl jsi, jak jí zářily oči? A ten její veselý úsměv? Za tu dobu, co je v Bradavicích se sice dost nasmála, ale dneska vypadala tak nějak jinak. Zamilovaně."



"Do toho Samuela Robinsona? Takový suchar." Ušklíbl se Sirius.
"Suchar by se s námi nekouloval a nevyvaloval by se ve sněhu." Poznamenala Tarra.
"Bylas někdy na jeho hodinách? To je utrpení! Je tak únavný a tak nezajímavý. Jeho hodiny jsou nezáživné a skoro všichni usínají."
"A jak ty ses tam dostal?"
"No…černý pes dokáže projít nepozorovaně mnohem pravděpodobněji, než člověk." Odpověděl Sirius a předstíral četbu novin. Ale vůbec je nevnímal, typoval, jak Tarra zareaguje.
"Ty ses proplížil do jeho hodiny jako pes?! No to snad není možný." Začala se Tarra smát.
"No a řeknu ti, málem jsem tam usnul a rozvalený černý pes by už tak tajně nevypadal."
"Chudák Samuel, kdyby věděl, koho má Pandora téměř v rodině, vůbec by se o ni nezajímal."
"Myslím, že na tom by to nezáleželo…. Hele, promiň, mám Pandoru rád jako táta, ale nečekal bych, že ji budeme probírat v ložnici. Ložnice je tu od něčeho jiného, ne?" podíval se na ni svůdnýma očima a čekal její odpověď.
"Hmmm…a napovíš mi? Já asi zapomněla." Prohlásila tajemně Tarra a natáhla se přes něj, aby ztlumila petrolejovou lampu na minimum světla.

Pandora ležela v posteli a přemýšlela. Něco se dělo se Samuelem. Celý den se na ni díval tak…tak…jinak, než jako obvykle. Co si začali tykat, se na ni jeho oči dívaly úplně jiným úhlem, ale nevěděla proč. I když ona sama se taky cítila jinak. Měla pocit, že je na něm pořád něco zajímavého, co musí vidět. Pořád se mu musela dívat do očí, až jí to přišlo trapné, když si toho všiml. Byla ráda, že s nimi byli i Tarra se Siriusem, mohla tak vždycky odvést pozornost jinam nebo na někoho jiného. Nevěděla, co to s ní je. Takhle se necítila s žádným člověkem už---hodně dlouho. Věděla co s ní je! Ona se zamilovala! Tak tohle jí přišlo jako to nehorší a zároveň nejlepší na světě. Nejlepší to bylo v tom, že už konečně nechala sebelítosti nad zkaženým vztahem s Benjaminem, ale špatné to bylo v tom, že by jí to se Samuelem stejně nemohlo vyjít, protože oba učí na jedné škole a ona se nehodlala vzdávat své pracovní pozice. Ale prosím tě! Ještě ani nic nezačalo a už přemýšlíš nad tím, že se nechceš vzdát své pozice ředitelky! Kárala se v duchu Pandora, a pak zhasla světlo. Dlouho ještě přemýšlela, ale pak usnula a propadla se do nádherného snu.

Bylo pondělí sedmého a Pandora se zrovna vracela s prváky z venkovní výuky. Rozhodla se, že je naučí vařit lektvary venku i za sněžení, kdy je těžké, všechny přísady udržet ve své -pro lektvar důležité- formě. Tenhle rok vypadal, že sněhové nadílky bude dostatečně. Od soboty nepřestalo sněžit, i když intenzita se měnila, a všichni byli ze sněhu nadšení. Jindy nemá Pandora se svými žáky problém udržet jejich pozornost na daný lektvar, ale výjimka potvrzuje pravidlo. I když studenti byli hodně zaujatí lektvarem, poletující vločky sněhu je zaměstnávali víc. Deset minut před koncem byli všichni hotoví a Pandora uznala, že nemá cenu jim dávat další úkoly a radši jim dala volno. Malí studenti byli nadšení a poletovali kolem. Když se pak vraceli do hradu, nejeden vypadal jako sněhulák.
"Hádej kdo to je?" ozvalo se za ní, když jí někdo zakryl oči.
"Hmmm…to je těžká otázka..." smála se Pandora "Co potřebuješ, Same?"
"Jak jsi to uhodla?" divil se naoko Samuel.
"Sama nevím," předstírala dál Pandora "ale řekni mi, co potřebuješ, ještě mám hodně práce."
"Aha, takže asi nemáš čas zajít se mnou odpoledne do Prasinek?"
"Opravdu ne, promiň. Ještě jsem se nezbavila hromady uvolnění studentů na Vánoce. Pořád pod tou haldou papírů nenajdu svůj stůl a už bych s tím měla něco dělat."
"A v pátek bys čas našla?" zkoušel Samuel další termín.
"No já jedu do Londýna. Jedu tam i s mamkou a Siriusem a sejdu se tam s Benjaminem, povolil mi vzít si Susan na víkend. Čekají nás vánoční nákupy, které jsme letos trochu nestihli." Omlouvala se Pandora.
"Aha, tak nic." Prohlásil zklamaně Samuel.
"Ale kdybys zjistil, že máš celý víkend volno, můžeš s námi jet do Londýna." Usmála se Pandora, nečekala na odpověď a hnala se do své pracovny. Jen ať si to pořádně probere v hlavě. Říkala si, než došla k chrliči.
Všechny uvolňující papíry měla oficiálně podepsané, takže studenti mohli začít od 16. prosince opouštět školu a jet domů.
"Máš čas?" Samuel se posadil do křesla. "Za chvíli začíná večeře." Upozornil.
"Vážně? Byla jsem tak zabraná do těch uvolnění, že jsem si nevšimla, kolik je hodin."
"Platí to o tom výletu do Londýna?" zeptal se. Pandora se usmála a přikývla. Tak přeci jen s nimi pojede, perfektní. Pandora si byla jistá, že si tenhle víkend všichni užijí, a kdyby náhodou Sam chtěl být´s ní, poznal by, že by se o ni musel dělit se Susan. Viděl by v Pandoře i matku a nejen přítelkyni a ředitelku.
"Jel bych moc rád. Aspoň poznám Susan." Samuel se usmál a Pandora se rozzářila jako vánoční stromeček.
"Uvidíš, je skvělá." Pandora byla veselá, ale Sam si všiml, že má v očích opět ty jiskřičky, které mívala, když mluvila o Susan. Bylo mu líto, že ta malá nemůže být s matkou. Každé dítě potřebuje matku a v některých případech i víc než otce, i když to je dost sporné řešení.
"Tak jsme domluveni? Kde je sraz?"
"Tady v pět odpoledne, přeneseme se do Děravého kotle, nebo rovnou do nějakého průchodu v Příčné ulici."
"Dobře, budu tady. Štěstí, že v pátek učím jen dopoledne." Ještě jednou jí věnoval zářivý úsměv a pak odešel. Pandora si začala pobrukovat. Lepší dny nemohla zažít.

"Koukám, že máš dobrou náladu." Promluvil k Pandoře polohlasně Sirius, když všichni seděli ve Velké síni a večeřeli.
"Aby ne, když vás tu mám všechny. Jo a v pátek s námi jede i Samuel."
"No ne, nemám napsat Harrymu, že naše rodinka se rozrůstá?" utahoval si z ní.
"Ani náhodou. Tak daleko to nedojde, aby s námi trávil Vánoce, nemusíš se bát." Oba se rozesmáli a Tarra marně zjišťovala, jaký byl důvod jejich smíchu.
"Dobrou chuť." Přisedl si k nim Sam.
"Tak jsem se od Dory dověděl, že jedeš v pátek s námi." Prohlásil Sirius. Znal už trošku Sama, ale jestli chtěl začít chodit s jeho skoro-dcerou, má právo si ho trochu ozkoušet.
"No..ano. Pandora mě pozvala, jako náhradu, že se mnou nemohla v pátek jít do Prasinek."
"Trochu větší náhrada, že? Ale to u Pandory bývá běžné, dává víc, než dostává-"
"-ale takhle to nemusí být u každého. Existují i takoví lidé, kterým by dala tolik, co by získala-"
"-Nechte toho. Sedím mezi vámi a ráda bych se najedla." Prohlásila Pandora celkem klidně. Nechápala, o co Siriusovi šlo. Samuel se dal docela rychle strhnout.
"Promiň." Ozvali se jednohlasně. Pak už bylo ticho a Pandora se bavila se Samem, aby ho snad nenapadlo dokončit hovor se Siriusem. Zbytek večera byl v pořádku a ke konci večeře ti dva i zavtipkovali.
"Pomóc!" vběhl do Vlelké síně James Potter. Doběhl k profesorskému stolu a postavil se naproti Pandoře.
"Co se stalo? Mozkomorové! Jsou tady!"
"Cože?!" Tarra, Sirius i Pandora vylítli ze svých židlí téměř současně a hned se začali ptát, kde je viděl. Mezi studenty se začala šířit panika a tak trochu i mezi profesory. Mozkomory na hradě neměli od té doby, co začali sloužit Pánu zla, který byl zničen před téměř dvaceti lety.
"Co se stalo?" dožadoval se odpovědi Samuel.
"Ještě pořádně nevíme, půjdeme s ním, aby nám ukázal, kde je viděl. Ty se s ostatními postarej o studenty a snažte se je všechny uklidnit. Moje nařízení zni: Řekněte jim, že tohle je jenom cvičení! Dokud nic nevíme jistě, nebudeme tu šířit paniku." Zaúkolovala Samuela Pandora.
"Ale já je opravdu viděl!" trval si na svém James.
"To nepochybně, ale nebudeme ostatní děsit, ano?" prohlásila Tarra.
"Ukaž nám, kdes je viděl." Vybídl Jamese Sirius. Všichni tři se rozeběhli za Jamesem, který je vedl do jedné z věží. Když tam doběhl, ukazoval jim, kde přesně mozkomory viděl.
"Támhle, nad lesem." Ukazoval.
"Ale tam nic není." Sirius se snažil zaostřit, ale líp, než to dělal teď, už to nešlo.
"Já taky ne." Tarra se marně snažila. Lesy a prostor nad nimi byly prázdné.
"Jamesi, jsi si jistý?" Pandora mu přestávala věřit, ale je pravda, že se cítila trochu pochmurněji, i když podobné pocity s ní nikdo nesdílel.
"Když teď koukám, tak nevím. Já…opravdu nevím…asi ne?" James byl zmatený a začínal si myslet, že se mu to všechno jen zdálo.
"Zůstanu tady hlídkovat a ty ho vezmi k sobě do ředitelny. Udělej mu něco horkého k pití a popovídej si s ním." Řekl Pandoře polohlasně Sirius. Pak se ještě otočil na Tarru a požádal ji, aby šla do Velké síně a řekla, že cvičení skončilo. "Prostě pokračuj v té pololži, kterou Pandora vytvořila." Dodal a posadil se na kraj okenní římsy. Tarra seběhla schody a Pandora zavedla Jamese k sobě do ředitelny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx