11. - Návrat Siriuse Blacka 3/3

19. prosince 2011 v 12:00 | Surynka |  Návrat
V úterý ráno měla Pandora volno, takže měla čas se radovat z toho, že už bylo stanoveno datum. V pátek to mělo všechno začít. Trvala na tom, že se to uskuteční na půdě školy a Leroy jí odepsal, že by to stejně jinak nešlo, protože jako uživatel kouzla Invivo musí nejméně další měsíc být v blízkosti toho, koho vrátila mezi živé. Je to jako jistá pojistka a zároveň bude pomáhat tomu, kdo se vrátil, aby se zapojil do běžného života. Nemohla uvěřit tomu, že jí povolili vrátit mezi živé oba. Její matku i Siriuse.

Kdysi se právě v téhle kombinaci cítili jako rodina a teď to tak bude zase. Pandora usedla ke stolu a začala psát dopis pro Harryho. Sám jí před několika dny napsal, že by u toho všeho rád byl.
Dobrý den,
Dnes mi byl doručen vzkaz od Leroye, vedoucím Odboru pro žádosti k provozování obtížných kouzel, a bylo již stanoveno datum. Vše má proběhnout tento pátek na půdě školy. Přijeďte už ráno, budu potřebovat Vaši pomoc, koneckonců, i Vy patříte svým způsobem do rodiny, když je Sirius vaším kmotrem. Prosím, odepište co nejdřív, abych mohla počítat s Vaší účastí.
Děkuji, Pandora Callister

Pandora vzkaz srolovala a připnula na Skyangel, která okamžitě vyletěla. Pandora se vydala do Velké síně a uvědomila si, že je trochu pozdě a o chvíli později má učit prváky lektvary. Rychle si tedy nalila čaj a snědla topinku s máslem a už běžela do sklepení. Byla ráda, že se mohla s kolegou, který měl na starosti ostatní ročníky, dělit o kabinet, protože při představě jak ještě musí nahoru pro věci, jí nebylo moc dobře. Jak by to vypadalo? Ředitelka-profesorka a přijde pozdě na výuku? Její kolega, pan Sharpus, nebyl moc příjemným člověkem a Pandora přemýšlela, jestli to není nějak dědičné společně s postem profesora lektvarů. Když si vzpomněla na Severuse Snapea, který taky nebyl dvakrát příjemný, byla si tou dědičností téměř jistá. Připravená doběhla k učebně jen s dvouminutovým zpožděním. Spěšně se studentům omluvila, odemkla třídu a vpustila je všechny dovnitř. Když došla ke katedře a podívala se na tu hromadu prváků, kteří ještě nebyli drzí a měli z ní respekt, vzpomněla si, jak to chodilo za výuky Snapea. V jeho třídě vždy vládlo hrobové ticho a do třídy vcházela naprosto stejným krokem jako kdysi on. I ten plášť za ní vlál stejně jako jemu. Musela sebou jemně otřást, nechtěla být jako Snape. Rychle nahlásila číslo strany a už začala rozdávat rady.
Dva dny chodila Pandora veselá a div že si nezpívala radostí. Občas se přistihla, jak jde po prázdné chodbě a hvízdá si nějakou písničku. Ve čtvrtek večer nemohla ani usnout. Radši si představovala, co řekne své matce a svému skoro-otci, až je zase uvidí. Nacvičovala si úplně všechno, od přivítání až po vysvětlování skutečností. Ale stejně jí to nepomohlo. Další den byla nervózní a procvičovala si průběh provedení kouzla Invivo, protože zde se nejednalo jen o přednes zaklínadla. Celá mysl musela být soustředěná a stoprocentně propojená s vnímáním kouzla. V tom to bylo těžké. Proto bylo určeno, že základy tohoto kouzla se budou učit žáci sedmého ročníku a pokud jim to jen trochu půjde, budou se moct po ukončení studia vše naučit na kurzech.
"Dobrý den, paní Callister." Usmál se nuceně Harry, když dorazil. Pořád neměl Pandoru rád pro její způsob uvažování.

"Dobrý den, pane Pottere. Už je to skoro všechno připravené, tak pojďte." Pandora zavedla Harryho do věže, kde stály dva stoly. U okna seděl Leroy a něco pročítal ve spisech.
"Tak už můžeme začít?" zeptala se opatrně Pandora. Leroy zvedl hlavu od spisů a s kývnutím hlavy je uložil do brašny. Zároveň vytáhl dvě ampulky nadepsané S.B. a T.M.
"Co to je?" divil se Harry, když viděl, jak Leroy pokládá na každý stůl jednu ampulku.
"To je vzorek. Říká se, že vrátit někoho mezi živé bez jakékoliv 'předlohy' je skoro nemožné. Kouzlo Invivo můžete provést, jenom když jste soustředěný jak na samotné zaklínadlo, tak na osobu, kterou chcete probudit. Proto je to složité, protože je těžké soustředit se celou myslí jen na jednu určitou věc. Většině kouzelníků se do hlavy během provádění kouzla připletou i jiné podněty a zaklínadlo se buď v lepším případě vůbec nepovede a nic se nestane, nebo -a to je horší- se nepovede a stane se něco úplně jiného. Proto musí být zaklínadlo provedeno v přítomnosti někoho, kdo nad tím má mít dozor. V tomhle případě je to pan Leroy. Stejně jako on i všichni ostatní 'dozorčí' jsou vycvičeni k tomu, aby poznali sebemenší náznak toho, že něco nejde tak, jak by mělo."
"A kdo bude kouzlit?" zeptal se Harry. Celá tahle novinka se mu zdála dost divná.
"Já a pan Leroy tu je proto, aby mě kontroloval a v případě, že by se to nedařilo, to všechno zastavil a anuloval. A taky je tu z té byrokratické části. Všechno to papírování, předělání rodného listu a tak dál. Když se to podaří, budou oba, Sirius i Tarra, ještě měsíc tady na hradě, protože budou muset být v mé blízkosti. Je to tak dané. Prý proto, že kdyby něco nešlo tak, jak by mělo, hlavní osoba, která to může napravit je právě ta, která použila Invivo." Vysvětlovala Pandora.
"Promiňte, ale možná bychom mohli začít. Tady je ampulka, ve které je výtažek z krve vaší matky. Zesnula před pár měsíci, ale to nebyl žádný problém, byla jste na exkurzi a víte, jak se nám daří získávat tu krev klidně i ze sto let staré kostry. Větší problém byl se Siriusem Blackem. Vzhledem k tomu, že zemřel před jednadvaceti lety u té brány a nezůstalo po něm žádné tělo. Musel jsem jít k bráně a pátrat. Sama jistě víte, že v takové bráně se duše drží v dosažitelné vzdálenosti i několik desetiletí, ale nebyl jsem si jist, jestli to byl i případ Blacka. Naštěstí ano. Pro zákrok k probuzení Blacka bude potřeba víc sil, tak bych poprosil, aby se nejdřív jednalo o jeho navrácení mezi živé, a pak přijde na řadu vaše matka." Leroy mluvil dutým hlasem a Pandora měla pocit, že snad mluví do vydlabaného pařezu. Kývla a přistoupila ke stolu, na kterém byla položena ampulka. Chvíli se zhluboka nadechovala a zase vydechovala. Soustřeďovala se a v hlavě si promítala všechny vzpomínky, které na Siriuse měla. Snažila se vytěsnit z hlavy všechno, co s ním nijak nesouviselo. Bylo to složité, každou chvilku jí do hlavy vlítla jiná myšlenka. Po pár minutách jen lehce kývla a vytáhla hůlku. Položila ji na ampulku a tiše prohlásila: "Invivo!" Z hůlky vyrašil jemný proud světla a Pandora si znovu a znovu přehrávala v hlavě všechny ty vzpomínky a přidala -podle doporučení lektorů na kurzu- nějakou prosbu o jeho návrat. Po chvíli se Pandora i se stolem ztratila v proudu tmavé modrého světla. Ani Leroy ani Harry na Pandoru neviděli. Leoy jen věděl, že zatím všechno probíhá tak jak má a naznačil to i Harrymu. Pandora přestávala vnímat okolí, jenom viděla, jak se na stole formuje postava. Normální kouzelník by začal alespoň v hlavě, když ne nahlas, jásat, že se mu kouzlo podařilo, ale Pandora nesměla. Věděla, že když se začne v hlavě radovat, ihned by to všechno pokazila. S vypětím všech sil byla stále soustředěná na jednu a tu samou věc. Nakonec závan modrého světla bledl a už tam stála jen Pandora a Sirius se zrovna probouzel.
"Kde to…"
"Jsi v Bradavicích, na hradě. A je rok 2017." Dodala Pandora.
"2017? Ale jak? Já to nechápu… Poslední rok, který si pamatuji je rok 1996." Sirius byl dezorientovaný, ale stále byla jeho reakce stokrát lepší, než jaká by se dala očekávat.
"Jedná se o zaklínadlo, které oficiálně existuje jen krátkou dobu, já…"
"Takže já jsem vstal z mrtvých?" zeptal se s úsměvem Sirius. Už znal odpověď.
"Ano, já…"
"Někoho mi připomínáš…Doro?" Siriusovi se okamžitě rozsvítilo. Ty oči a ten úsměv nemohl patřit nikomu jinému než Pandoře.
"Tys mě poznal?"
"Samozřejmě. Moje malé zlato bych poznal kdekoliv." Usmál se a objal Pandoru, jako když otec objímá dceru.
"Ale zas tak malá už nejsem." Usmála se. V tu chvíli se zorientoval i Harry a odkašlal si. Sirius se chvíli díval na Harryho a pak vyslovil jeho jméno. Harry se s ním objal a byl rád, že alespoň kousek z jeho rodiny, kterou ztratil, se mu vrátil. Pandora je s úsměvem sledovala a byla ráda, že neposlechla Harryho, který ji nejdřív od toho všeho odrazoval.
"A kde je Tarra?" Siriusovi bylo evidentně jedno jaký je rok a jak se tam ocitl, šlo mu hlavně o to zjistit, koho ještě může zastihnout.
"No…" Pandora se zasekla a Sirius to pochopil. To, co se mu najednou zračilo v očích, bylo nepopsatelné. On sám toho najednou cítil až příliš. Štěstí z tohom že se zase shledal s Pandorou a s Harrym, radost ze svého návratu a smutek z Tařiny smrti.
"Kdy?" zeptal se.
"Letos v květnu, ale počkej s nějakou reakcí," snažila se ho Pandora ušetřit nějakého výlevu, který by mohl nastat "jsem tady i kvůli ní. Váš návrat jsem jí slíbila, než umřela."
"Náš? Chceš říct, že s ní uděláš to samé, co se mnou?"
"Ano, i když u mamky to bude jednodušší. A teď vás poprosím o klid. Harry, odveď prosím Siriuse do jiné místnosti. Můžete si trochu popovídat, než to tu dodělám. Potřebuju ticho." Pandora Harrymu automaticky začala tykat, když ho viděla, jak se vítal se Siriusem. Nějak jí zapadl do rodiny. Harry kývl a vůbec si nevšiml změny oslovení, dokonce mu to teď přišlo přirozenější.
"Ne. Chci tu zůstat. Chci tu být, až se probere." Usmál se Sirius a naznačil, že bude v naprosté tichosti. Pandora jen pokrčila ramena na znamení, že jí to nevadí a dala se do toho. Průběh byl naprosto stejný. Delší chvíli se soustřeďovala a utřiďovala si v hlavě vzpomínky na Taru. Pak zase klepla hůlkou do ampulky a pronesla zaklínadlo a proud světla se objevil zase. Když zmizel, seděla tam Tarra a široce se usmívala. Byla štíhlá, bez jakékoliv vrásky a na čtyřicet devět let nevypadala ani zdaleka. S Pandorou vypadaly spíš jako sestry. Její modré oči, které byly světlejší než Pandořiny, hořely štěstím. Černé, mírně vlnité a neuvěřitelně dlouhé vlasy neměly ani jedinou šedinu.
"Konečně. Trvalo ti to snad věčnost."
"Mami!" objala ji Pandora se slzami v očích "Jenom něco přes půl roku." Obě se začaly smát.
"Tarro…" Sirius se nechtěl plést do chvíle mezi matkou a dcerou, ale chtěl už o sobě dát vědět.
"Siriusi…" Dívali se na sebe a zřejmě oba přemýšleli o tom samém. Tarra se najednou laškovně usmála jako tehdy, když jí bylo dvacet osm a pořád se chovala jako huberťák, a skočila Siriusovi kolem krku. Oba se rozesmáli a zasypávaly se polibky. Leroy, Harry a Pandora se vytratili z věže a sešli do malého obýváku, který byl o patro níž, kde už se tomu nedalo ani říkat věž. Posadili se a Harry se dal do řeči s Pandorou. Leroy neměl na práci nic jiného, než že se probíral dalšími listinami. Když oba zamilovaní sešli dolů, mezi ostatní, celý obývák utichl.
"No nemusíte se na nás tak dívat a ty Doro, mě docela překvapuješ. Jindy nezavřeš pusu." Usmála se Tarra.
"Tak neoživuješ matku každý den, že?" usmála se Pandora a objala se s Tarrou "Ale čeká vás ještě něco. Procvičte si rukopis, protože budete společně se mnou podepisovat nějaké papíry."
"Jaké?" zeptal se Sirius se zájmem.
"No rodné listy a budete muset podepsat souhlas se zničením vašeho úmrtního listu a ta podobně." Ujal se slova Leroy a začal oba zasypávat papíry.
"Nechte toho, pane Leroy. Jste neuvěřitelně protivný chlap. Ti dva sotva přešli hranici života a smrti a vy už na ně sypete papíry. Uklidněte se prosím vás, a posaďte se. Dejte si čaj, nebo kafe, nebo whisky…prostě tamhle je tác a něco nalijte." Ukázala Pandora směrem ke stolku.
"Kde?" zeptal se zmateně Leroy.
"Tamhle." Odpověděla Tarra a mávnutím hůlky se tam objevilo přesně to, co vyjmenovávala.
Všichni se rozesmáli, protože to vypadalo, že někdo, kdo kontroluje všem správné postupy složitých kouzel, snad sám neumí pochopit ani jedno jediné normální a jednoduché zaklínadlo.
"Tak povídej, Dori, co je tu nového. Za těch dvacet let, co jsem byl pryč, se toho muselo stát docela dost, ne?" usmál se Sirius a objal Pandoru. Teď vypadali jako spokojená rodinka. Když se k nim přidal i Harry, bylo by to dokonalé, kdyby u sebe měl ještě Ginny a děti. Ale když se to tak vezme, aby byla celá jejich 'rodina' pohromadě, tenhle malý obývák by ani zdaleka nestačil.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx