12. - Nový život

20. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Bylo prvního prosince a Pandoře se začaly na stole vršit seznamy studentů, kteří pojedou domů na Vánoce. Už si alespoň zvládla všechna ta uvolnění utřídit podle kolejí, ale podle dat se jí to ještě nepodařilo.
"Pandoro? Jsi tu?" Tarra vešla do kanceláře a rozhlížela se do všech koutů.
"Tady!" ozvalo se zpoza hromady papírů.
"Tebe tam není ani vidět." Divila se Tarra a posadila se do křesla naproti stolu.
"Myslíš?" odsunula Pandora jednu hromadu, aby viděla na svou matku "Co potřebuješ?" usmála se na Tarru.



"Tak není to ani o tom, co potřebuju, jako o tom, co by se možná hodilo tobě." Vykouzlila tarra na tváři ten nejzářivější úsměv.
"Tak ty mi něco nabízíš, jo? A copak to je?"
"Slavnostní večeře na Štědrý večer. U Potterů. Pozvali nás všechny tři." Taře její zářivý úsměv vůbec z tváře nezmizel. Pandora překvapeně zvedla obočí a usmála se.
"A jsi si jistá, že nás zvou všechny?"
"Ano. Siriuse s jeho rodinou, konkrétně s přítelkyní a s její dcerou." Tarra vypadala, že vyskočí dva metry vysoko.
"Já bych přišla moc ráda, ale na Vánoce budu mít Susan."
"Benjamina to ještě nepustilo?" zeptala se Tarra.
"A co ho má pustit? On ji může mít doma a on může i určovat, kdy se s ní uvidím. A já jsem ráda, že mi dovolil ji mít na celé svátky." Podívala se na smutně na svou matku. Pořád jí nebyl vysvětlen stoprocentní důvod, proč nemůže mít Susan ve své péči, ale smířila se s danou situací a snažila se z ní vytěžit co nejvíc.
"Dobře, ale zdá se mi to trochu zvláštní. Kde jsi viděla, aby dcera žila s otcem, když její matka, úžasná čarodějka, je schopná se o ni starat."
"Ale o tom to je! Že si někdo z úřadu myslí, že schopná nejsem! A navíc tohle stejné tvrzení bys mohla uplatnit i na rozdělené manželství. Kde kdo viděl, aby kouzelníci nežili spolu, když se předtím vzali, že? A přesto takové případy jsou a poslední dobou jich je čím dál víc. A to se snažíme se co nejvíc lišit od mudlů a přitom už to u nás chodí úplně stejně."
"Jo já vím, celé se to změnilo. Ale zpátky k těm svátkům…"
"…ano, to je aktuálnější téma, než řešení kde a kdy se žilo stejným stylem, jako u nás." Usmála se Pandora.
"No tak napiš Harrymu." Navrhla jednoduše Tarra.
"To nejde. Dva týdny jsme se neviděli a nejsme zas tak dobří přátelé…" zapochybovala Pandora.
"Dobře, tak řeknu Siriusovi, ať se Harrymu zmíní i o Susan."
"Počkat, on o ní ví?"
"A co myslíš, že jsme dělali? Váleli se celé dva týdny v posteli?"
"A ne snad?" podívala se na svou matku podezřívavě a přitom jí koutky úst cukaly od smíchu.
"No dobře, tak kromě toho, jsme se bavili i o životě a já jsem se tedy zmínila i o Susan a řekla mu úplně všechno. Takže jim napíšeme a pak ti to řekneme, ale myslím, že Harry nebude proti." Tarra se usmála jak puberťačka a zmizela v zatáčce schodiště.
"No mami…tobě je asi zase osmadvacet." Řekla si Pandora pro sebe a podepsala další uvolnění na Vánoce. Podle počtu podepsaných i nepodepsaných uvolnění se dalo usuzovat, že na hradě příliš mnoho studentů nezůstane. Seznam profesorů, kteří budou přes svátky v Bradavicích, už byl sepsaný, takže měla Pandora alespoň o jednu starost míň. Když scházela po schodech do Velké síně, srazila se s panem Robinsonem.
"Jé, slečno Callister, s vámi jsem už dlouho nemluvil." Usmál se na ni.
"Kdepak, mluvil jste se mnou včera." Oponovala vesele Pandora.
"To bylo jen dobrý večer a pak dobrou noc. To se nedá kategorizovat jako hovor."
"Nechtěl jste spíš jít učit něco vědečtějšího? A ne se tu mordovat se začínajícími kouzelníky." Švitořila vesele Pandora
"Proč myslíte?"
"Tak, způsob jak mluvíte…kategorizovat, posuďte sám, nebylo by jednodušší vynechávat tak složitá slova? Život i vyjadřování budete mít lehčí a všichni vás budou brát jinak?"
"Jak jinak?"
"No tak třeba se o vás nebude tradovat, že vám sice ještě nebylo pětatřicet, zato chování máte starého profesora-" Pandoře došlo, co řekla, ale chtěla působit vesele.
"A to o mně říká kdo?" profesor Robinson už nebyl tak usměvavý.
"Ale to už neřešte." Mávla Pandora rukou "A nezlobte se na mě." Poprosila ještě Pandora se štěněčím úsměvem. Samuel Robinson se při pohledu na ni rozesmál.
"To ani nejde a pro změnu vám řeknu, co se traduje o vás."
"Tak povídejte." vybídla Pandora svého kolegu.
"Tak kromě řečí, že se chováte jako pubertální holka, což vám podle mě i sluší, si všichni stěžují na to, že jste vrátila mezi živé Siriuse Blacka."
"A proč? Vždyť už se dávno potvrdilo, že s Voldemortem nepracoval." Nechápala Pandora.
"To sice ano, ale…jde hlavně o to, že byl v Azkabanu."
"Taky že neprávem!" rozkřikla se Pandora.
"Já vím, na mě křičet nemusíte. Ale ostatním, zdá se, souvislosti nedocházejí."
"Tak ať si trhnou!" Pandora už chtěla pokračovat dál, do Velké síně, ale profesor Robinson ji zachytil za loket.
"Nešla byste v sobotu do Prasinek? Myslím, že si odpočinout potřebujete."
"To vypadám tak špatně?"
"Ne!...To ne, já jen…" koktal Robinson
"Půjdu ráda." Usmála se na něj Pandora a pokračovala do Velké síně.
Bylo odpoledne a síň byla téměř prázdná, až na pár studentů a na Tarru se Siriusem, kteří seděli u profesorského stolu a vypadali jako zamilovaný pár. Tedy oni tak nevypadali, oni byli zamilovaný pár.
"Ahoj, můžu rušit naše hrdličky?"
"Hele ty drzoune drzá, abys neměla domácí vězení, to bys pak nemohla vylézt z pokoje." Sirius se naoko ohnal po Pandoře a předvedl imaginární pohlavek.
"No ale to bych pak nemohla ředitelovat." Prohlásila vesele Pandora a vytáhla si nějaké sešity.
"A proč nejsi v ředitelně?" zeptal se Sirius.
"Byl ses tam podívat? V té hromadě papírů se nedá žít."
"A nechceš s tím pomoct?"
"To bych ráda, ale to bys musel falšovat můj podpis. Musím ta uvolnění podepsat všechna do jednoho."
"Tak to ti nezávidím." Politovala ji Tarra a nalila si čaj."Jo Doro, chtěla jsem se tě zeptat na jednu věc."
"Jakou?" zvedla Pandora oči od sešitu.
"Jde o práci. Pro nás dva. Nenašlo by se tu něco?"
"Tady na hradě?" zeptala se Pandora překvapeně. Nečekala, že by Tarra se Siriusem chtěli zůstat v Bradavicích. Myslela, že po ukončení měsíční lhůty se oba přestěhují do Londýna. "Nevím, ale podívám se. Nahoře mám nějaké papíry, kde se píše o všech různých obchůdcích v Prasinkách, ale to je tak všechno."
"Hele a o čem to s tebou mluvil Robinson?" Tarra si přisedla vedle své dcery.
"O ničem, jen mi řekl, co se tu o mně traduje a proč mě někteří nemají rádi."
"A proč?" zeptal se Sirius.
"Tohle neřeš. Mě by spíš zajímalo, co dělala ta jeho ruka na tvém zápěstí." Usmála se Tarra a vypadala jako puberťačka, co se snaží ze své nejlepší kamarádky dostat jméno kluka, se kterým jde na rande.
"Cože?" vykulila Pandora oči a začala se smát. "Nic zvláštního, prosím tě. Jen mě pozval v sobotu do Prasinek."
"Aha. Nic zvláštního, prosím tě." Začala Tarra napodobovat tím typickým pisklavým hlasem.
"Víš ty co? Někdy mám pocit, že ti je osmadvacet a ne čtyřicet devět. Ale na tu práci se ti podívám." Usmála se Pandora a odešla do ředitelny podepisovat uvolnění.
"Musí zdůrazňovat, kolik mi je? Vadí mi, že jsem starší než ty." Prohlásila Tarra naoko sklesle.
"A copak já si lámal hlavu s tím, že když jsme spolu byli kdysi, byl jsem starší o osm let?"
"To je něco jiného." začala mu Tarra oponovat.
"A já myslel, že ješitní jsou chlapy a ono to zřejmě platí i pro ženský." Oba se hlasitě rozesmáli.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ina Ina | 20. prosince 2011 v 21:34 | Reagovat

Tk to sestřžičko vypadá že sem se konečně mohla dočíst pokračování, dyž předtím to ňákej blb promazal...pokračuj dál ae je to strašně krátkýýý pomalu ztrácí smysl to číst dyž hned za chvilku to končí :/ [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx