13.- Prasinky

21. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat

V sobotu ráno se Pandora probudila s nebývalým úsměvem na tváři. Obvykle po ránu tak usměvavá nebyla, ale ten den ji čekalo něco zvláštního. Upravila se a po dlouhém týdnu v hábitu se oblékla do něčeho pohodlnějšího. Měla ráda pohodlné a nekonvenční oblečení typu: černý top, na něj vytahaný svetr s tříčtvrťovými rukávy a džíny. Bylo to její nejoblíbenější oblečení, a když ho nosila ve městě, nikdy jí nehádali víc než pětadvacet.

Ještě se oblékla do kabátu a navlékla si na nohy kozačky a mohla vyrazit.
"Nebude vám tam zima?" zeptal se starostlivě jeden z ředitelů na obraze.
"Nechcete se starat o něco jiného? Jděte se třeba podívat do ministrovy kanceláře. A pak mi oznamte, jestli nepodepisoval něco o naší škole."
"No dobře, když chcete." Ředitel zmizel.
"Ale vzít si nějakou pěknou šálu a ty kožené rukavice není zas tak špatný nápad." Řekla si Pandora a sáhla po uvedených kusech oděvu na věšák. Seběhla schody a dole před bránou školy se setkala s profesorem Robinsonem. Ten změnou oděvu také dost změnil vzhled.
"No né." Pandora obdivně pískla "Vypadáte dokonale." Usmála se a měla pravdu. Džíny a prvotřídní kožená bunda mu sedly líp, než profesorský hábit.
"Děkuji. Půjdeme?" Nabídl jí rámě a oba se vydaly směrem do Prasinek.
"Takže vaše sestra dělá na ministerstvu? A máte v rodině vůbec někoho, kdo by nepracoval ani na ministerstvu, ani ve školství?" ptala se se zájmem Pandora. Během cesty do Prasinek probrali celý jeho rodokmen a zaměstnání jeho rodiny.
"Matka vlastní v Londýně obchůdek, který slouží jako jeden z průchodů mezi mudlovským světem a Ministerstvem kouzel. A táta píše knížky." Vysvětloval Robinson.
"Aha. Nikdy jsem neslyšela, že by nějaký Robinson psal knihy."
"Čtete milovské knihy?"
"Upřímně ne. Mám dost práce i s těmi našimi."
"Tak v tom to je. Můj otec je milovský kouzelník, ale už se tomu moc nevěnuje."
"Aha. Nikdy jsem nevěděla, že jste poloviční kouzelník. Tedy z hlediska 'čistoty krve'."
"No už to tak bude. Proto mi přijdete obdivuhodná, Jste z čistokrevné rodiny aristokratického původu, ale nad nikoho se nepovyšujete. Vím, co to je, když se nad vás povyšuje někdo, kdo si myslí, že jste méněcenná osoba."
"Měla jsem kamarádku, která měla takový původ -počkejte chvilku! Co jste to řekl o té aristokracii?"
"No, že je obdivuhodné, že se nad nikoho nepovyšujete, a přitom pocházíte z čistokrevné aristokratické rodiny." Zopakoval Robinson.
"To je asi nedorozumění." Začala se Pandora smát "Z čistokrevné rodiny jsem, nakolik je vážená to nevím, ale co vím je, že rozhodně nejsem rozená Callister."
"Aha, ale jak…?"
"No vzala jsem si Benjamina Callistera. Teď už sice nejsme manželé, ale jeho příjmení mám."
"Aha…to je dost nezvyklé."
"Co přesně?"
"Že jste si někoho vzala a už s ním nechcete být." Robinson byl úkazem toho, o čem se před pár dny bavila Pandora se svou matkou.
"Už to tak je."
"A máte děti?" zeptal se Robinson. Celý Pandořin životní styl, jak ho popisovala, se mu zdál podivný, ale zároveň zajímavý.
"Ano, dceru. Jmenuje se Susan a je jí deset let. Žije s Benjaminem, mým bývalým manželem."
"A proč není s vámi? Je to dost neobvyklé."
"Myslím, že u nás v rodině je toho dost neobvyklého." Usmála se Pandora a instinktivně zamířila ke Třem košťatům. Robinson ji následoval a očividně neměl žádné námitky.
"A kdy se s ní uvidíte?" zeptal se Robinson Pandory, když jim přinesli máslový ležák.
"Bude u mě celé Vánoce." Usmála se šťastně Pandora. Profesor Robinson si nemohl nevšimnout, že když Pandora mluví o své dceři, má v očích zvláštní jiskřičky, o to víc ho mrzelo, že u sebe nemůže mít Susan pořád.
"A kde je budete trávit?"
"Nevím, ale nejpravděpodobněji to vypadá na návštěvu u Potterů. Co vy?"
"Jako obvykle, s celou rodinou. Taková rodinná sešlost není k zahození." Usmál se Robinson.
"A co kdybychom si ťukli na tykání?" zeptala se Pandora a v ruce držela skleněný hrnek s máslovým ležákem.
"Dobře, když chcete. Já jsem Samuela, říkej mi Sam."
"Já jsem Pandora, ale stejně mi všichni říkají Dora." Usmála se a poprvé za celou tu dobu si uvědomila, že od té doby, co je v Bradavicích se stále častěji a častěji směje. Ono to mohlo odviset i s tím, kdo seděl naproti ní. Byl milý, pozorný, a když chtěl a zapomněl na roli profesora-suchara, byl i vtipný.
"Není to vaše matka?" kývl Samuel hlavou z okna, směrem na ulici.
"A jo." Pandora začala okamžitě vykukovat z okna.
"Co se tam děje?" zeptal se Robinson, který nechápal, proč venku oba, Tarra i Sirius, poskakují jako malé děti.
"Ono sněží!" vykřikla nadšeně Pandora "Pojďte. Madame Rosmerto, ještě se vrátíme." Křikla na Rosmertu Pandora, popadla kabát a vyběhla ven.
"Doro, podívej. Sněží!" radovala se Tarra.
"To je nádhera." Pandoře svítily oči nadšením. Nestávalo se každý rok, aby v Anglii sněžilo, ale letos to vypadalo na pořádnou nadílku.
"První letošní sníh." Usmál se Sirius a objal Tarru. Byl vděčný Pandoře za navrácení jeho života a hodlal si ho užít plnými doušky a jenom s Tarrou. Konečně byl šťastný.
"A doufám, že ještě dlouho nebude taky poslední." Poznamenal pesimisticky Samuel.
"Ty pesimisto! Nech toho a podívej se okolo! Kdo si pořád stěžuje, nevidí, jak je svět krásný."
"To bude krásný, až bude všude okolo bláto." Dodal ještě Samuel, ale pak se jako na povel společně s ostatními rozesmál.
"Jé! Pozór!" ozvalo se za nimi a do Tarry někdo plnou silou vrazil. Ta samozřejmě pod tím nečekaným náporem spadla na zem.
"Moc se…jé, paní ředitelko, já…pardon." Omlouval se rozpačitě Albus a s velkým smíchem za ním přibíhali Rose, Lionel, James a Mike.
"To nevadí, takové malé vyválení se ve sněhu neuškodí." Prohlásil Sirius mezi záchvaty smíchu a pomohl Taře vstát s poznámkami o tom, že starším se má pomáhat se postavit. Za tuhle hlášku, míněnou z legrace, si od Tarry vysloužil mírný pohlavek.
"Moc se omlouvám, já jsem nechtěl." Koukal vyděšeně Albus na Tarru. Věděl, že je to matka Pandory a bál se, že by dostal trest.
"Nic se nestalo a nekoukej tak vyjeveně. Jdi se zase bavit se svými přáteli, ale dávej pozor na lidi!" Pandora ho poslala dál a pak se podívala na svou matku.
"Jsem v pohodě, ani se nemusíš ptát. Hele, ten malý to neví, že ne?" Otázka patřila spíš Siriusovi.
"Neví. Harry mu nic neřekl, prý se to dozví až na té slavnostní večeři, stejně jako ostatní. Jo Doro, můžeš vzít i Susan, prý se budou děti víc bavit."
"Tak to jsem ráda. A víte, co navrhuji? Když tak krásně a hustě sněží, nějakou malou koulovačku si přece můžeme dopřát, ne?" usmála se zase Pandora.
"Nejsme na to už velcí. Přece už nejsme děti." Zapochyboval Samuel.
"V každém dospělém je kousek dítěte, to nevíš? No ták, pojď. Pak se ještě stavíme u madame Rosmerty." A všichni se odebrali na volný plácek, kde začala jejich sněžná bitky. Po hodině, kdy okolo jejich bitevního pole nezbyl skoro žádný sníh, zato všichni čtyři vypadali, jako sněhuláci, se vydali ke Třem košťatům. Objednali si další máslový ležák, i něco ostřejšího a užili si celý den. Tarra si všimla rýsujícího se nového vztahu, mezi její dcerou a profesorem Robinsonem, a přála jí to. Od rozchodu s Benjaminem si žádný jiný vztah nedopřála.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cornelie Katniss Mandy Cornelie Katniss Mandy | 1. června 2014 v 18:18 | Reagovat

Bylo to pěkný,  ale odkdy můžou prváci do Prasinek?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx