1.kapitola - Hádka

8. prosince 2011 v 20:37 | Dejna |  Krev není voda
Bylo pátého září a na hradě v Bradavicích vládlo nezvyklé ticho. Severus Snape seděl právě sám ve sborovně a opravoval nepovedené práce studentů z Mrzimoru. Nešlo mu do hlavy, jak ta sebranka tupců mohla prolézt do třetího ročníku. Po dvou hodinách už ale začínal mít opravování plné zuby a rozhodl se, že toho nechá. Jako poslední vzal do ruky pergamen patřící chlapci jménem Jim Jeremi, kterého neměl moc v lásce.
Jakmile dopsal svým rudým inkoustem dlouhou poznámku k jeho ubohé práci, vtrhla do sborovny profesorka Gabriel Trigová. Byla zhruba ve Snapeově věku. Její vlasy měly hnědou barvu a oči zářily průzračně blankytnou modří. Zpod šedých po kolena dlouhých šatů jí vykukovaly šedočerné punčocháče. Šaty částečně překrýval uhlově černý krátký hábit. Gabriel byla nově jmenována do funkce ředitelky havraspárské koleje a profesorky létání, jehož lekce v tomto školním roce nově přibyly i třetímu, čtvrtému a šestému ročníku.
Když se vřítila dovnitř, nevypadala vůbec přátelsky.


"Profesore Snape," oslovila ho a z jejího hlasu jasně znělo, že je příšerně naštvaná, což se samozřejmě dalo vyčíst i z pokřiveného obličeje. "Proč má Thimoty Levis tři měsíce školního trestu?" pokračovala a vztek v jejím hlase se pomalu stupňoval.
Snape se na ni díval, jakoby vážil, co má říct. Nakonec z něho přece jenom pár slov vypadlo.
"Pan Levis se choval velmi nevhodně na dnešní hodině lektvarů," zabručel nevrle a potom se vrátil k písemným pracím, jelikož zřejmě našel další hrubou chybu.
"Proč má ten trest každé úterý a čtvrtek v podvečer?"
"Protože jindy nemám čas,"odsekl Snape hrubým tónem.
"Ale prosím vás, co se mi to tu snažíte namluvit? Že někdo, kdo celé večery popíjí červené víno ve sklepení, nemá čas na jednoho studenta, jehož trest mu sám uložil?"
Gabriel věděla, že trochu přestřelila, ale nehodlala nic brát zpátky, i když Snape vypadal, že právě tohle byla pro jeho trpělivost poslední kapka.
"Co si to dovolujete, profesorko?" vykřikl a zvedl se z křesla.
"Vy moc dobře víte, že v úterý a ve čtvrtek probíhají havraspárské famfrpálové tréninky a taky víte, že Levis je kapitánem týmu."
"No tak tím spíše byste si ho měla trochu zklidnit..."
Gabriel už chtěla něco říct, ale Snape ji předběhl.
,,…a vůbec, ti vaši havraspárští studenti jsou letos všichni hrozně rozpustilí a nepozorní, měla byste si je trochu zkrotit všechny."
"No dovolte, že to říkáte zrovna vy, s vašimi žáky jsou stále nějaké potíže, třeba dneska při hodině létání Dorijevič Franclin úmyslně podpálil koště Thomasovi Salymu z Nebelvíru."
"A potrestala jste ho?"
"Samozřejmě," odsekla.
"No tak vidíte," zamumlal a posadil se zpátky do svého pohodlného křesla.
"Takže mu ten trest nepřeložíte?" zeptala se útočně Gabriel.
"Nemám nemenší důvod,"odpověděl spokojeně Snape.
"Fajn!" křikla trochu hystericky a při odchodu práskla dveřmi tak, že ze stolu spadla sklenička s vodou, která stála na samém kraji. Nechala ji tam Minerva McGonagallová, profesorka
přeměňování.

Když se Gabriel vrátila do svého pokoje, byla tak naštvaná, že si ani nevšimla dvou hromad domácích úkolů šesťáků z Nebelvíru a Havraspáru a nešla ani na večeři.
Svůj pokoj měla krásně zařízený. Na zdech visely černobílé fotografie dětí a lidí z Afriky, kde po ukončení studia strávila dva týdny. Vlevo bylo veliké okno, pod ním psací stůl a naproti kovová postel. U ní stál malý noční stolek s lampičkou a budíkem. Nejcennější zde byla bezpochyby obrovská knihovna, která při vstupu okamžitě upoutala pozornost.
V místnosti se ještě nacházela skříň a velké zrcadlo. Gabriel ten pokoj měla ráda. Nevcházelo se do něj přímo, ale přes kabinet. I ten si velmi oblíbila. Nechyběl v něm krb, psací stůl, dvě pohodlná křesla a skříň s pomůckami k výuce.
Když tedy vešla do pokoje, plácla sebou jak široká tak dlouhá na postel, unavená z prvního týdne na téhle škole. Usnula hned, jak ulehla, a spala jako zabitá až do rána. Vzbudila se ve velmi dobré náladě a na včerejší hádku si už ani nevzpomněla.

Po jejím odchodu ze sborovny zůstal Severus Snape ještě chvíli sedět na místě a přemýšlel o tom, jakou udělal ředitel školy Albus Brumbál chybu, když přijal někoho takového, jako je Gabriel Trigová.
Ona mu hodně vadila už od dětství, když nastoupila do prvního ročníku. Pořád se motala kolem Lily a to ho štvalo. Gabriel jí tak dlouho pořád předhazovala a vychvalovala toho pitomce Pottera, až si ho Lily nakonec vzala. Potter mu pil krev. Snape trpce litoval, že dal tehdy přednost černé magii. Byli spolu s Lily zezačátku velcí přátelé, ale jejich kamarádství nevydrželo dlouho. Gabriel uznávala Pottera i celou tu jeho partu, proto ji neměl a ani nemohl mít rád, nedokázal by se přátelit s někým, kdo Jamese obdivoval. Snape si vyčítal smrt Lily celý život. Miloval ji. Kdyby tu věštbu tak mohl vzít zpátky... Kdyby Voldemortovi tehdy nic neříkal… Všechno mohlo být jinak.
Ještě se chvíli topil ve svých výčitkách, potom vstal a šel ke dveřím sborovny. Tam se srazil s Pomonou Prýtovou, profesorkou bylinkářství, která byla věčně zamazaná od hlíny. "To je shonu, první týden je nejhorší, že profesore?" zeptala se ho s šibalským úsměvem. "Jistě," zabručel, vyšel na chodbu a zamířil do svého pokoje.

V temné sklepní místnosti s malým oknem, zakrytým těžkými tmavými závěsy, plné knih, kterou nazýval svým pokojem a ve které bydlel, se natáhl do postele a nechal si přinést večeři. Po jídle na chvíli usnul, ale brzy byl zase vzhůru, znovu ho totiž přepadla jeho obávaná noční můra. Děsivá a vytrvalá.
Ocital se ve velké hale plné lidí. Všichni umírali a prožívali bolesti, trpěli, prosili o jeho pomoc. Ženy, muži, děti, všichni ho žádali, a on nemohl nic dělat, byl svázaný. V popředí stála Lily.
"Ty ubožáku, jak jen může někdo jako ty chodit po světě s vědomím, že mě a Jamese udal. Je mi z tebe zle," křičela zoufale a rozplakala se. Křik a jekot se rozléhal po celé místnosti. Snape z toho šílel.
"Můžeš za to, že Harry je sirotek. Ty jsi mě zradil," plakala stále víc, slzy jí tekly proudem a lidé kolem nich dál umírali, křičeli a prosili.
Vždycky se probudil v kruté depresi. Představa, že mu Lily nikdy neodpustí, ho ničila. Pohled na její slzy byl nesnesitelný. Tenhle strašlivý sen mu ničil klidný spánek již patnáct let. Znova a znova mu připomínal tu noc, kdy Lily zemřela.
Když ji a Jamese Voldemort zabil, Snape byl první, kdo vešel do jejich domu. Nevěřil, že by mohla být mrtvá, avšak realita ho tvrdě udeřila do tváře a do srdce. Lily tam ležela na zemi, bledá a tichá. Snapeovi se po tvářích koulely slzy. Zemřela jeho vinou. Mučil se výčitkami, litoval, ale bylo pozdě. Nikdy si to neodpustil. Kdyby tehdy u té Prasečí hlavy nic neslyšel, kdyby tehdy Voldemortovi nic neřekl…
Napil se lektvaru na spaní a uklidnění a teprve potom usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hakky Life Hakky Life | Web | 8. prosince 2011 v 23:17 | Reagovat

Pěkné. :) Takový jiný šálek kafe. :) Opravdu krásné.

2 Pouli Pouli | Web | 9. prosince 2011 v 17:41 | Reagovat

Z těch kapitol, co už jsem četla: Gabriel je sympatická postava.

3 Surynka Surynka | 9. prosince 2011 v 17:54 | Reagovat

Tuhle kapitolu už jsem si četla, ale pořád budu opakovat, že je to krásné :-) :-D

4 Happines Happines | 4. ledna 2012 v 17:43 | Reagovat

pěkný... ;)

5 Salome Salome | 15. května 2013 v 9:30 | Reagovat

Velmi slabé. Mohlo by sloužit jako učební pomůcka, jakých chyb se vyvarovat při psaní. Dál čas neztrácím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx