Trošku jinak - 3.kapitola

2. října 2013 v 22:52 | Spyro |  Trošku jinak
Tak, máme tu další kapitolu. :) Stále se rozjíždíme, ale od příští už se konečně něco začne dít. :D

---------------------------------------
 

9. Vánoce přinášejí radost a otevírají srdce...

17. září 2013 v 15:13 | Lilien Finn Lupin-Snape |  Všichni školou povinni
Měsíc utekl jako nic a byli tu Vánoce. O letošních svátcích se konal Vánoční bál,což znamenalo že tu přes svátky zůstane více žáku než obvykle. Moc jsem se těšila, což se nedalo říct o Severusovi. Pro tu příležitost jsem si chtěla koupit nové šaty a tak jsem se domluvila s Nymfadorou že zajdeme do Příčné ulice. Dora na ples mohla jít, jelikož je přítelkyně Remuse a ještě k tomu bystrozorka.

V roce 1960 a 70. letech ... (1. část)

11. září 2013 v 18:28 | Hakky |  V roce 1960 a 70. letech ...

Můj příběh začíná 8. května 1960 v centru Londýna u kláštera Milosrdných sester. Toho dne mě zde odložila neznámá čarodějka s dopisem ve kterém stálo: "Nedokážu se sama postarat o další dítě.. Je ostuda mít dceru, proto doufám, že se o ni postaráte lépe než já, prosím nechte jí jméno Zira, je to jediné co jí mohu dát do života. Narodila se 8. března 1960. M. B."
Nechala mě zabalenou v dekách a v koši na schodech. Jeptišky mě dali rodině, která chtěla dítě už dlouho, ale nevedlo se jim. Marcela Swonnová nemohla mít vlastní děti. A proto si mě Alfréd a Marcela Swonnovi adoptovali. Vychovali jako vlastní dceru, ale nikdy mi neřekli pravdu o tom, že jsem adoptovaná.
Žila jsem obyčejný život děvčete z venkova a chodila poslušně do školy. Také jsem okolo 9 roku života začala mít zvláštní schopnosti. Když jsem plakala pršelo a sem tam jsem si byla jistá, že létám. Stalo se mi to i na hřišti když jsem spadla ze skluzavky a málem narazila do země. Zůstala jsem vyset asi 30 centimetrů nad zemí.
Můj život se změnil v 11 letech, kdy mi přišla sova o přijetí do Bradavické školy čar a kouzel. Maminka na mě byla hrdá, ale otec měl strach. On měl strach vždycky když jsem zkoušela něco nového.
Pamatuji si jednou večer jejich rozhovor, který se týkal mé nové školy.
"Není jako ostatní děti, nikdy jsme v rodině kouzelníka neměli" otec seděl v křesle a jako vždy, když byl nervózní, měl zapálený doutník.
"Těší se tam, a nevidím důvod proč by neměla chodit na školu kouzel, nezapomeň, že nevíme kdo byli její rodiče."
V duchu mi zatrnulo. Pustila jsem kliku od dveří a ty trochu zavrzaly. 'Nevíme kdo byli její rodiče. To znamená, že jsem adoptovaná?' v duchu jsem se snažila vybavit dětství, ale bylo to marné. Změnilo se všechno co jsem znala. Nic nebylo jako dřív. Byla jsem čarodějka a byla jsem adoptovaná.
Rodiče mí museli říct celou pravdu, i tohoto se otec obával. Byli rádi, když jsem jim řekla, že moji rodiče budou vždycky jen oni.
 


II. - Jak ukrást patent.

11. září 2013 v 18:23 | Hakky |  Anarchista v Londýně

Když vás lidi neznají nemáte problém projít temnými ulicemi Londýna a dělat, že jste čistokrevný. Sem tam zasyčet na mudlu co se vám připlete pod nohy. Ale v tuto dobu už většina lidí spí, kromě mě. Já strhávala plakáty hledaných osob a pálila je na úhel.

Rozklepaná ruka podala Pánovy zla malí růžový deníček s růžovou propiskou. Na přední straně bylo napsáno. "Majetek Tei Marion Petters" napsáno krásným růžovým krasopisem. "Ty Voldemorte nečum …" Bylo do očí pod oním krasopisem už rychle napsané.
"Co to má být Avery?!" zařval. "Chtěl jsem tu drzou holku a ne její deník!" mrsknul s ním na zem. Deníček se otočil vzduchem a při dopadu zapištěl.
"Pa … ne …. Když ona se schovává …" vykoktal tiše. "Nemohli jsme ji najít v pokoji musela o nás vědět!"
"Jak by o vás mohla vědět … ten fracek má tolik štěstí jako Potter … myslím, že ho budu muset oddělat stejně jako chlapce co zůstal na živu!" procházel se po místnosti. "Dneska budu shovívavý a nebudu tě mučit, ale příště jak neuspěješ … budeš trpět … Avery."
Ten okamžitě s klaněním odešel místnosti a tak tak Voldemort zůstal sám s deníčkem plným holčičích výlevů.

Ulicemi Příčné ulice se potulovala dívka v džínách a volném tričku s nápisem "Mír a Lásku". Její úsměv by oslnil každého, ale Dolohova nikdy. Ona dívka zmizela v uličce do Obrtlé ulice. Ticho se a chlad se dostával do morků kostí. Jen sem tam se ve vzduchu ozval smích lidí co mizeli z hospody a vraceli se chladným ránem domů. Venku se schylovalo k dešti, bylo to cítit ve vzduchu jak se blížil pomalu, ale jistě k Londýnu.
Pár smrtijedů procházelo ulice a hledalo lidi, kteří utekli "zákonu." Schovávala jsem se po pajzlech kde mě neznali a nebo jsem bydlela s rodinami, které chtěli lidem jako "já" pomoci. Byla to ještě nebezpečnější doba jako na začátku této "války." Smrtijedi měli moc skoro v prstech, ale pár statečných pořád odolávalo tlaku, který byl v okolí.
Mnoho rodin čistokrevných kouzelníku trpělo aby pomohlo mudlovským sousedům. Nevypadalo to na konec bitvy. Spíše na začátek něčeho nového.

Toho dne 9. 11. 2002 byla docela velká razie v malém Visánku. Každý kouzelník věděl, že tam půjdou jednoho dne taky, ale přesto se tam zabydlelo mnoho kouzelníků z mudlovských rodin. Na ministerstvu bylo skoro prázdno a to byla moje šance jak jim na ministerstvu zavařit.
Nikdo by nehádal, že na ministerstvo vtrhne holka s mudlovskými nápady.
Na pracovišti zůstala jen hrstka pracovníků, kteří měli na starosti hlídání Ministerstva. Bylo jednoduché hodit do místnosti peruánský prášek a pak projít s ukradenou rukou vítězství mezi smrtijedy a dostat je jednoduchými kouzly.
Patent na toto pronikání do budov byl Draca Malfoye, ale většina patentů se časem krade. Tak i já ukradla patent tomuto mladému muži.
Během chvíle jsem většinu omámených či spoutaných a hlavně zmatených lidí odtáhnula na velkou valnou hromadu.
"Zanechám tu vzkaz, snad vám to nevadí …" vytáhnula jsem z kapsy sprej a začala štěrchat. Během chvíle přes novou podlahu ministerstva kouzel byl vidět obrovský fosforeskující nápis: "Je čas vyřídit si účty."
Než byly ministerští zpátky já zmizela jako vždycky. Není lehké být psanec, ale když po vás jde celý Londýn je ještě těžší. Ale já tomu tak sama chtěla, jednoho dne se vyrovnám Voldemortovy a jeho lidem, jednoho dne zpečetím jeho osud jak to měl udělat Harry Potter.

Trošku jinak - 2.kapitola

9. září 2013 v 0:04 | Spyro |  Trošku jinak
Táhla se vlakem zavadly, doslova funěla a přitom proklínala celé kouzelnické společenství.

"Mel!" Zavolala zoufale do davu, když prošla už třetí vagón plný lidí. "Zabiju tě!" Zvolala ještě, až se pár lidí otočilo, ale ona se jen omluvně pousmála a tlačila se dál. Po několika dalších vagónech konečně našla v zeleně lemovaném hábitu zrzavou hlavu. "Melody Hastings! Já z tebe jednou budu mít smrt!" Zavolala, ale na její tváři hrál úsměv.

"Xan!" Vyletěla Melody ze sedačky a objala dobrou přítelkyni, aniž by ji nechala položit kufry. "Už jsem se bála, že ses rozhodla pro mudlovské vzdělání," zašklebila se Melody.

"Tak určitě," prohlásila Xan ironicky. Obě se zasmály, Xan si dala taška tam, kam patřila a úlevně si sedla. "Na co máme kouzla, když se ve vlaku stejně všichni tlačíme jak v MHD?" Zavrčela ještě.

"Co je MHD?" Podivila se čistokrevná Melody. Xan se nad tím jen zasmála a dala se do vysvětlování.

---------------------------------

Netrvalo dlouho a kupé obsadili i další spolužáci. Xan se okamžitě dala do řeči se všemi a Melody se přizpůsobila. Složení kupé sestávalo, kromě Melody a Xandry, z havraspárské Sandy, která měla hnědé vlasy a oči a zmijozelského Charlese, který měl stejně jak Xandra černé vlasy, ale jeho oči byly modrozelené. Byl opravdu hodně vysoký a Xandru s Mel převyšoval minimálně o hlavy a půl. Sandy měla průměrnou výšku a i tak byla vyšší jak ty dvě, které po sobě smutným očkem koukaly. S jejich 159 a 162-ma centimetry patřily opravdu k těm menším. Možná i to je spojovalo.
Cesta ubíhala rychle. Melody si povídala s Charliem, zatímco Xan si četla jakousi knížku a Sandy, která byla tiché povahy, jen koukala z okna se sluchátky v uších. Po nějaké době na ně zaťukal jakýsi kluk v černém hábitu bez koleje - prváček. Xan - nejblíže u dveří - vstala a otevřela.

"Dobrý den," začal vystrašeně chlapec. Xan se jen přátelsky usmála.

"Ahoj, co potřebuješ?" Zeptala se a rozhlédla, zda tu náhodou nečekají další prváci. Nikdo kolem nebyl a tak otočila pohled zpátky na toho malého. No, malého, byl skoro stejně vysoký jako ona. Prváček jen roztřeseně padl na koleno a zarudnutě pokračoval.

"Já bych vás jen chtěl požádat o ruku," řekl roztřeseným hlasem, načež se Xan začala smát. Charlie i Mel po sobě nechápavě pokukovali, zatímco Sandy se jen usmívala.

"Děkuji ti za nabídku, ale nechystám se vdávat. Upaluj, ať tě tu nevidím," řekla rozesmátě Xan a posadila se zpět.

"Co to bylo?" Zeptala se Mel a Charlie se díval na Xan možná více zmateným pohledem, než Mel.

"Vy vlastně neznáte Otázky a Úkoly," začala Xan, ale Mel ji přerušila.

"To přece ví každý ty hloupá," řekla jen a zavrtěla hlavou na znamení pohrdání.

"To je u nás hra!" Převzala si slovo Xan pocházející z čistě mudlovské rodiny a usmála se. Jala se okamžitě vysvětlovat pravidla.

---------------------------------

Na hrad dojeli vcelku brzy, ačkoli tma už pohltila i nejvyšší věž a dovolovala prokouknout jen svítícím oknům. Profesor kouzelných tvorů zavedl prváky ke člunům, zatímco skupina se vydala ke kočárům, na které se Mel těšila jako malá.

"Nechápu, jak mohou jezdit úplně samy bez tažné síly! Musí to být úžasné zaklínadlo, když to dokáže utáhnout tolik kočárů až k hradu s šesti ročníky. To prostě je úplně… Úžasné!" Drmolila Mel, zatímco Xan se pouze zvědavě rozhlížela. Až teď ji napadlo, že by si o tom mohla něco málo přečíst. Saly se jen pousmála.

"Slyšela jsem, že prý to táhnou nějací koně. Testrálové se jim říká a prý jsou černí. Tedy, tak to bylo v Bradavických dějinách, nevím, jestli je to pravda," pokrčila rameny, ale zase zavřela pusu.

Nastoupili tedy společně do kočáru a plni očekávání si povídali celou cestu až k hradu.

---------------------------------

Na hradě začalo zařazování. Začala píseň moudrého klobouku.

Já povím vám příběh,
ač ošuntělý jsem a stár,
je zázrakem že po letech,
teď předkládám vám tento dar.


Nasaď mě na hlavu a hleď,
Co budoucnost pro tebe má,
Já jsem Moudrý klobouk z Bradavic,
Který tvou odpověď ti dá.


Co najdeš v Nebelvíru?
Jen odvahu, chrabrost a klid,
Tam každý by hned zapadnul,
Tam nikdo nechce klít.


Mrzimor cestou tě povede,
Silou a rozvahou jezevce,
Netrap se přijít do této koleje,
Však jen dobré má koncepce.


Pokud však chytrostí oplýváš,
Není jiného zbytí,
Než rychle Havraspár provolat,
Kde tvá chytrost se jasně třpytí.


Čistokrevní půjdou poslední možností,
Zmijozel bude jejich domovem,
Vychytralost, ctižádostivost a lži,
Z nichž Zmijozel byl zhotoven.


Teď přistup blíž a chop se mě,
Leká tě jenom vlastní strach,
Dozvíš se, kam povedou tě kroky,
A kdo bude tvůj příští brach.

Xan se po písni jen natáhla na stůl a cosi si čmárala na papír, který si přinesla. Nechápala, co na zařazování všechny tak baví. Několikrát se Mel ptala, ale ta jí vždy řekla, že je fascinující sledovat, kdo se kam dostane, což Xan nepřipadalo a tak se pravidelně od druhého ročníku vybavovala papírem, tužkou a čmárala si. Jednou střelila pohledem k Mel, ale ta měla plné ruce práce s těkáním pohledu mezi Dracem a prváky. Letos se k ní naklonil kluk, kterého znala z koleje, ale na jméno si nevzpomněla. Byl hubený a vypadal slabě.

"Zahrajeme si piškvorky?" zeptal se. Xan jen přikývla a tak společně hráli piškvorky, než se konečně objevily na stole první kusy jídla. Všichni se do toho hladově pustili. Kluk k ní natáhl ruku. "Jsem Richie," oznámil. Stiskla ruku, představila se a věnovala se jen svému hladu.

---------------------------------

Po večeři se rozešla ke společenské místnosti. Bylo to dřív, než bylo nutné, ale chtěla se vyhnout tlačenici prváků a vyšších ročníků. Rozběhla se po schodech, ale u druhého patra se za ní ozvalo "Hej, ty!" Neochotně se otočila, aby si všimla, jak si to za ní štrádují Crabbe a Goyle. Zvedla oči v sloup.

"Co vy dva tady děláte? Pokud vím, vaše společenská místnost je poněkud níž položená," oznámila jim.

"Nikdo se tě na tvoje rozumy neptal šmejdko," zavrčel Crabbe a pokračoval. "Vlastně jsme tě chtěli varovat. Jestli uděláš něco podobného, jako vloni s tím dortem, neprojde ti to stejně jednoduše, jako vloni," upozornil ji svým jako obvykle 'inteligentním' tónem.

"Hleď si svého, debile," oznámila mu a utekla po nejbližším možném schodišti, které se naštěstí okamžitě, poté co na něj vstoupila, přesunulo jinam. Musela sama sobě přiznat, že z nich má strach. Byli větší, silnější a starší.

Ačkoli to vzala trošku objížďkou, došla do společenské místnosti, ve které se měla v plánu zdržet. Milovala začátek školního roku a radost, která se místností nesla. Netrvalo dlouho a přišli první známé tváře. Harry Potter, Grangerová a Weasleyovi, kterých opravdu nebylo poskrovnu. Dále pak poznala také Longbottoma s Ginny ze stejného ročníku. Ještě pár lidí od vidění, jejichž jména si nevybavovala, ale v hlavě jí utkvěly. Zahlédla v davu i Richieho, ale byla moc líná vstávat a chytat ho v místnosti plné lidí. Poté, co primuska přivedla prváky, rozmohla se slavnostní atmosféra. Všichni tancovali, poslouchali hudbu, nebo si vyprávěli zážitky z prázdnin. Ovšem letos měla jakousi "nemluvnou" a tak odešla do postele dřív. Povzdychla si a pokusila se spát.

Trošku jinak - 1.kapitola

18. června 2013 v 0:26 | Spyro |  Trošku jinak
A máme tu novou povídku od Spyry/a/o. :) Tentokráte se jedná o něco více fanfiction bez dodržování knižní předlohy. Samozřejmě, knižní postavy, které v povídce budou, budou samozřejmě Harry, Ron, Hermiona, Draco, Fred, George... Dosaďte si koho chcete. Ale hlavní dvě postavy jsou dvě méně nápadné studentky - Xandra z Nebelvíru a Melody ze Zmijozelu. Doufám, že si je zamilujete stejně jako já. :)
Info: Na povídku 21 dní si musíte ještě chvíli počkat, nějak se mi ztratila v reinstalaci počítače a já nemůžu senat zálohu... :/

Jak to bylo doopravdy - 4.část

24. března 2013 v 23:47 | Spyro |  Jak to bylo doopravdy
Zakončení této jednorázové povídky, která byla moc dlouhá na to, aby zůstala jednorázovou. :) Pokud se Vám líbila, budu ráda za hodnocení. ;)

Jak to bylo doopravdy - 3.část

20. března 2013 v 23:30 | Spyro |  Jak to bylo doopravdy
Březen 1998

"Přiveďte Draca!" zavelela Bellatrix.

Zmijozelská pýcha - Úvod

11. března 2013 v 17:12 | Lilien Finn Lupin-Snape |  zmijozelská pýcha
Tento úvod je velmi stručný,první kapitola bude více srozumitelná a rozšířená. :)


Rosali Lawson přestoupila do 6.ročníku Bradavické školy. Předtím chodila do Kruvalu. Z ředitelem Brumbálem se sešla o prázdninách, kvůli přidělení do koleje. Moudrý klobouk ji přiřadil do Zmijozelu. Rosali dostala seznam co vše si má koupit. Vydala se s matkou do Příčné ulice.

Jak to bylo doopravdy - 2.část

11. března 2013 v 14:32 | Spyro |  Jak to bylo doopravdy

Prosinec 1994

Už to byl týden. A přesto se jeho city nezměnily...

Jak to bylo doopravdy - 1.část

9. března 2013 v 19:13 | Spyro |  Jak to bylo doopravdy
Edit: V povídce jsem udělala pár změn. ;) - Spyro

Hl. postavy: Hermiona/Draco
Děj: 2 - 7 film (příležitostně kniha)
Prolog: Když jste se dívali na filmy, jistě jste zaznamenali zřejmou nenávist mezi některými postavami, zřejmou lásku mezi některými postavami, ale jistě jste nezahlédli nenápadné gesta, která autoři filmu tak úplně nezamýšleli a pokud ano, určitě nezamýšleli, aby si z nich 17ti letá teenagerka vytáhla to, co tam sama viděla a hledala díry, které tvůrci udělali.

Divoký večírek u Malfoyů

3. března 2013 v 20:03 | Lilien Finn Lupin - Snape |  JEDNORÁZOVKY
V Malfoy Manor to dnes žilo. Bella oslavovala úspěšnou misi, kde umučila a rozmetala milovskou rodinu. K její
oslavě se připojuje i Lucius, Draco a Narcissa.
---------------------------------------------------------------------------------------

12. kapitola

24. února 2013 v 11:07 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
"Nechceš se na večer někam vypařit?" zeptala se Kate, když jsem si sedla na lavičku vedle ní.
"A nechat je, aby zdemolovali celý dům? To ani omylem," řekla jsem. Telefon v mojí kapse zabzučel. Trochu zklamaně jsem zjistila, že je zpráva od Aby ''Jak to, že nevím, že je u vás dneska mejdan?! Uvidíme se!!".

11. Kapitola

20. února 2013 v 13:04 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
První trénink byl… Rozpačitý je slabé slovo. Nedošlo nám, že když poskládáme tým z lidí ze všech kolejí, nebudou vědět, co a jak hrát. Jediní, komu to šlo bez problémů, byl James a Mike, který ovšem taky občas nevěděl úplně přesně co dělat.

Atticus Black: Úvod

18. února 2013 v 20:20 | Mary-Ane |  Atticus Black
Jmenuju se Atticus Black. Že vám to příjmení něco říká? Jo, jsem syn Siriuse Blacka. Všichni říkají, že jsem mu strašně podobný. Škoda, že jsem ho neměl možnost poznat. Pro některé to byl hrdina, který bojoval proti Voldemortovi, pro Harryho Potttera kmotr a pro moji mamku trouba, který odešel od malého děcka a ženy, kterou miloval jen proto, aby si dokázal, že ještě pořád umí bojovat. Pravdu asi mají všichni.

Kam dál


Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx